Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dožije se rozpadlá kometa 332P dalšího návratu?
Marek Biely Vytisknout článek

Dožije se rozpadlá kometa 332P dalšího návratu?

Kometa na snímku z roku 2010 od Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Kometa 332P/Ikeya-Murakami je krátkoperiodickou kometou s periodou přibližně 5,5 let. Objevena byla na začátku listopadu 2010 pod provizorním označením P/2010 V1 jako velmi jasný objekt 8. - 9. magnitudy. Kometa se v tu chvíli nacházela na ranní obloze v souhvězdí Panny (Vir), tedy nepříliš vysoko nad obzorem. Mnoho astronomů a kometárních expertů si kvůli tomu myslelo, že se jedná o do té doby přehlíženou kometu, kterou nezachytily velké robotické teleskopy a úspěch tím pádem zaznamenali vizuálně nezávisle na sobě dva Japonci Kaoru Ikeya a Shigeki Murakami. Příčina vysoké jasnosti ale byla ve skutečnosti trochu jiná.

Po korekcích dráhy se zjistilo, že jde o krátkoperiodickou kometu, která prodělala megaburst, díky němuž prakticky ze dne na den zjasnila možná až o 15 mag. Vysvětlení, proč kometu neobjevily dalekohledy typu PanSTARRS bylo tedy prosté - kometa se předtím nenacházela v jejich dosahu. Kometa během návratu v roce 2010 jasná dlouho nebyla, téměř okamžitě se vytratila z dosahu větších triedrů a na začátku roku 2011 dokonce zeslábla z vizuálního dosahu.

Další návrat komety byl předpovídán na rok 2016. Některé odhady hovořily o maximální jasnosti 8 mag při perfektní pozorovatelnosti na přelomu letošní zimy a jara. Tyto předpovědi ale byly příliš optimistické, kometa by si musela udržet vysokou aktivitu z doby megaburstu v roce 2010, a už na počátku roku 2011 po rychlém zeslábnutí bylo takřka jasné, že tomu tak nebude. Jiné predikce zase počítaly s tím, že outburst jádro komety doslova roztrhá a kometa tak nebude vůbec znovuobjevena. Ani tato varianta se nepotvrdila, i přestože byla kometa poprvé v tomto návratu nalezena až 31. prosince 2015, takže o více než čtvrt roku později, než se tak mělo stát dle optimistických předpovědí. Kometa v letošním návratu díru do světa neudělala, zjasnila na 17 mag a zůstala tak mimo vizuální dosah. Zaujala ale něčím jiným.

Rozdrolená kometa 332P/Ikeya-Murakami na fotografii Johana Warella Autor: Johan Warell
Rozdrolená kometa 332P/Ikeya-Murakami na fotografii Johana Warella
Autor: Johan Warell

Po znovuobjevení dostala kometa definitivní označení 332P/Ikeya-Murakami. Už se ovšem nejednalo jen o jednu kometu. Detekován byl i její slabší fragment B. V průběhu příštích několika měsíců byly postupně detekovány i další úlomky, a to C-J. K "hlavnímu" jádru, označenému písmenem A, tedy přibylo 9 slabších jadérek, jež byly všechny úlomky jádra hlavního. Teorie o rozpadu jádra během události v roce 2010 tím pádem nabrala velice reálné obrysy, dokonce se zdá, že se jádro kompletně rozdrolilo.

Co se tedy bude dít dále? Kometa samotná má nyní jasnost asi 20 mag a dále slábne. Její fragmenty jsou pak ještě slabší. Všechny části komety se při svém průletu Sluneční soustavou mohou i nadále drolit. Jak moc se ale rozdrolí? Stane se z komety pouze drobný, meziplanetární prach? Odpovědi na tyto otázky budeme znát v roce 2021, kdy nás čeká další návrat komety 332P/Ikeya-Murakami ke Slunci.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kometa v databázi Seiichi Yoshidy

Převzato: Společnost pro Meziplanetární hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Kometa ikeya-murakami


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »