Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Družice ESA objevily „druhé“ magnetické pole naší planety

Družice ESA objevily „druhé“ magnetické pole naší planety

Druhé (oceánské) magnetické pole naší planety
Autor: ESA

Trojice satelitů studujících magnetické pole Země spolehlivě odhalila detaily magnetického pole vytvářeného oceánskými proudy. Čtyři roky shromažďovaly data družice systému Swarm vypuštěné Evropskou kosmickou agenturou ESA, které jsou určeny k mapování magnetického pole Země z nízké polární oběžné dráhy. Přispěly tak ke zmapování tohoto „druhého“ magnetického pole, které nám může například pomoci vypracovat lepší modely týkající se globálního oteplování.

Fyzik Nils Olsen z Technical University of Denmark představil tyto překvapující závěry na letošní konferenci European Geosciences Union ve Vídni a vysvětlil, jak se jeho vědeckému týmu podařilo odhalit detaily tak slabých signálů.

Skutečně se jedná o velmi slabé magnetické pole,“ říká Nils Olsen. „Jeho intenzita je pouze 2,0 až 2,5 nanotesla ve vzdálenosti oběžných drah družic, což je zhruba 20 000× slabší, než je intenzita globálního magnetického pole Země.“

Na základní úrovni jsou obě pole důsledkem dynamového efektu produkovaného nabitými částicemi obíhajícími uvnitř kapalného prostředí. Silnější magnetické pole, které působí na střelku kompasu, vzniká na základě stálé rotace roztavené horniny hluboko pod zemským povrchem. Toto pole se rovněž podepisuje na uspořádání částic ponořených do zemské kůry, která také byla detailně studována družicemi Swarm.

Detailní mapa magnetického pole zemské litosféry Autor: ESA/Planetary Visions
Detailní mapa magnetického pole zemské litosféry
Autor: ESA/Planetary Visions
ESA na uskutečněné konferenci uvolnila doposud nejdetailnější mapu pokrytou skvrnami otisků magnetického pole. Tento úžasný obrázek je vlastně soustavou jednotlivých nepatrných záznamů magnetického pole zemské litosféry, která zahrnuje zemskou kůru a nejsvrchnější vrstvy zemského pláště. Detailní struktury zemské kůry můžeme vidět s rozlišením 250 km. Avšak některé části kůry, například pod australským kontinentem, byly při leteckém průzkumu zmapovány s detailním rozlišením 50 km.

Podrobně však bylo zmapováno i „druhé“ dynamo, které překvapilo účastníky setkání. Ionty rozmístěné ve slané vodě pozemských oceánů rovněž vytváří neuvěřitelně slabé magnetické pole na základě pohybu oceánských proudů v důsledku slapových sil.

Slabé signály vytvářené pohyby, jako je například Golfský proud, jsou obtížným oříškem, nehledě na výrazný podklad silnějšího magnetického pole. Avšak příliv a odliv v důsledku slapových sil způsobených obíhajícím Měsícem produkuje jasné pulzy, které vytvářejí tyto vznikající velmi slabé signály.

Rozmanité metody ke studiu pohybu vody v oceánech jsou dokladem skutečnosti, jak zdokonalujeme modely popisující proudění tepelné energie kolem zeměkoule. Třebaže je voda schopná udržet významné množství tepla, předpovídaná schopnost naší planety vstřebat nadbytečné teplo zachycené rostoucím množstvím skleníkových plynů se opírá o znalosti, jak se oceánské proudy pohybují ve třech dimenzích – v trojrozměrném prostředí.

Znalosti o tom, kde veškerá tato teplá voda klesá hluboko pod povrch oceánů, může vysvětlit cykly urychlování globálního oteplování. Voda je schopna pohltit obrovské množství tepelné energie – a když budeme vědět, kudy takové množství teplé vody putuje, může nám to pomoci identifikovat příčiny zrychleného globálního oteplování.

Umělecká představa vědeckých družic Swarm Autor: ESA/AOES Medialab
Umělecká představa vědeckých družic Swarm
Autor: ESA/AOES Medialab
V rámci projektu Swarm byly v roce 2013 vypuštěny tři identické družice, které v současné době obíhají kolem Země ve vzdálenosti 300 až 530 kilometrů. Jejich úkolem je sběr dat o vlastnostech magnetického pole Země.

Použili jsme družice Swarm k měření signálů magnetických polí oceánských proudů od povrchu oceánů až po mořské dno, které nám dávají pravdivý globální obraz o oceánských proudech na všech hloubkách – a to je novinka,“ říká Nils Olsen.

Nová mapa „magnetického oceánu“ má rovněž další důležité použití. „Kromě toho, že tyto signály magnetických proudů rovněž indukují slabou magnetickou odezvu hluboko pod mořským dnem, tyto závěry mohou být využity ke zjišťování informací o elektrických vlastnostech litosféry Země a svrchního zemského pláště,“ říká Nils Olsen.

Pohybující se magma, vířící pod zemskou kůrou, je studováno použitím spojení gravitačních měření a seismologie. Hledání zákonitostí tlaku a napětí mezi dvěma magnetickými poli nám může pomoci zmapovat tyto proudy roztavených minerálů mnohem lépe. Tato měření mohou být jedním z klíčů k pochopení toho, co se děje pod povrchem naší planety.

Protože stále toho víme málo o tom, jak funguje magnetismus naší planety – například proč občas dochází k jeho přepólování – každý nový objev může mít velký význam.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] esa.int
[3] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Magnetické pole Země, ESA, Družice Swarm


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »