Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Gejzíry na Europě okem HST

Gejzíry na Europě okem HST

Gejzíry vody na Europě v představě výtvarníka Autor: NASA/ESA/K. Retherford/SWRI
Gejzíry vody na Europě v představě výtvarníka
Autor: NASA/ESA/K. Retherford/SWRI
Hubblův kosmický dalekohled HST pozoroval oblaka vodní páry nad ledovými oblastmi v okolí jižního pólu Jupiterova měsíce Europa. Astronomové předpokládají, že se jedná o první zřetelný důkaz výtrysků vody nad povrch tohoto měsíce.

Na základě jiných zdrojů bylo již dříve poukázáno na existenci oceánu pod ledovou kůrou měsíce. Vědci si nejsou jisti, zda detekovaná vodní pára má původ v erupcích vody na povrchu měsíce Europa, ale jsou si zcela jisti tím, že to je nejpravděpodobnější vysvětlení. Budou následovat další pozorování k ověření tohoto objevu, který z Europy dělá druhý měsíc, u kterého byly výtrysky vody pozorovány. Závěry byly publikovány 12. 12. 2013 v časopise Science. Protože jsme o objevu na tomto místě ještě neinformovali, přinášíme podrobnější informace.

„Nejjednodušším vysvětlením přítomnosti vodní páry je, že byla vyvržena nad povrch z hlubin měsíce Europa,“ říká Lorenz Roth (Southwest Research Institute, San Antonio), hlavní autor zprávy. „Pokud tyto výtrysky mají souvislost s podpovrchovým oceánem kapalné vody, a my jsme přesvědčeni, že existuje pod ledovou kůrou, potom to znamená, že při budoucím výzkumu můžeme studovat chemické složení potenciálně obyvatelného prostředí na měsíci Europa přímo na jeho povrchu, bez složitého vrtání otvoru skrz silnou vrstvu ledu. A to je nesmírně potěšující.“

V roce 2005 sonda NASA s názvem Cassini poprvé detekovala výtrysky prachu a vodní páry vyvrhované z podpovrchových vrstev Saturnova měsíce Enceladus. U měsíce Europa byla doposud detekována pouze vodní pára.

Oblaka vodní páry nad jižním pólem měsíce Europa Autor: NASA/ESA/L. Roth/SWRI/University of Cologne
Oblaka vodní páry nad jižním pólem měsíce Europa
Autor: NASA/ESA/L. Roth/SWRI/University of Cologne
Spektroskopická pozorování pomocí HST poskytla důkazy existence výtrysků na Europě v prosinci 2012. Časové snímky polárních září pořízené pomocí zobrazovacího spektrografu na HST umožnily vědcům rozlišit mezi jevy vytvořenými nabitými částicemi z Jupiterovy magnetosféry a výtrysky z povrchu měsíce Europa. A rovněž vyloučila mnohem exotičtější vysvětlení, jako je například náhodné pozorování výjimečného dopadu meteoritu.

Zobrazovací spektrograf detekoval slabé ultrafialové záření polární záře vytvářené intenzivním magnetickým polem planety Jupiter v blízkosti jižního pólu měsíce. Excitované atomy kyslíku a vodíku způsobují proměnlivou aurorální záři a zanechávají o mnohém vypovídající signály, že se jedná o produkty molekul vody, které jsou podél siločar magnetického pole rozbíjeny elektrony na jednotlivé prvky.

„Posunuli jsme se až k samotnému limitu HST při pozorování této velmi slabé emise. Může se jednat o nenápadné výtrysky, které jsou velmi řídké a obtížně pozorovatelné v oboru viditelného světla,“ říká Joachim Saur (University of Cologne, Německo).

Lorenz Roth předpokládá, že dlouhé pukliny na povrchu měsíce Europa mohou být ve skutečnosti otvory k úniku vodní páry do kosmického prostoru. Podobné pukliny objevila sonda Cassini na povrchu měsíce Enceladus.

Astronomové využívající Hubblův kosmický dalekohled rovněž zjistili, že intenzita výtrysků na Europě kolísá s polohou měsíce na oběžné dráze, podobně jako na Enceladu. Aktivní výtrysky byly pozorovány pouze tehdy, když byl měsíc nejdále od Jupitera. Naopak se vědcům nepodařilo detekovat jakýkoliv signál v okamžiku, kdy byla Europa blízko planety Jupiter.

Pukliny v ledu v okolí jižního pólu měsíce Europa Autor: NASA/JPL-Caltech/SETI Institute
Pukliny v ledu v okolí jižního pólu měsíce Europa
Autor: NASA/JPL-Caltech/SETI Institute
Možné vysvětlení této proměnlivosti spočívá v tom, že gravitační síly Jupitera měsíc střídavě stlačují a natahují podle toho, jak se mění jeho vzdálenost od planety. Pukliny se zmenšují či zavírají v okamžiku, když je měsíc nejblíže obří plynné planetě.

„Zjevná proměnlivost výtrysků podporuje klíčovou předpověď, že Europa může být natahována slapovými silami do značné míry proto, že obsahuje podpovrchový oceán kapalné vody,“ říká Kurt Retherford (Southwest Research Institute).

Výtrysky na Europě i Enceladu obsahují pozoruhodně podobné množství vodní páry. Protože Europa má přibližně 12krát vyšší přitažlivost než Enceladus, vodní pára o teplotě -40 °C neuniká příliš daleko do okolního prostoru jako na Enceladu, ale po dosažení výšky až 200 km padá zpět na povrch měsíce. To by mohlo zanechat jasné stopy na povrchu v okolí jižního pólu měsíce.

„Pokud se to potvrdí, pak tato nová pozorování znovu ukážou na kvality Hubblova kosmického dalekohledu při výzkumu a otevírání nových kapitol při hledání obyvatelného prostředí ve Sluneční soustavě,“ dodává John Grunsfeld, astronaut NASA, který se podílel na opravách HST během servisních misí raketoplánu. „Značným úsilím při určitém riziku jsme opravili a zdokonalili HST, což se ze všeho nejvíce vyplatilo, když jsme studovali vzrušující objevy, jako je například objev výtrysků vody na Europě.“

Zdroje a související:

[1] Článek NASA
[2] Další článek NASA
[3] Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
[4] Oceán na Saturnově měsíci Enceladus




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



49. vesmírný týden 2025

49. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 12. do 7. 12. 2025. Měsíc bude v úplňku, projde Plejádami a setká se s Jupiterem. Od setmění je nad jihem Saturn. Nízko na ranní obloze je Merkur. Velmi vysoká bude nyní aktivita Slunce. Uvidíme polární záře? Komety večer ruší Měsíc a ráno to brzy nebude lepší. Na Bajkonuru došlo k poškození jediné rampy sloužící pro mise lodí Sojuz a Progress k ISS. ESA na následující roky posílila rozpočet. Před 500 lety se narodil český astronom Tadeáš Hájek z Hájku.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kométa 3I/ATLAS

3I/ATLAS – medzihviezdna kométa na návšteve Medzihviezdna kométa 3I/ATLAS patrí medzi veľmi vzácnu skupinu objektov, o ktorých vieme, že do našej Slnečnej sústavy prileteli z iného hviezdneho systému. Pohybuje sa po silno hyperbolickej dráhe, takže ju pri ďalšom obehu už znovu neuvidíme – len raz preletí okolo Slnka a opäť zmizne do medzihviezdneho priestoru. Na zábere z ranných hodín 28. 11. 2025 dominuje zelenkastá kóma kométy v spodnej časti obrazu. Jemný prachový chvost sa rozlieva šikmo nahor medzi hviezdami, ktoré ostávajú ostré a nehybné – pekná pripomienka toho, že sledujeme rýchleho hosťa na pozadí vzdialeného hviezdneho poľa našej Galaxie. Aj keď 3I/ATLAS na oblohe nepatrí k najjasnejším kométam, možnosť zachytiť medzihviezdnu návštevníčku je výnimočná. Každý takýto objekt prináša jedinečný pohľad na materiál a históriu iných planetárnych systémov – a táto fotografia je malou “pamiatkou” na jej krátku zastávku v našej kozmickej „štvrti“. Už z voľby kompozície je jasné že som čakal trocha výraznejší chvost ???? Technické údaje: Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton 200/800 (200/600 F3) + Starizona Nexus 0.75×, Touptek ATR585M mono, AFW-M + Touptek LRGB filtre, Gemini EAF, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, PixInsight, Adobe Photoshop. Expozície: L 20x60s, RGB 12×90 s, master bias, flats, darks, darkflats. Gain 150, Offset 300. 28.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »