Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Aktuálně: Velká červená skvrna na Jupiteru

Aktuálně: Velká červená skvrna na Jupiteru

Počítačová kresba Juno nad oblaky Jupiteru s GRS v pozadí
Autor: Jupiter: Bjórn Jónsson/NASA/Voyager | Juno: Séan Doran

Jak jsme slibovali ve včerejší novince, NASA se rozhodla poskytnout snímky Velké červené skvrny široké veřejnosti a je nyní na amatérských nadšencích z celého světa, aby si se snímky pohráli. A protože data jsou k dispozici mnohem dřív, než byl původní odhad, nemá cenu otálet a vkládáme vám k nahlédnutí hned několik ukázek z dosavadních zpracování. Další budou ještě přibývat podle toho, zda budou ještě zajímavé svým zpracováním, nebo pokud by šlo o nějaké video. Ještě jedna aktualizace 15. 7. 2017, 23:00 SELČ

Porovnání různých zpracování a jiné k 15. 7. 2017, 23:00

Podle pozorování HST jsme mohli snadno pozorovat, že Velká červená skvrna se zmenšuje. Nicméně, jak trefně ukázal Séan Doran, pořád by se do ní vešla celá Země.

Porovnání Velké červené skvrny na Jupiteru s velikostí Země Autor: NASA/SwRI/MSSS/Séan Doran
Porovnání Velké červené skvrny na Jupiteru s velikostí Země
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Séan Doran

Způsobů zpracování obrázků ze sondy Juno jsou na webu desítky. Nejlepší porovnání různých pohledů na tatáž data a také snímky GRS ze sond Voyager, Galileo nebo Cassini nabídl v pěkném souhrnném článku na svém blogu Jan Dryák.

Obrázky přidané k 13. 7. 2017, 14:50

Přidáváme pokračování ze záplavy obrázků zpracovaných ze snímků Juno. Na jednom detailním pohledu na GRS jsou dokonce vidět paralelní pruhy v atmosféře, což je dosud nevídaný detail.

Pruhy v oblačnosti v horních partiích GRS Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt/Séan Doran
Pruhy v oblačnosti v horních partiích GRS
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt/Séan Doran

Když se podíváme na vícero snímků, které byly při posledním průletu pořízeny, ukazují snad všechny možné oblačné útvary, jaké můžeme na Jupiteru spatřit. Od roztodivných vírů v polárních oblastech přes zvlněné pásy v oblačnosti mírných šířek a také pohled na skvrny bílé nebo červené barvy.

Severní polární oblast Jupiteru z Juno, průlet číslo 7 Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt
Severní polární oblast Jupiteru z Juno, průlet číslo 7
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt

Velký ovál v mírných šířkách a jeden z rovníkových pásů (nahoře), Juno, průlet č. 7 Autor: NASA/SwRI/MSSS/Séan Doran
Velký ovál v mírných šířkách a jeden z rovníkových pásů (nahoře), Juno, průlet č. 7
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Séan Doran

Jeden z rovníkových pásů na JUpiteru, Juno, průlet č. 7 Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt
Jeden z rovníkových pásů na JUpiteru, Juno, průlet č. 7
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt

Ještě jeden z pohledů na Velkou červenou skvrnu během vzdalování se jižním směrem, JUno, průlet č. 7 Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt
Ještě jeden z pohledů na Velkou červenou skvrnu během vzdalování se jižním směrem, JUno, průlet č. 7
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Gérald Eichstädt

První obrázky sesbírané k 12. 7. 2017, 20:30

Abychom zachovali jistou posloupnost, jistě je fér si nejprve prohlédnout neupravená, geometricky korigovaná data, jak je prezentovala NASA. Zde je obrázek:

Surová snímek GRS z JunoCam 10.7.2017 Autor: NASA/SwRI/MSSS
Surová snímek GRS z JunoCam 10.7.2017
Autor: NASA/SwRI/MSSS

Nu a nyní již několik pohledů na tuto úžasnou oblast očima nadšenců, zpracovávajících snímky pro potěšení nás ostatních vesmírných fanatiků:

Detail GRS (Great Red Spot = Velké červené skvrny) na Jupiteru Autor: NASA/SwRI/MSSS/Jason Major
Detail GRS (Great Red Spot = Velké červené skvrny) na Jupiteru
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Jason Major

Následující obrázek vznikl pod rukama Séana Dorana, doporučujeme prokliknout si na plné rozlišení na jeho galerii na Flickru. Právě v této galerii najdete řadu dechberoucích obrázků a animací z minulých průletů i z Marsu.

Velká červená skvrna v podání Juno a zpracování astronadšence Autor: NASA/SwRI/MSSS/Séan Doran
Velká červená skvrna v podání Juno a zpracování astronadšence
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Séan Doran

Kevin M. Gill se pokusil zpracovat obrázek ještě z jiné oblasti na Jupiteru, také snímané při posledním průletu 10. 7. 2017:

Jiná oblast na Jupiteru z posledního průletu 10. července 2017 Autor: NASA/SwRI/MSSS/Kevin M. Gill
Jiná oblast na Jupiteru z posledního průletu 10. července 2017
Autor: NASA/SwRI/MSSS/Kevin M. Gill

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/Juno
[2] Fórum Unmannedspaceflight.com



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Juno, Grs, Velká červená skvrna, Jupiter


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »