Evropský modul vyfotografován na Marsu po drtivém dopadu

Italský modul Schiaparelli vstoupil do atmosféry Marsu 19. října v 16:42 SELČ a podle plánu ho měl čekat sestup na povrch planety o délce asi 6 minut, přistávací manévr byl v podstatě třífázový: v první fázi brzdil modul tepelný štít, ve druhé padák o průměru 12 metrů a ve třetí měly let korigovat počínaje výškou 1 100 metrů raketové trysky. Schiaparelli mířil do rovníkové oblasti Meridiani Planum, kde v současnosti operuje i letitý americký rover Opportunity. Přistávací elipsa evropského modulu měla rozměry 100 na 15 kilometrů a zhruba v době, kdy Schiaparelli vstupoval do atmosféry, právě brzdila jeho mateřská sonda TGO kvůli dosažení oběžné dráhy.

Řídící středisko však s modulem Schiaparelli ztratilo kontakt chvíli před plánovaným časem přistání a už se jej nepodařilo obnovit. V současné chvíli to vypadá, že se velmi předčasně vypnulo devět brzdných raketových motorů a modul padal k povrchu Marsu prakticky nezpomalován z výšky 2 až 4 kilometry, dopadová rychlost přes 300 km/h byla vpravdě smrtící.

Neberme to však zatím nijak definitivně, přesné okolnosti nehody jsou momentálně předmětem běžícího vyšetřování, probíhá vyhodnocování telemetrických údajů ze Schiaparelli, které nahrávala mateřská sonda TGO, i zaznamenané přímé komunikace Schiaparelli s radioteleskopem v Indii a starší evropskou sondou Mars Express, která krouží kolem Rudé planety od roku 2003. Navzdory předčasné ztrátě spojení jsou evropští technici sebejistí, že nakonec dokážou dát přesně dohromady řetězec událostí, vedoucí ke ztrátě mise Schiaparelli.

Další dílky mozaiky přišly vědcům den po nevydařeném přistání, kdy americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) fotografovala svou kamerou s nízkým rozlišením přistávací oblast Schiaparelli. Oproti fotkám místa, pořízeným v květnu, lze na povrchu planety rozeznat dva nové útvary. Jeden z nich, jasná skvrnka, odpovídá pravděpodobně brzdnému padáku, který modul odhodil během sestupu i se zadním tepelným štítem. Zhruba kilometr na sever můžeme na fotografiích vidět rozplizlou černou „kaňku“ o rozměrech asi 40 na 15 metrů, to by měla být dle evropských vědců stopa dopadu samotného modulu Schiaparelli. Rozměry a charakter útvaru si můžeme vysvětlit buďto dopadem rozbrázděným povrchem planety či spíše explozí modulu při dopadu, jako v případě lodi Sojuz 1 z roku 1967, ve které zahynul kosmonaut Vladimír Komarov. Když uvážíme, že motory modulu Schiaparelli se vypnuly velmi předčasně, při dosažení povrchu bylo v nádržích ještě hodně paliva.

Sonda MRO by měla přistávací oblast fotografovat ještě příští týden ve vyšším rozlišení kamerou HiRISE, takže snad se brzy dozvíme víc nejen od techniků, kteří analyzují telemetrické signály ze sestupu Schiaparelli. Celkově se zdá, že modul dopadl na povrch Marsu asi 5,4 kilometry západně od stanoveného bodu, takže alespoň navigace může slavit úspěch.

Schiaparelli měl na povrchu Marsu minimum vědeckých úkolů a po přistání měl fungovat jen pár dní, nanejvýš týden, nedisponoval ani solárními články pro dobití baterií, šlo čistě o technologický demonstrátor a experimentální plavidlo, zkoušku na evropský rover, který by měl startovat k Marsu roku 2020, pokud bude definitivně zajištěn a schválen.

Mise ExoMars však slaví úspěch, hlavní sonda TGO je na plánované výchozí orbitě kolem Marsu s nejvyšším bodem 101 tisíc kilometrů nad rudou pouští a její systémy pracují dobře. V listopadu provede kalibraci svých vědeckých aparatur a počínaje březnem příštího roku začne sonda brzdit svůj let pomocí tření o atmosféru Marsu, dokud nedosáhne kruhové orbity ve výšce asi 400 kilometrů. Odtud bude zkoumat marťanské ovzduší, pátrat po stopách života pod povrchem planety a také působit jako rádiová přenoska pro výsadky na Marsu, v současné době americké vozítka Opportunity a Curiosity. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA 21. 10. 2016