Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pořídil nádherné fotografie Jupitera a jeho měsíce Europa

HST pořídil nádherné fotografie Jupitera a jeho měsíce Europa

Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů
Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/

Dvě nové fotografie, které pořídil Hubbleův vesmírný teleskop HST, ukazují planetu Jupiter s jeho turbulentní atmosférou a obrovskými bouřemi. Na jednom snímku je rovněž zachycena Europa, jeden z tzv. galileovských měsíců Jupitera. Jasná, bílá, roztažená bouře pohybující se rychlostí 560 kilometrů za hodinu se objevila 18. 8. 2020 v oblasti středních severních šířek (na snímku vlevo nahoře v místě bílého pruhu). Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů.

Zatímco je pro bouře běžné vynořit se v těchto regionech, často i několik najednou, tato individuální porucha vypadá, že má další struktury ve své zadní části, což nebylo pozorováno u dřívějších bouří. Ve vleku za chocholem jsou malé levotočivé tmavé shluky, jichž jsme také nebyli v minulosti svědky.

To může být počátek dlouhodobé skvrny na severní polokouli, snad konkurent legendární Velké rudé skvrny (Great Red Spot), která dominuje jižní polokouli planety Jupiter,“ říkají astronomové z programu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL).

Snímky z Hubbleova kosmického teleskopu ukázaly, že Velká rudá skvrna otáčející se zprava doleva na jižní polokouli planety, „vyorávající“ brázdu v oblacích před ní, vytváří kaskádu bílých a béžových „pentlí“. Systém obří bouře je v současné době výjimečně bohatý na červenou barvu, včetně jejího středu a nejokrajovějšího pásu, které se zdají být velmi červené.

Velká rudá skvrna nyní měří v průměru 15 800 kilometrů a stále se smršťuje, jak je známo na základě teleskopických pozorování uskutečněných od roku 1930, avšak rychlost smršťování se, jak se zdá, nyní zpomaluje.

Popis k obrázku vpravo:

Kombinovaný snímek planety Jupiter pořízený HST v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/
Kombinovaný snímek planety Jupiter pořízený HST v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření
Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/
Snímek Jupitera při pozorování na více vlnových délkách (ultrafialové, viditelné a blízké infračervené záření), který pořídil Hubbleův vesmírný teleskop 25. 8. 2020, umožňuje astronomům docela nový pohled na tuto obří planetu. Snímek, který pořídil HST v blízké infračervené oblasti, kombinovaný s ultrafialovým pohledem, poskytuje unikátní panchromatický záběr nabízející nahlédnutí do atmosféry a ke studiu rozložení planetární mlhy a prachových částic. Doplnění obrázku z HST v oboru viditelného světla ukazuje proměnlivou strukturu oblaků. Na tomto snímku části Jupiterovy atmosféry, které se nacházejí ve vysokých výškách, především nad oběma póly, vypadají červeně jako důsledek přítomnosti atmosférických částic pohlcujících ultrafialové záření. Naopak modře zbarvené oblasti představují ultrafialové světlo odražené planetou. Nová bouře vlevo nahoře, která se rozpoutala 18. 8. 2020, upoutala pozornost astronomů na tomto snímku pořízeném v několika vlnových délkách. ´Shluky´ na konci bílého chocholu této bouře, jak se zdá, absorbují ultrafialové záření, podobně jako skvrny Great Red Spot a Red Spot Jr. dole pod středem snímku. To poskytuje vědcům mnohem více důkazů, že tato nová bouře může na Jupiteru setrvat déle než většina dříve pozorovaných jevů.

Astronomové si všimli, že ještě další útvary se změnily: například Oval BA přezdívaný Red Spot Jr., který se nachází těsně pod Velkou rudou skvrnou na těchto nových fotografiích. Před několika roky útvar Oval BA blednul k počátečnímu odstínu bílé po objevení se červeného odstínu v roce 2006. Nicméně nyní jádro této bouře zřejmě tmavne a nabývá načervenalého zbarvení. To může naznačovat, že skvrna Red Spot Jr. směřuje k navrácení do barevného podání více podobného u jejího většího protějšku.

Fotografie rovněž ukázaly, že Jupiter prochází procesem vyjasňování bílých oblaků ve vysokých výškách, zejména podél rovníku planety, které jsou zabaleny do oranžového uhlovodíkového smogu. Na úvodní fotografii je v levé části vidět také ledový měsíc Jupitera – Europa.

HST rovněž poskytnul pohled na planetu Jupiter v různých oborech elektromagnetického spektra, konkrétně v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření, což umožňuje astronomům zcela nový pohled na tuto obří planetu.

Teleskopická pozorování v oboru blízkého infračerveného záření kombinovaná s ultrafialovým pohledem poskytují unikátní panchromatický pohled umožňující náhled do různých výšek a na rozložení planetární mlhy a atmosférických částic.

Při doplnění snímku z HST v oboru viditelného světla se ukázaly nikdy předtím nepozorované změny ve struktuře oblačnosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST Hubble Space Telescope, Planeta Jupiter


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »