Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Evropský modul vyfotografován na Marsu po drtivém dopadu
Vít Straka Vytisknout článek

Evropský modul vyfotografován na Marsu po drtivém dopadu

Modul Schiaparelli sestupuje na padáku k povrchu Marsu
Autor: ESA

Americká sonda MRO nalezla na povrchu Marsu nové útvary, které zde zřejmě vznikly po sestupu evropského modulu Schiaparelli, součásti mise ExoMars 2016. Co obrázky odhalily a co se modulu vlastně stalo?

Italský modul Schiaparelli vstoupil do atmosféry Marsu 19. října v 16:42 SELČ a podle plánu ho měl čekat sestup na povrch planety o délce asi 6 minut, přistávací manévr byl v podstatě třífázový: v první fázi brzdil modul tepelný štít, ve druhé padák o průměru 12 metrů a ve třetí měly let korigovat počínaje výškou 1 100 metrů raketové trysky. Schiaparelli mířil do rovníkové oblasti Meridiani Planum, kde v současnosti operuje i letitý americký rover Opportunity. Přistávací elipsa evropského modulu měla rozměry 100 na 15 kilometrů a zhruba v době, kdy Schiaparelli vstupoval do atmosféry, právě brzdila jeho mateřská sonda TGO kvůli dosažení oběžné dráhy.

ExoMars během pozemních testů. Sonda TGO a modul Schiaparelli (oranžový kužel nahoře) Autor: ESA
ExoMars během pozemních testů. Sonda TGO a modul Schiaparelli (oranžový kužel nahoře)
Autor: ESA
Řídící středisko však s modulem Schiaparelli ztratilo kontakt chvíli před plánovaným časem přistání a už se jej nepodařilo obnovit. V současné chvíli to vypadá, že se velmi předčasně vypnulo devět brzdných raketových motorů a modul padal k povrchu Marsu prakticky nezpomalován z výšky 2 až 4 kilometry, dopadová rychlost přes 300 km/h byla vpravdě smrtící.

Neberme to však zatím nijak definitivně, přesné okolnosti nehody jsou momentálně předmětem běžícího vyšetřování, probíhá vyhodnocování telemetrických údajů ze Schiaparelli, které nahrávala mateřská sonda TGO, i zaznamenané přímé komunikace Schiaparelli s radioteleskopem v Indii a starší evropskou sondou Mars Express, která krouží kolem Rudé planety od roku 2003. Navzdory předčasné ztrátě spojení jsou evropští technici sebejistí, že nakonec dokážou dát přesně dohromady řetězec událostí, vedoucí ke ztrátě mise Schiaparelli.

Zničený modul Schiaparelli (nahoře) a jeho světlý padák na povrchu Marsu; vpravo zvětšený úsek Autor: ESA
Zničený modul Schiaparelli (nahoře) a jeho světlý padák na povrchu Marsu; vpravo zvětšený úsek
Autor: ESA
Další dílky mozaiky přišly vědcům den po nevydařeném přistání, kdy americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) fotografovala svou kamerou s nízkým rozlišením přistávací oblast Schiaparelli. Oproti fotkám místa, pořízeným v květnu, lze na povrchu planety rozeznat dva nové útvary. Jeden z nich, jasná skvrnka, odpovídá pravděpodobně brzdnému padáku, který modul odhodil během sestupu i se zadním tepelným štítem. Zhruba kilometr na sever můžeme na fotografiích vidět rozplizlou černou „kaňku“ o rozměrech asi 40 na 15 metrů, to by měla být dle evropských vědců stopa dopadu samotného modulu Schiaparelli. Rozměry a charakter útvaru si můžeme vysvětlit buďto dopadem rozbrázděným povrchem planety či spíše explozí modulu při dopadu, jako v případě lodi Sojuz 1 z roku 1967, ve které zahynul kosmonaut Vladimír Komarov. Když uvážíme, že motory modulu Schiaparelli se vypnuly velmi předčasně, při dosažení povrchu bylo v nádržích ještě hodně paliva.

Místo dopadu EDM Schiaparelli fotografované z MRO (vidíme místo po explozi modulu, který zřejmě dopadl z větší výšky, nebo větší rychlostí, než se očekávalo. Níže světlá skvrna je 12m padák). Všimněte si také 1 km velkého kráteru Victoria, který navštívilo vozítko Opportunity, které je nyní na okraji kráteru Endeavour o průměru 22 km. Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS, Arizona State University; inserts: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Místo dopadu EDM Schiaparelli fotografované z MRO (vidíme místo po explozi modulu, který zřejmě dopadl z větší výšky, nebo větší rychlostí, než se očekávalo. Níže světlá skvrna je 12m padák). Všimněte si také 1 km velkého kráteru Victoria, který navštívilo vozítko Opportunity, které je nyní na okraji kráteru Endeavour o průměru 22 km.
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS, Arizona State University; inserts: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Sonda MRO by měla přistávací oblast fotografovat ještě příští týden ve vyšším rozlišení kamerou HiRISE, takže snad se brzy dozvíme víc nejen od techniků, kteří analyzují telemetrické signály ze sestupu Schiaparelli. Celkově se zdá, že modul dopadl na povrch Marsu asi 5,4 kilometry západně od stanoveného bodu, takže alespoň navigace může slavit úspěch.

Schiaparelli měl na povrchu Marsu minimum vědeckých úkolů a po přistání měl fungovat jen pár dní, nanejvýš týden, nedisponoval ani solárními články pro dobití baterií, šlo čistě o technologický demonstrátor a experimentální plavidlo, zkoušku na evropský rover, který by měl startovat k Marsu roku 2020, pokud bude definitivně zajištěn a schválen.

Sonda TGO vstupuje na oběžnou dráhu Marsu Autor: ESA
Sonda TGO vstupuje na oběžnou dráhu Marsu
Autor: ESA
Mise ExoMars však slaví úspěch, hlavní sonda TGO je na plánované výchozí orbitě kolem Marsu s nejvyšším bodem 101 tisíc kilometrů nad rudou pouští a její systémy pracují dobře. V listopadu provede kalibraci svých vědeckých aparatur a počínaje březnem příštího roku začne sonda brzdit svůj let pomocí tření o atmosféru Marsu, dokud nedosáhne kruhové orbity ve výšce asi 400 kilometrů. Odtud bude zkoumat marťanské ovzduší, pátrat po stopách života pod povrchem planety a také působit jako rádiová přenoska pro výsadky na Marsu, v současné době americké vozítka Opportunity a Curiosity. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA 21. 10. 2016



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: ExoMars, Modul Schiaparelli, TGO, MRO-Mars Reconnaissance Orbiter, Přistání na Marsu


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »