Hayabusa 2 úspěšně minula planetku Torifune

(98943) Torifune je blízkozemní planetka typu Apollo, to znamená, že kříží zemskou dráhu, ale většinu času tráví vně naší orbity. Planetka byla objevena 3. 2. 2001 přehlídkou oblohy LINEAR (Lincoln Near-Earth Asteroid Research) nedaleko amerického města Socorro v Novém Mexiku a dostala předběžné označení 2001 CC₂₁. Když bylo známo, že se k ní vydá sonda Hayabusa 2, bylo pro ni Mezinárodní astronomickou unií schváleno jméno Torifune odkazující na loď japonského božstva kami nazvanou Ame-no-torifune, symbolizující rychlost, bezpečnost a pevnost. Z pozorování vyplývalo, že má protáhlý tvar a rozměry asi 400 × 800 metrů. 

Průlet rychlostí kulky

Na rozdíl od mise u planetky Ryugu se tentokrát Hayabusa 2 neusazovala na oběžné dráze. Kolem Torifune pouze prosvištěla rychlostí přes 5 kilometrů za sekundu, což odpovídá přibližně osmnácti tisícům kilometrů za hodinu. Během několika málo sekund musely kamery, laserový výškoměr i další přístroje získat maximum dat. Takový průlet představoval náročnou zkoušku přesné navigace a inženýrskou výzvu. Technologie vyvinuté pro podobná setkání mohou v budoucnu pomoci například při misích planetární obrany, jejichž cílem bude změnit dráhu potenciálně nebezpečné planetky.

hroudy suti jako nový standard pro malé planetky?

První snímek planetky Torifune, uveřejněný japonskou agenturou JAXA v neděli 6. 7. ukázal těleso připomínající hroudy suti tvaru burského oříšku. Když vezmeme v potaz, jak podobné je toto těleso například planetkám Ryugu a Bennu, které snímala Hayabusa 2 a americká OSIRIS-REx, napadne nás, že menší blízkozemní planetky jsou dost možná opravdu jen hroudami suti. Zároveň to vypadá, že ve světě kometárních jader i planetek není úplně vzácné, že je tvoří slepenec dvou těles ohlodaných trochu uprostřed. Vypadá to, že v dávné historii se tělesa k sobě přibližovala poměrně malými rychlostmi, a když se úplně nerozstříštila, došlo k vzniku kontaktních binárních planetek a kometárních jader. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Torifune na Wikipedii
[2] Detaily mise před průletem na Kosmonautix.cz