Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Hluboký pohled na Velkou rudou skvrnu na Jupiteru

Hluboký pohled na Velkou rudou skvrnu na Jupiteru

Pohled na Velkou rudou skvrnu kamerou JunoCam
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Jason Major

Data získaná kosmickou sondou NASA s názvem Juno během jejího prvního průletu nad Velkou rudou skvrnou v atmosféře planety Jupiter v červenci 2017 naznačují, že tento ikonický útvar proniká hodně hluboko pod vrstvu viditelné oblačnosti. Další odhalení spočívá v tom, že Jupiter má dosud nezmapovanou radiační zónu. Objev byl oznámen 11. 12. 2017 na výroční schůzi Americké geofyzikální společnosti v New Orleans.

Jedna z nejzákladnějších otázek týkající se Jupiterovy Velké rudé skvrny (Great Red Spot, GRS) byla: Jak hluboko má své kořeny?“ říká Scott Bolton, hlavní vědecký pracovník sondy Juno ze Southwest Research Institute, San Antonio. „Údaje ze sondy Juno napovídají, že nejznámější bouře ve Sluneční soustavě je v současné době téměř jedenapůlkrát větší než Země a její kořeny pronikají zhruba 300 km do hloubi atmosféry planety.“

Vědecký přístroj zodpovědný za tento hloubkový objev je mikrovlnný radiometr (Microwave Radiometer, MWR) na palubě sondy Juno. „Mikrovlnný radiometr na Juno má unikátní schopnost nahlédnout hluboko pod Jupiterova oblaka,“ říká Michael Janssen, spolupracující vědecký pracovník z NASA’s Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie. „Ukazuje se jako znamenitý přístroj, který pomohl vědcům získat informace o tom, co způsobuje, že je rudá skvrna GRS tak velká.“

Velká rudá skvrna má kořeny hluboko v husté atmosféře Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI
Velká rudá skvrna má kořeny hluboko v husté atmosféře
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI
Velká rudá skvrna na Jupiteru je obří oválný oblačný útvar zbarvený dočervena, nacházející se na jižní polokouli obří planety, který rotuje proti směru hodinových ručiček a na jeho obvodu vanou větry mnohem větší rychlostí než u jakýchkoliv bouří na Zemi. S nejdelším rozměrem kolem 16 000 km má Velká rudá skvrna 1,3× větší průměr než Země. „Sonda Juno zjistila, že Velká rudá skvrna má své kořeny 50× až 100× hlouběji, než jsou dna oceánů na Zemi, a její základna je teplejší než její vrchol,“ říká Andy Ingersoll, profesor planetologie na Caltech (California Institute of Technology) a vědecký spolupracovník pro sondu Juno.

Budoucí osud Velké rudé skvrny je velmi diskutovaný. I když bouře je sledována od roku 1830, zřejmě existuje již více než 350 roků. V 19. století byla Velká rudá skvrna zcela jistě větší než dvojnásobek průměru naší Země. Avšak v současné době se její rozměr zmenšuje. Vyplývá to jednak z průzkumu pozemními teleskopy, ale také pomocí kosmických observatoří. V době, kdy sondy Voyager 1 a 2 prolétaly kolem Jupitera na cestě k Saturnu a dále, tedy v roce 1979, byl rozměr rudé skvrny ještě dvojnásobný v porovnání s průměrem Země. Na základě současných měření pozemními teleskopy bylo zjištěno, že se delší rozměr oválu zmenšil o jednu třetinu a menší osa elipsy o jednu osminu v porovnání se stavem zjištěným sondami Voyager. Jeho eliptický tvar se postupně zmenšuje a mění na kruhový.

Nová radiační zóna objevena v blízkosti planety Jupiter Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/JHUAPL
Nová radiační zóna objevena v blízkosti planety Jupiter
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/JHUAPL
Sonda Juno také detekovala novou radiační zónu v blízkosti rovníku, těsně nad atmosférou obří plynné planety. Zóna obsahuje proud energetických iontů vodíku, kyslíku a síry, které se pohybují téměř rychlostí světla.

Čím více se přibližujeme k Jupiteru, tím podivnější se planeta zdá,“ dodává Heidi Becker, vědecká pracovnice z JPL, která se věnuje monitorování radiační situace na Jupiteru. „Věděli jsme, že radiace nás může nepochybně překvapit, ale nepředpokládali jsme, že objevíme novou radiační zónu tak blízko planety. Zjistili jsme to pouze proto, že sonda Juno obíhá kolem planety Jupiter po unikátní dráze, což umožňuje dostat se při průletu dostatečně blízko k vrcholkům oblaků během shromažďování vědeckých dat a doslova prolétnout skrz ně.“

Nová radiační zóna byla identifikována na základě průzkumu pomocí vědeckého přístroje Jupiter Energetic Particle Detector Instrument (JEDI). Částice, jak se předpokládá, pocházejí z rychle se pohybujících energetických neutrálních atomů vytvářených v plynném prostředí v okolí Jupiterových měsíců Io a Europa. Neutrální atomy se potom stanou ionty, jakmile jsou jejich elektrony odtrženy v důsledku interakcí s horními vrstvami atmosféry Jupitera.

Juno také objevila známky přítomnosti populace těžkých iontů o vysokých energiích na vnitřním okraji Jupiterova radiačního pásu tvořeného relativistickými elektrony – což je oblast, ve které převládají elektrony pohybující se téměř rychlostí světla. Jejich přítomnost byla pozorována sondou Juno v oblastech, které doposud nebyly nikdy zkoumány kosmickými sondami.

Doposud sonda Juno absolvovala devět průletů nad Jupiterem, během kterých prováděla detailní průzkum planety. Poslední vědecký průlet se uskutečnil 16. prosince 2017.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda JUNO, Velká rudá skvrna, Planeta Jupiter


50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

kometa Wirtanen nad Zubštejnem

Mezi mraky se kometa objevila na 5 a 1/2 minuty, pořízeno 16 použitelných snímků, nakonec vybráno 8 snímků kde bylo nejméně mraků. Snímky registrovány na hvězdy a na krajinu. Na zvýraznění komety použity snímky Petra Horálka.

Další informace »