Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jména planetek v českých rukou

Jména planetek v českých rukou

aneb novinky z kongresu Mezinárodní astronomické unie

I nyní, v éře moderních teleskopů, astronomických radarů a kosmických sond, dávají astronomové jména nově objevovaným planetkám. Nad dodržováním dvousetleté astronomické tradice dnes bdí Mezinárodní astronomická unie, konkrétně její komise pro nomenklaturu malých těles sluneční soustavy, jejíž předsedkyní je od letošního července česká astronomka Jana Tichá z Observatoře Kleť.

Cesta ke zvěčnění pozemského jména na obloze začíná na snímku vybraného hvězdného pole. Zkušení astronomové umějí rozeznat mezi stopami známých planetek nové, dosud nepozorované těleso. Pro spolehlivé určení jeho dráhy sluneční soustavou je třeba získat dostatek přesných pozorování. Nad výpočty drah bdí odborníci z mezinárodního centra pro sledování planetek (Minor Planet Center - MPC) z Harvard-Smithsonianské astrofyzikální observatoře v Cambridge v USA. Teprve s jejich souhlasem je nově objevená planetka zařazena do katalogu a dostává pořadové číslo. Až poté mohou objevitelé připravit návrh obsahující jméno a jeho stručné zdůvodnění v angličtině. Vybírají z význačných umělců, vědců, kolegů astronomů, měst, hor i řek či dokonce literárních hrdinů. Mytologická jména jsou vyhrazena jen planetkám s neobvyklými typy drah v blízkosti Země či daleko za Neptunem. V každém případě se objevitelé musejí držet základních pravidel stanovených Mezinárodní astronomickou unií (IAU) a vyhývat se jménům politickým, vojenským a čistě komerčním.

Všechny zaslané návrhy pak vždy jednou za dva měsíce přezkoumávají právě členové zmíněné komise Mezinárodní astronomické unie pro nomenklaturu malých těles sluneční soustavy (the Committee for Small Bodies Nomenclature of the International Astronomical Union). Členů je 15 a nejsou to jacísi mezinárodní úředníci, ale astronomové věnující se zkoumání planetek a komet po celém světě, od Dánska a Norska, přes Spojené státy americké, Uruguay, Nový Zéland, Japonsko, Brazílii, Rusko, Velkou Británii, Německo až po Českou republiku. Domlouvají se a hlasují převážně po internetu. Přijatá jména zveřejňuje už zmíněné mezinárodní planetkové centrum. Naše zástupkyně Jana Tichá se stala členkou této významné mezinárodní komise už v roce 2000 jako vůbec první český (i československý) zástupce a nyní na XXV. kongresu Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Sydney v Austrálii byla zvolena předsedkyní této komise.

Observatoř Kleť, jejíž tým vede právě Jana Tichá, je známa mezinárodními úspěchy ve výzkumu planetek a komet, v posledním roce i díky zprovoznění nového teleskopu KLENOT. Zásluhou zdejších astronomů obíhají kolem Slunce stovky planetek nesoucích česká jména. Nyní se jihočeští astronomé podílejí též na práci celého mezinárodního systému pojmenovávání planetek.

Astronomové dobře znají vice než šedesátpět tisíc planetek. Z nich je dosud pojmenováno jedenáct tisíc. Členové komise IAU ovšem považují za podstatné dbát na kvalitu, nápaditost, pestrost a fantazii při pojmenování planetek, nikoliv rychle pojmenovat co nejvíce těles. Jména ve zvěčněná ve vesmíru pak budou svědectvím o nejen o současném rozvoji astronomie, ale i o kultuře celého našeho světa.




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »