Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST vypátral původ nového 15. měsíce planety Neptun

HST vypátral původ nového 15. měsíce planety Neptun

Umělecké ztvárnění měsíce planety Neptun s názvem Hippocamp, který byl objeven pomocí HST v roce 2013
Autor: NASA, ESA and J. Olmsted (STScI)

Po několik let trvající analýze skupina planetologů využívajících Hubbleův kosmický teleskop HST nakonec přišla s vysvětlením původu záhadného měsíce obíhajícího kolem planety Neptun, který byl pomocí HST objeven již v roce 2013. Tento malý měsíček pojmenovaný Hippocamp se nachází mimořádně blízko mnohem většího Neptunova měsíce s názvem Proteus. Obvykle by měl měsíc jako Proteus po delší době gravitačně odmrštit stranou mnohem menší měsíc nebo jej „pohltit“, když vyčistí svoji oběžnou dráhu.

Tak proč zde tento malý měsíček existuje? Hippocamp je zřejmě odštípnutý úlomek mnohem většího měsíce v důsledku kolize s kometou před několika miliardami roků. Velmi malý měsíček má průměr pouhých 34 kilometrů (zatímco Proteus má průměr 418 km) a hmotnost měsíce Hippocamp dosahuje pouhou 1/1000 hmotnosti většího měsíce Proteus.

První věc, kterou jsme si uvědomili, bylo, že nemůžeme očekávat nalezení tak malého měsíce právě hned za největším vnitřním měsícem Neptunu,“ říká Mark Showalter z SETI Institute in Mountain View, Kalifornie. „Ve vzdálené minulosti, vzhledem k pomalé migraci vně od většího měsíce, byl kdysi Hippocamp tam, kde je nyní Proteus.“

Tento scénář je podporován i na základě snímků z roku 1989 pořízených sondou Voyager 2, které ukázaly velký impaktní kráter na měsíci Proteus, téměř dostatečně velký k rozbití měsíce. „V roce 1989 jsme se domnívali, že kráter stojí na konci celého příběhu,“ říká Mark Showalter. „Na základě pozorování pomocí kosmického teleskopu HST víme, že se malý kousek měsíce Proteus oddělil v jeho zadní části a my jej dnes pozorujeme jako měsíc Hippocamp.“ Dráhy obou dvou měsíců jsou nyní od sebe vzdáleny pouhých 12 070 kilometrů.

Umělecké ztvárnění měsíce planety Neptun s názvem Hippocamp Autor: ESA/Hubble, NASA, L. Calçada
Umělecké ztvárnění měsíce planety Neptun s názvem Hippocamp
Autor: ESA/Hubble, NASA, L. Calçada
Soustava satelitů planety Neptun má bouřlivou historii. Před několika miliardami roků planeta zachytila velký měsíc Triton pocházející z Kuiperova pásu – rozsáhlé oblasti ledových a kamenných těles za drahou planety Neptun. Gravitace Tritonu doslova zpřeházela původní soustavu satelitů. Triton se usadil na kruhové dráze a úlomky rozbitých Neptunových měsíců se spojily do druhé generace satelitů. Nicméně bombardování kometami pokračovalo a docházelo k rozbíjení těles, což vedlo ke vzniku měsíce Hippocamp, který může být považován za zástupce třetí generace satelitů planety Neptun.

Na základě odhadů četnosti populace komet víme, že i další měsíce ve vnějších oblastech Sluneční soustavy se srážely s kometami, byly rozbíjeny na kusy a několikrát se spojily zpět,“ poznamenává Jack Lissauer z NASA's Ames Research Center in California's Silicon Valley a spoluautor nového výzkumu. „Tato dvojice satelitů poskytuje překvapivou ukázku toho, že měsíce jsou občas rozbíjeny při srážkách s kometami.“

Hippocamp je v řecké mytologii napůl kůň a napůl ryba. Vědecké pojmenování pro mořského koníka je Hippocampus, což je také jméno důležité části lidského mozku. Pravidla Mezinárodní astronomické unie (IAU) vyžadují, že měsíce planety Neptun jsou pojmenovávány podle podmořského světa v řecké a římské mytologii.

Článek byl publikován 21. 2. 2019 ve vědeckém časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] sci.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Měsíce Neptunu, Planeta Neptun


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »