Huygens: co nyní víme o Titanu

Na úvod je nutno si připomenout, že Titan je poměrně velké těleso (druhý největší měsíc ve sluneční soustavě svým průměrem převyšující planetu Merkur) o průměru 5150 km. Jako jediný měsíc ve sluneční soustavě (a známe jich již 140) je obklopen hustou atmosférou, na povrchu 1,6krát hustější než činí hustota zemského ovzduší. Vzhledem k velké vzdálenosti od zdroje tepla - od Slunce - je povrchová teplota na Titanu -180 °C. Dřívější pozemní pozorování vedla vědce k názoru, že na Titanu jsou "zakonzervovány" podmínky, jaké panovaly na Zemi v době před objevením se života.

Kamery sondy předaly na Zemi velké množství fotografií povrchu, které vědci stále zpracovávají. Jedna fotografie zachycuje malou oblast o průměru 1 km. "Vidíme zde jakési pohoří o výšce kolem 100 m," říká Martin Tomasko z University of Arizona, vedoucí fotografického týmu sondy Huygens. "Na další fotografii vidíme bílé útvary, které považujeme za důkaz přítomnosti vodního ledu, vytlačeného na povrch."

Tmavé kanály, brázdící tuto oblast, jsou nyní označovány jako odvodňovací systémy. "Vidíme zde říční systém, vytvářející typickou deltu při dosažení mořského pobřeží. Dochází k vytváření pobřežních ostrůvků a mělčin, podobně jako se tomu děje na Zemi. Jsou zde také krátké rozvětvené kanály, utvářené pramínky na úbočích kopců," říká Tomasko.

Vědci spekulovali již dávno o přítomnosti kapalných uhlovodíků na Titanu. Tyto předpoklady se splnily. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, metan a etan. Plynný metan přechází do kapalného skupenství za teploty nižší než -170 °C. Chemická analýza, provedená modulem Huygens potvrdila, že koncentrace metanu je nejvyšší ve spodní vrstvě atmosféry nad povrchem, podobně jako koncentrace vodní páry na Zemi.

Na povrchu měsíce dochází k vypařování metanu a k vytváření mohutné oblačnosti, ze které pak vypadávají srážky v podobě metanového deště. Někteří vědci uvádějí, že na povrch měsíce dopadají kapky metanu o velikosti většího jablka. Po dopadu na povrch stéká kapalný metan po svažujícím se terénu a vytváří "říční" koryta, která kapalný metan přivádějí do níže položených míst. Zde se vytvářejí jezera a moře. Přitom dochází k erozi okolního zledovatělého povrchu. Probíhá zde podobná činnost, kterou na Zemi označujeme jako "koloběh vody v přírodě". Jen s tím rozdílem, že na Titanu místo vody cirkuluje metan. Vědci prohlásili, že sonda Huygens vyslala na Zemi dostatečné množství informací o narušování terénu tekoucí kapalinou a působením vlnobití na pobřežních liniích zdejších moří.

Plynový chromatograf a hmotový spektrometr (GCMS) zjistil po přistání, že koncentrace metanu vzrostla skokem na 30 %. Plyn se pravděpodobně vypařil z bahnitého povrchu zahřátím od modulu Huygens. "Na Titanu je velmi hořlavé prostředí. Naštěstí je veškerý kyslík uvězněn v ledu a nemůže zde probíhat proces hoření. Což je dobře, neboť jinak by Titan již dávno explodoval," říká Toby Owen, University of Hawaii, odborník na atmosféru Titanu.

Přestože existuje mnoho náznaků přítomnosti kapaliny na povrchu Titanu, zatím nejsou k dispozici žádné přímé důkazy. Sonda Huygens zatím žádnou tekoucí kapalinu "nespatřila". Povrch Titanu je velmi suchý, podobně jako například pouště v Arizoně, kde jsou koryta řek po většinu času vyprahlá. Zásoby vody se zde vytvářejí pouze v období dešťů. Oblast pak postupně vysychá, tak jak voda vsakuje pod povrch a průběžně se vypařuje. Podobně tomu může být i na Titanu. Předpokládá se, že metanové deště mají s největší pravděpodobností sezónní charakter. Snad se vyskytují jednou za rok. To zatím přesně nevíme - doplňuje Martin Tomasko.

Modul Huygens neočekávaně dobře prolétl hustou atmosférou a hladce přistál do oblasti pokryté blátem, přičemž se zabořil několik centimetrů do povrchu měsíce. Zcela jistě si vybral dobře. Při dopadu na tvrdý zmrzlý terén by se mohl poškodit, při dopadu do moře kapalného metanu se mohl "utopit". Bláto na povrchu Titanu je směsí ledu, písku, kapalného metanu a příměsi organických molekul, které se vytvářejí ve vysokých vrstvách atmosféry. "Tato mlha klesá atmosférou a usazuje se na povrchu. Když začne padat metanový déšť, umývá ledové vyvýšeniny a stéká do řek, které pak tečou do nížin, kde vsakují do povrchu či se vypařují. Existují zde obdobné procesy jako na Zemi, avšak podílí se na nich pro nás velmi exotický materiál," doplňuje Martin Tomasko.

Je zde však stále mnoho nevyřešených záhad. Metan je průběžně ničen a přeměňován na komponenty chemického smogu. To znamená, že zde musí někde uvnitř měsíce existovat zdroj metanu, který jej doplňuje do atmosféry. A další plyny včetně argonu nevysvětlitelně schází v atmosféře, která může být záchytným bodem ke zjištění, jak měsíc Titan vznikal.

Bohužel, modul Huygens vyfotografoval pouze malou část povrchu Titanu, tohoto velmi zajímavého a různorodého tělesa. Jean-Pierre Lebreton, hlavní manažer mise Huygens doufá, že úspěchy této sondy budou inspirovat vědce k novým výpravám na Titan. "Další sondy by mohly být mobilní. Vážně nyní uvažujeme o přistání pojízdných robotů, o létajících prostředcích či o balónech, unášených větry nad povrchem měsíce. K uskutečnění této myšlenky potřebujeme jen peníze."

Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí