Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST vypátral původ nového 15. měsíce planety Neptun

HST vypátral původ nového 15. měsíce planety Neptun

Umělecké ztvárnění měsíce planety Neptun s názvem Hippocamp, který byl objeven pomocí HST v roce 2013
Autor: NASA, ESA and J. Olmsted (STScI)

Po několik let trvající analýze skupina planetologů využívajících Hubbleův kosmický teleskop HST nakonec přišla s vysvětlením původu záhadného měsíce obíhajícího kolem planety Neptun, který byl pomocí HST objeven již v roce 2013. Tento malý měsíček pojmenovaný Hippocamp se nachází mimořádně blízko mnohem většího Neptunova měsíce s názvem Proteus. Obvykle by měl měsíc jako Proteus po delší době gravitačně odmrštit stranou mnohem menší měsíc nebo jej „pohltit“, když vyčistí svoji oběžnou dráhu.

Tak proč zde tento malý měsíček existuje? Hippocamp je zřejmě odštípnutý úlomek mnohem většího měsíce v důsledku kolize s kometou před několika miliardami roků. Velmi malý měsíček má průměr pouhých 34 kilometrů (zatímco Proteus má průměr 418 km) a hmotnost měsíce Hippocamp dosahuje pouhou 1/1000 hmotnosti většího měsíce Proteus.

První věc, kterou jsme si uvědomili, bylo, že nemůžeme očekávat nalezení tak malého měsíce právě hned za největším vnitřním měsícem Neptunu,“ říká Mark Showalter z SETI Institute in Mountain View, Kalifornie. „Ve vzdálené minulosti, vzhledem k pomalé migraci vně od většího měsíce, byl kdysi Hippocamp tam, kde je nyní Proteus.“

Tento scénář je podporován i na základě snímků z roku 1989 pořízených sondou Voyager 2, které ukázaly velký impaktní kráter na měsíci Proteus, téměř dostatečně velký k rozbití měsíce. „V roce 1989 jsme se domnívali, že kráter stojí na konci celého příběhu,“ říká Mark Showalter. „Na základě pozorování pomocí kosmického teleskopu HST víme, že se malý kousek měsíce Proteus oddělil v jeho zadní části a my jej dnes pozorujeme jako měsíc Hippocamp.“ Dráhy obou dvou měsíců jsou nyní od sebe vzdáleny pouhých 12 070 kilometrů.

Umělecké ztvárnění měsíce planety Neptun s názvem Hippocamp Autor: ESA/Hubble, NASA, L. Calçada
Umělecké ztvárnění měsíce planety Neptun s názvem Hippocamp
Autor: ESA/Hubble, NASA, L. Calçada
Soustava satelitů planety Neptun má bouřlivou historii. Před několika miliardami roků planeta zachytila velký měsíc Triton pocházející z Kuiperova pásu – rozsáhlé oblasti ledových a kamenných těles za drahou planety Neptun. Gravitace Tritonu doslova zpřeházela původní soustavu satelitů. Triton se usadil na kruhové dráze a úlomky rozbitých Neptunových měsíců se spojily do druhé generace satelitů. Nicméně bombardování kometami pokračovalo a docházelo k rozbíjení těles, což vedlo ke vzniku měsíce Hippocamp, který může být považován za zástupce třetí generace satelitů planety Neptun.

Na základě odhadů četnosti populace komet víme, že i další měsíce ve vnějších oblastech Sluneční soustavy se srážely s kometami, byly rozbíjeny na kusy a několikrát se spojily zpět,“ poznamenává Jack Lissauer z NASA's Ames Research Center in California's Silicon Valley a spoluautor nového výzkumu. „Tato dvojice satelitů poskytuje překvapivou ukázku toho, že měsíce jsou občas rozbíjeny při srážkách s kometami.“

Hippocamp je v řecké mytologii napůl kůň a napůl ryba. Vědecké pojmenování pro mořského koníka je Hippocampus, což je také jméno důležité části lidského mozku. Pravidla Mezinárodní astronomické unie (IAU) vyžadují, že měsíce planety Neptun jsou pojmenovávány podle podmořského světa v řecké a římské mytologii.

Článek byl publikován 21. 2. 2019 ve vědeckém časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] sci.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Měsíce Neptunu, Planeta Neptun


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »