Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  A stále čekáme…. aneb Leonidy 2015

A stále čekáme…. aneb Leonidy 2015

Leonidy
Autor: Astro.cz

Jako obvykle, dnes na státní svátek 17. listopadu, nás čeká již tradičně maximum známého meteorického roje – Leonidy. K pravidelnému maximu tedy letos dojde opět dnes v noci ze 17. na 18. listopadu. Jejich činnost trvá přibližně od 6. do 30. listopadu 2015. Za dobrých pozorovacích podmínek je možné vidět kolem 15 meteorů za hodinu. Měsíc se letos bude nacházet pár dní před první čtvrtí, bude zapadat kolem 21:30 SEČ, což znamená, že pozdější noční pozorování nebude rušit. V listopadu jsou kromě Leonid v činnosti i jiné roje. Meteor z roje Leonid si však nemůžeme splést s jiným, protože Leonida se pohybuje velmi rychle. Do zemské atmosféry vstupují téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí, kolem 71 km/s. Meteory vylétávají ze souhvězdí Lva (hlava Lva).

Dlouhé čekání na rok 2031

Meteorický roj Leonidy je neobvyklý především svým periodickým charakterem. Každých 33 let Leonidy vstoupí do fáze zvýšené aktivity, jež souvisí s návratem mateřské komety. Roj v období mezi návraty komety je méně aktivní, obvykle se nevyskytují ostrá maxima. I přesto mohou být zajímavé, protože mohou produkovat velmi jasné bolidy. Pouze při průchodu Země staršími vlákny se může aktivita roje zvýšit na desítky meteorů za hodinu. Poslední bohaté deště byly v letech 1998 až 2002, přičemž návrat v roce 1998 přinesl nádherné divadlo v podobě velkého množství bolidů. Nyní nás čeká dlouhé čekání do roku 2031, kdy se vrátí kometa Tempel- Tuttle a čeká nás opět období vysoké aktivity spojené s meteorickými dešti.

Předpovědi pro rok 2015

Podle předpovědi Mikhaila Maslova nastane první nepravidelné maximum 17. listopadu ve 21:00 UT. Předpovězená ZHR pro toto maximum je 20 meteorů za hodinu. Podle Vaubaillona a kol. nastanou letos maxima dvě: první bude 19. listopadu ve 22:52 UT (ZHR 20) a druhé výraznější 23. listopadu v 2:51 UT (ZHR 100). ZHR (Zenithal Hourly Rate) je hodinová frekvence meteorického roje korigovaná na ideální atmosférické podmínky (bez oblačnosti, limitní magnituda: +6,5 mag) a na pozici radiantu v zenitu.

Pozorovací podmínky

Nejvhodnější čas pro pozorování Leonid nastává po půlnoci, jelikož radiant roje vychází nad obzor kolem 23h.

Leonidy v databázích videometeorů

I přes nižší aktivitu v uplynulém desetiletí obsahují databáze videometeorů velké množství drah Leonid. Spojením databází EDMOND (verze 5.02, revize 04/2015) a databáze SonotaCo (revize k 31. 12. 2013) bylo nalezeno 2 193 drah náležejících podle katalogu IAU MDC (J8) patří k tomuto meteorickému roji. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´ < 0,1). Meteorický roj Leonid patří mezi silné roje, v pořadí počtu drah ve spojené databázi mu patří 6. místo za silnými pravidelnými roji – Perseidami (PER, 25 243 drah), Geminidami (GEM, 22 215 drah), Orionidami (ORI, 9 837 drah), severní větví Taurid (NTA, 2 399 drah) a poměrně málo známým, ale velmi aktivním rojem Hydrid (HYD, 2 375 drah). Stávající střední dráha proud v katalogu IAU MDC (#013 LEO) se opírá hlavně o výpočet z databáze SonotaCo (713 drah) a také o výpočet z databáze radarových drah systému CMOR (2 268 drah). Geocentrická rychlost střední dráhy proudu Leonid zjištěná radarovým pozorováním je přitom o více než 2,5 km/s nižší jak rychlost zjištěná z videopozorování nebo z fotografických pozorování (Lindblad, 1993).

Radianty vícestaničních drah Leonid Autor: Jakub Koukal
Radianty vícestaničních drah Leonid
Autor: Jakub Koukal

Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 235,7 (18. 11.) s poloměrem maxima (FWHM) 3,8 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 154,1o/21,7o se standardní odchylkou (RA/DEC) 2,4o/1,7o. Velký poloměr maxima a také velký úhlový rozměr radiantu tohoto roje je dán přítomností dat z četných outburstů, které jsme měli možnost pozorovat od roku 2000, například z outburstu v roce 2001 je v databázi registrováno celkem 74 drah, přičemž okamžik maxima činnosti se lišil od běžného maxima o 1,5 dne a taktéž poloha radiantu byla odlišná. Aktivita meteorického roje je patrná mezi solární délkou 221,0 (3. 11.) a 247,0 (29. 11.). Průměrná rychlost Leonid bylastanovena na 70,2+-0,9 km/s, meteory roje tedy patří mezi nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Leonid jsou následující: velká poloosa (a) 7,26 AU, perihélium (q) 0,98 AU, excentricita (e) 0,87, sklon (i) 162,21o (meteorický roj je retrográdní - meteory jdou proti směru pohybu planet), délka výstupního uzlu (node) 235,8o a délka argumentu perihélia (peri) 172,6o.

Projekce vícestaničních drah Leonid ve Sluneční soustavě Autor: Jakub Koukal
Projekce vícestaničních drah Leonid ve Sluneční soustavě
Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO.net - předpovědi maxim rojů na rok 2015 (PDF)
[2] AANDA.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Meteorický déšť, Meteorický roj, Leonidy


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »