Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Curiosity pátrá na Marsu po metanu, zatím bezúspěšně
Vít Straka Vytisknout článek

Curiosity pátrá na Marsu po metanu, zatím bezúspěšně

Fotografie Marsu Autor: NASA
Fotografie Marsu
Autor: NASA
Slovní spojení Mars a metan vzbuzuje zápal v nejednom vědci díky zásadnímu převratu, který by mohlo zkoumání tohoto plynu na Marsu vnést do hledání života na této na první pohled nehostinné planetě. Zatím nám však chybí podstatná věc: nezvratný důkaz o přítomnosti většího množství tohoto plynu na Rudé planetě. Ten zatím, jak v pátek oznámili vědci, nepřinesl ani rover Curiosity. Zatím.

Nejjednodušší známý uhlovodík jménem methan (mimo chemii dle českého pravopisu metan) v atmosféře Marsu. To je dodnes docela kontroverzní otázka. Přitom jeho přítomnost by mohla znamenat aktivitu živých organismů nebo alespoň složitější geologickou aktivitu, třeba interakci vody a hornin, v každém případě zásadní krok k dalšímu poznávání Marsu (přes 90 procent obsahu metanu v atmosféře Země údajně pochází z činnosti živých organismů).

O prvotní potvrzení přítomnosti metanu v marťanské atmosféře se postarali pozemští astronomové v roce 2003, nicméně další pozorování ukázala, že do roku 2006 téměř všechen metan zmizel. Přechodné stopy metanu již zachytila i evropská sonda Mars Express, pracující na oběžné dráze Marsu od roku 2003.

Graf procentuálního zastoupení pěti nejčastějších plynů v atmosféře Marsu dle měření Curiosity v říjnu. Zleva oxid uhličitý, argon, dusík, kyslík, oxid uhelnatý. Autor: NASA
Graf procentuálního zastoupení pěti nejčastějších plynů v atmosféře Marsu dle měření Curiosity v říjnu. Zleva oxid uhličitý, argon, dusík, kyslík, oxid uhelnatý.
Autor: NASA
Do pátrání po metanu se nyní vrhnul i americký rover Curiosity, pracující uvnitř kráteru Gale od 6. srpna letošního roku a strávil čtyři noci nasáváním okolního vzduchu. První analýzy marťanské atmosféry pomocí laserového spektrometru přístroje SAM (Sample Analysis at Mars) ukázaly vyšší koncentraci metanu, vědce však tento prvotní signál nechal naprosto chladnými – domnívali se, že analyzován byl ve skutečnosti vzduch ze Země, který absolvoval cestu na Mars v komůrce spektrometru. A neprohádali: po několika analýzách okolní atmosféry došlo k provětrání komory přístroje a signál metanu zmizel.

Astronomové před devíti lety naměřili množství metanu v atmosféře Marsu asi 50 částic na miliardu, Curiosity jich na miliardu nenašla ani pět.

Vědci se ale nevzdávají: distribuce metanu podle nich může souviset s aktuálním ročním obdobím na Marsu, v kráteru Gale na jižní polokouli, kde pracuje Curiosity, je teď brzké jaro. Tým vědců plánuje v pátrání po metanu pomocí laserového spektrometru Curiosity v následujících měsících pokračovat, jak se roční období bude pomalu měnit (na Marsu trvá rok cca dvakrát déle než na Zemi), laditelný laserový spektrometr přístroje SAM je údajně 100krát výkonnější, než jakýkoliv jiný přístroj, který kdy pracoval na odhalení metanové záhady Marsu.

Výkyvy ve výsledcích měření také mohou naznačovat, že na Marsu existuje nějaký nám dosud neznámý region nebo princip absorbování či ničení metanu, vědci předpokládali, že tento plyn by mohl zůstat v atmosféře Rudé planety až 300 let, extrémní výkyvy stavu je však zaskočily.

Autoportrét Curiosity Autor: NASA
Autoportrét Curiosity
Autor: NASA
Přiložený snímek je autoportrétem vozítka Curiosity ve vysokém rozlišení a plných barvách, který NASA poskládala jako mozaiku z 55 zaslaných fotografií z kamery MAHLI na konci robotické paže roveru, pořízených 31. října. Kolem roveru jsou viditelné stopy jeho šesti kol a na levé straně také čtyři „zářezy“ v půdě od lopatky pro odebírání vzorků. Vpravo je poté úpatí 5 km vysoké hory Aeolis Mons. Autoportréty Curiosity pořizuje především k posouzení vlastního stavu odborníky na Zemi.

Zdroj:

Spaceflightnow.com 2/11/2012




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Curiosity, Mars


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »