Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pořídil nádherné fotografie Jupitera a jeho měsíce Europa

HST pořídil nádherné fotografie Jupitera a jeho měsíce Europa

Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů
Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/

Dvě nové fotografie, které pořídil Hubbleův vesmírný teleskop HST, ukazují planetu Jupiter s jeho turbulentní atmosférou a obrovskými bouřemi. Na jednom snímku je rovněž zachycena Europa, jeden z tzv. galileovských měsíců Jupitera. Jasná, bílá, roztažená bouře pohybující se rychlostí 560 kilometrů za hodinu se objevila 18. 8. 2020 v oblasti středních severních šířek (na snímku vlevo nahoře v místě bílého pruhu). Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů.

Zatímco je pro bouře běžné vynořit se v těchto regionech, často i několik najednou, tato individuální porucha vypadá, že má další struktury ve své zadní části, což nebylo pozorováno u dřívějších bouří. Ve vleku za chocholem jsou malé levotočivé tmavé shluky, jichž jsme také nebyli v minulosti svědky.

To může být počátek dlouhodobé skvrny na severní polokouli, snad konkurent legendární Velké rudé skvrny (Great Red Spot), která dominuje jižní polokouli planety Jupiter,“ říkají astronomové z programu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL).

Snímky z Hubbleova kosmického teleskopu ukázaly, že Velká rudá skvrna otáčející se zprava doleva na jižní polokouli planety, „vyorávající“ brázdu v oblacích před ní, vytváří kaskádu bílých a béžových „pentlí“. Systém obří bouře je v současné době výjimečně bohatý na červenou barvu, včetně jejího středu a nejokrajovějšího pásu, které se zdají být velmi červené.

Velká rudá skvrna nyní měří v průměru 15 800 kilometrů a stále se smršťuje, jak je známo na základě teleskopických pozorování uskutečněných od roku 1930, avšak rychlost smršťování se, jak se zdá, nyní zpomaluje.

Popis k obrázku vpravo:

Kombinovaný snímek planety Jupiter pořízený HST v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/
Kombinovaný snímek planety Jupiter pořízený HST v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření
Autor: NASA/ESA/A. Simon, NASA’s Goddard Space Flight Center/M.H. Wong, University of California, Berkeley/
Snímek Jupitera při pozorování na více vlnových délkách (ultrafialové, viditelné a blízké infračervené záření), který pořídil Hubbleův vesmírný teleskop 25. 8. 2020, umožňuje astronomům docela nový pohled na tuto obří planetu. Snímek, který pořídil HST v blízké infračervené oblasti, kombinovaný s ultrafialovým pohledem, poskytuje unikátní panchromatický záběr nabízející nahlédnutí do atmosféry a ke studiu rozložení planetární mlhy a prachových částic. Doplnění obrázku z HST v oboru viditelného světla ukazuje proměnlivou strukturu oblaků. Na tomto snímku části Jupiterovy atmosféry, které se nacházejí ve vysokých výškách, především nad oběma póly, vypadají červeně jako důsledek přítomnosti atmosférických částic pohlcujících ultrafialové záření. Naopak modře zbarvené oblasti představují ultrafialové světlo odražené planetou. Nová bouře vlevo nahoře, která se rozpoutala 18. 8. 2020, upoutala pozornost astronomů na tomto snímku pořízeném v několika vlnových délkách. ´Shluky´ na konci bílého chocholu této bouře, jak se zdá, absorbují ultrafialové záření, podobně jako skvrny Great Red Spot a Red Spot Jr. dole pod středem snímku. To poskytuje vědcům mnohem více důkazů, že tato nová bouře může na Jupiteru setrvat déle než většina dříve pozorovaných jevů.

Astronomové si všimli, že ještě další útvary se změnily: například Oval BA přezdívaný Red Spot Jr., který se nachází těsně pod Velkou rudou skvrnou na těchto nových fotografiích. Před několika roky útvar Oval BA blednul k počátečnímu odstínu bílé po objevení se červeného odstínu v roce 2006. Nicméně nyní jádro této bouře zřejmě tmavne a nabývá načervenalého zbarvení. To může naznačovat, že skvrna Red Spot Jr. směřuje k navrácení do barevného podání více podobného u jejího většího protějšku.

Fotografie rovněž ukázaly, že Jupiter prochází procesem vyjasňování bílých oblaků ve vysokých výškách, zejména podél rovníku planety, které jsou zabaleny do oranžového uhlovodíkového smogu. Na úvodní fotografii je v levé části vidět také ledový měsíc Jupitera – Europa.

HST rovněž poskytnul pohled na planetu Jupiter v různých oborech elektromagnetického spektra, konkrétně v oboru ultrafialového, viditelného a blízkého infračerveného záření, což umožňuje astronomům zcela nový pohled na tuto obří planetu.

Teleskopická pozorování v oboru blízkého infračerveného záření kombinovaná s ultrafialovým pohledem poskytují unikátní panchromatický pohled umožňující náhled do různých výšek a na rozložení planetární mlhy a atmosférických částic.

Při doplnění snímku z HST v oboru viditelného světla se ukázaly nikdy předtím nepozorované změny ve struktuře oblačnosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST Hubble Space Telescope, Planeta Jupiter


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »