Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  K přepólování magnetického pole Země dochází častěji, než jsme mysleli

K přepólování magnetického pole Země dochází častěji, než jsme mysleli

Magnetické pole Země
Autor: Marc Ward/Shutterstock

Před půl miliardou roků vládli našim mořím trilobiti a pevniny byly sterilními pouštěmi. V té době si severní a jižní magnetický pól vyměňovaly polohy skoro 80× za pouhých několik miliónů roků, přičemž zde existovalo z geomagnetického hlediska nejvíce chaotické období v historii naší planety. Geologové z Ruské akademie věd a z Institut de Physique du Globe de Paris ve Francii měřili orientaci drobných zmagnetizovaných částic ve vzorcích horniny odebraných na severovýchodní Sibiři. Zdrojem byl soubor vzorků z rozdrobených skal vyčnívajících z řeky Chorbusuonka – pozůstatek z doby před 500 milióny roků, kdy zdejší krajina byla pokrytá vodou.

Drobné částice magnetitu a hematitu byly unášeny vodou a přitom se orientovaly v souladu s magnetickým polem Země. Jakmile byly „uzamčeny“ mezi ostatními částicemi sedimentu, staly se trvalým záznamem směru, jaký by v té době ukazovala střelka kompasu.

Mimořádný zájem vědců se zaměřil na usazené vrstvičky, které odpovídaly období Kambria nazvané Drumian. Na základě výsledků jejich dřívější studie výzkumníci odhadli zhruba půl tuctu převrácení polarity, ke kterým došlo zhruba každý milión roků v průběhu této konkrétní historické etapy. Avšak data nebyla komplexní, jak by se jim líbilo, a tak se v roce 2016 vrátili na místo za účelem dalšího průzkumu. Ze 437 nových vzorků geologové identifikovali celkem 78 obrácení polarity v průběhu 3 miliónů roků.

Z toho vyplývá udivující maximální frekvence 26 změn polarity magnetického pole Země (přepólování) za jeden milión roků. Dokonce i pouze při konzervativním počítání odebraných vzorků ukazujících výměnu polarity se odhad pohybuje stále kolem 15 převrácení polarity. Z nějakého důvodu tato intenzivní perioda magnetického přepólování poklesla v pozdějším období Kambria na pouhého 1,5 převrácení polarit za milión roků.

Z výzkumu vyplývá, že převrácení magnetického pole Země má proměnlivou frekvenci. Například v uplynulých 20 miliónech roků zemské magnetické póly změnily svoji polohu přibližně jednou za několik stovek tisíc roků. Poslední velké přepólování nastalo před 780 000 roků.

Existovala zde období desítek miliónů roků, kdy bylo detekováno pouze málo změn. Odkazuje to na jevy, které jsou pravděpodobně buzeny poklesem proudění tepla mezi jádrem a pláštěm. Ve druhém extrému najdeme dřívější náznaky intenzivní výměny pólů hluboko v geologických záznamech. V průběhu periody Ediakaran zhruba před 550 milióny roků se magnetické pole měnilo rychle a póly si vyměňovaly polohy zhruba 24× během každého miliónu roků.

Identifikace frekvencí a periodicity těchto událostí během dlouhého časového období nám nejen může pomoci lépe objasnit, proč se magnetické pole měnilo tak dramaticky, ale může nám také pomoci lépe předpovědět budoucí přepólování. Rozhodně se něco chystá, avšak jestli to je nastávající přepólování nebo jen driftující póly, to je zatím těžké říci.

Jestliže nastane záměna magnetických pólů, je také otázkou, zda to bude náhlé přepnutí během několika staletí nebo zdlouhavý proces trvající tisíciletí, a zda to ohrozí pozemské technologie nebo dokonce život v důsledku vysokých dávek záření.

Článek byl publikován v Earth and Planetary Science Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] nationalgeographic.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Přepólování, Magnetické pole Země


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »