Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Byl kyanid v meteoritech u počátků života na Zemi?

Byl kyanid v meteoritech u počátků života na Zemi?

Umělecké ztvárnění pádu meteoritů na mladou Zemi
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center Conceptual Image Lab

Kyanid a oxid uhelnatý jsou smrtelnými jedy pro člověka, avšak sloučeniny obsahující železo, kyanid a oxid uhelnatý v meteoritech bohatých na uhlík, které objevil tým vědců z Boise State University a NASA mohly pomoci rozvoji života na Zemi. Tyto mimozemské sloučeniny nalezené v meteoritech se podobají aktivním místům u tzv. hydrogenáz, což jsou enzymy, které pomáhají získávat energii bakteriím a archebakteriím (archea) rozkladem molekul vodíku (H2). Závěry vědců naznačují, že tyto sloučeniny byly rovněž přítomny na mladé Zemi ještě předtím, než se zde objevil život. A to v období, kdy Země byla nepřetržitě bombardována meteority a atmosféra byla pravděpodobně bohatá na vodík.

Když většina lidí pomyslí na kyanid, představí si špionážní filmy – člověka polykajícího pilulku, pěnu v ústech a smrt; avšak kyanidy byly pravděpodobně základní složkou pro stavbu molekul nezbytných pro život,“ vysvětluje Karen Smith, vedoucí vědecká pracovnice na Boise State University, Boise, Idaho. Kyanidy, v nichž je atom uhlíku vázaný s atomem dusíku (pozn. překladatele – kyanidy jsou soli kyseliny kyanovodíkové), jsou považovány za rozhodující pro vznik života v syntéze organických sloučenin, jako jsou aminokyseliny a nukleové báze, které jsou stavebními bloky proteinů a nukleových kyselin využívaných u všech známých forem života.

Karen Smith je hlavní autorkou článku o tomto výzkumu publikovaném 25. 6. 2019 v časopise Nature Communications. Společně s profesorem Mikem Callahanem z Boise State University, spoluautorem článku, vyvinuli nové analytické metody k extrahování a měření dávných stop kyanidu v meteoritech. Zjistili, že meteority obsahující kyanid náležejí do skupiny meteoritů bohatých na uhlík, které jsou označovány jako CM chondrity. Jiné typy studovaných meteoritů, včetně meteoritů z Marsu, stopy kyanidu neobsahovaly.

Data získaná sondou NASA s názvem OSIRIS-REx o asteroidu Bennu napovídají, že se jedná rovněž o těleso příbuzné meteoritům třídy CM chondritů,“ říká spoluautor článku Jason Dworkin z NASA's Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland. „Sonda OSIRIS-Rex dopraví vzorky z asteroidu do pozemních laboratoří v roce 2023. Budeme intenzivně pátrat po těchto sloučeninách a pokusíme se propojit asteroid Bennu se známými meteority a pochopit přenos prebiotických sloučenin, jako jsou například kyanidy, které mohly napomoci vzniku života na mladé Zemi a dalších tělesech Sluneční soustavy.“

V meteoritech byly identifikovány komplexy kyano-karbonyl železa, které jsou součástí enzymů objevených u bakterií Autor: Smith et al. Nature Communications, 2019
V meteoritech byly identifikovány komplexy kyano-karbonyl železa, které jsou součástí enzymů objevených u bakterií
Autor: Smith et al. Nature Communications, 2019
Kyanidy byly objeveny v meteoritech již dříve. Avšak v této nové studii byli Smith a Callahan překvapeni zjištěním, že kyanidy společně s oxidem uhelnatým (CO) byly spojeny s železem a tvořily v meteoritech stabilní sloučeniny. Identifikovali v meteoritech dva odlišné komplexy kyano-karbonyl železa na základě použití chromatografie s vysokým rozlišením pomocí hmotového spektrometru. „Jedno z nejvíce zajímavých zjištění v naší studii je, že tyto kyano-karbonylové komplexy spojené s železem se podobají aktivním částím hydrogenáz, které mají velmi typickou strukturu,“ říká Mike Callahan.

Hydrogenázy jsou přítomny téměř ve všech současných bakteriích a archebakteriích a pravděpodobně hrály důležitou roli při jejich vývoji. Hydrogenázy jsou velké proteiny, ale aktivní oblast – část molekuly, kde dochází k chemickým reakcím – je mnohem menší organickou sloučeninou kovů obsaženou uvnitř proteinu, uvádí Mik Callahan. Je sloučeninou, která se podobá kyanidovým sloučeninám objevených v meteoritech.

Přetrvávající  záhadou týkající se vzniku života je, jak tato živá hmota mohla vzniknout na základě nebiologických chemických procesů. Podobnosti mezi aktivními oblastmi uvnitř enzymu hydrogenázy a kyanidovými sloučeninami, které vědecký tým objevil v meteoritech, napovídá, že nebiologické procesy v mateřských asteroidech a na pradávné Zemi mohly vést k vytváření molekul vhodných ke vzniku života.

Kyanid a oxid uhelnatý připojené ke kovům jsou neobvyklé a vzácné enzymy. Hydrogenázy jsou výjimkou. Když porovnáváme strukturu těchto kyano-karbonylových komplexů spojených s železem v meteoritech s těmito aktivními oblastmi v hydrogenáze, uvažujete, jestli je vůbec mezi nimi spojení,“ dodává Smith. „Je možné, že kyano-karbonylové komplexy spojené s železem mohly být prekurzorem (předchůdcem) těchto aktivních oblastí a později se začlenily do proteinu – a to vše před miliardami roků. Tyto komplexy pravděpodobně mohly stejně tak působit jako zdroje kyanidu na rané Zemi.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hydrogenázy, Kyanidy, Vznik života na Zemi, Meteority


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »