Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  A stále čekáme…. aneb Leonidy 2015

A stále čekáme…. aneb Leonidy 2015

Leonidy
Autor: Astro.cz

Jako obvykle, dnes na státní svátek 17. listopadu, nás čeká již tradičně maximum známého meteorického roje – Leonidy. K pravidelnému maximu tedy letos dojde opět dnes v noci ze 17. na 18. listopadu. Jejich činnost trvá přibližně od 6. do 30. listopadu 2015. Za dobrých pozorovacích podmínek je možné vidět kolem 15 meteorů za hodinu. Měsíc se letos bude nacházet pár dní před první čtvrtí, bude zapadat kolem 21:30 SEČ, což znamená, že pozdější noční pozorování nebude rušit. V listopadu jsou kromě Leonid v činnosti i jiné roje. Meteor z roje Leonid si však nemůžeme splést s jiným, protože Leonida se pohybuje velmi rychle. Do zemské atmosféry vstupují téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí, kolem 71 km/s. Meteory vylétávají ze souhvězdí Lva (hlava Lva).

Dlouhé čekání na rok 2031

Meteorický roj Leonidy je neobvyklý především svým periodickým charakterem. Každých 33 let Leonidy vstoupí do fáze zvýšené aktivity, jež souvisí s návratem mateřské komety. Roj v období mezi návraty komety je méně aktivní, obvykle se nevyskytují ostrá maxima. I přesto mohou být zajímavé, protože mohou produkovat velmi jasné bolidy. Pouze při průchodu Země staršími vlákny se může aktivita roje zvýšit na desítky meteorů za hodinu. Poslední bohaté deště byly v letech 1998 až 2002, přičemž návrat v roce 1998 přinesl nádherné divadlo v podobě velkého množství bolidů. Nyní nás čeká dlouhé čekání do roku 2031, kdy se vrátí kometa Tempel- Tuttle a čeká nás opět období vysoké aktivity spojené s meteorickými dešti.

Předpovědi pro rok 2015

Podle předpovědi Mikhaila Maslova nastane první nepravidelné maximum 17. listopadu ve 21:00 UT. Předpovězená ZHR pro toto maximum je 20 meteorů za hodinu. Podle Vaubaillona a kol. nastanou letos maxima dvě: první bude 19. listopadu ve 22:52 UT (ZHR 20) a druhé výraznější 23. listopadu v 2:51 UT (ZHR 100). ZHR (Zenithal Hourly Rate) je hodinová frekvence meteorického roje korigovaná na ideální atmosférické podmínky (bez oblačnosti, limitní magnituda: +6,5 mag) a na pozici radiantu v zenitu.

Pozorovací podmínky

Nejvhodnější čas pro pozorování Leonid nastává po půlnoci, jelikož radiant roje vychází nad obzor kolem 23h.

Leonidy v databázích videometeorů

I přes nižší aktivitu v uplynulém desetiletí obsahují databáze videometeorů velké množství drah Leonid. Spojením databází EDMOND (verze 5.02, revize 04/2015) a databáze SonotaCo (revize k 31. 12. 2013) bylo nalezeno 2 193 drah náležejících podle katalogu IAU MDC (J8) patří k tomuto meteorickému roji. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´ < 0,1). Meteorický roj Leonid patří mezi silné roje, v pořadí počtu drah ve spojené databázi mu patří 6. místo za silnými pravidelnými roji – Perseidami (PER, 25 243 drah), Geminidami (GEM, 22 215 drah), Orionidami (ORI, 9 837 drah), severní větví Taurid (NTA, 2 399 drah) a poměrně málo známým, ale velmi aktivním rojem Hydrid (HYD, 2 375 drah). Stávající střední dráha proud v katalogu IAU MDC (#013 LEO) se opírá hlavně o výpočet z databáze SonotaCo (713 drah) a také o výpočet z databáze radarových drah systému CMOR (2 268 drah). Geocentrická rychlost střední dráhy proudu Leonid zjištěná radarovým pozorováním je přitom o více než 2,5 km/s nižší jak rychlost zjištěná z videopozorování nebo z fotografických pozorování (Lindblad, 1993).

Radianty vícestaničních drah Leonid Autor: Jakub Koukal
Radianty vícestaničních drah Leonid
Autor: Jakub Koukal

Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 235,7 (18. 11.) s poloměrem maxima (FWHM) 3,8 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 154,1o/21,7o se standardní odchylkou (RA/DEC) 2,4o/1,7o. Velký poloměr maxima a také velký úhlový rozměr radiantu tohoto roje je dán přítomností dat z četných outburstů, které jsme měli možnost pozorovat od roku 2000, například z outburstu v roce 2001 je v databázi registrováno celkem 74 drah, přičemž okamžik maxima činnosti se lišil od běžného maxima o 1,5 dne a taktéž poloha radiantu byla odlišná. Aktivita meteorického roje je patrná mezi solární délkou 221,0 (3. 11.) a 247,0 (29. 11.). Průměrná rychlost Leonid bylastanovena na 70,2+-0,9 km/s, meteory roje tedy patří mezi nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Leonid jsou následující: velká poloosa (a) 7,26 AU, perihélium (q) 0,98 AU, excentricita (e) 0,87, sklon (i) 162,21o (meteorický roj je retrográdní - meteory jdou proti směru pohybu planet), délka výstupního uzlu (node) 235,8o a délka argumentu perihélia (peri) 172,6o.

Projekce vícestaničních drah Leonid ve Sluneční soustavě Autor: Jakub Koukal
Projekce vícestaničních drah Leonid ve Sluneční soustavě
Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO.net - předpovědi maxim rojů na rok 2015 (PDF)
[2] AANDA.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Meteorický déšť, Meteorický roj, Leonidy


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »