Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  K přepólování magnetického pole Země dochází častěji, než jsme mysleli

K přepólování magnetického pole Země dochází častěji, než jsme mysleli

Magnetické pole Země
Autor: Marc Ward/Shutterstock

Před půl miliardou roků vládli našim mořím trilobiti a pevniny byly sterilními pouštěmi. V té době si severní a jižní magnetický pól vyměňovaly polohy skoro 80× za pouhých několik miliónů roků, přičemž zde existovalo z geomagnetického hlediska nejvíce chaotické období v historii naší planety. Geologové z Ruské akademie věd a z Institut de Physique du Globe de Paris ve Francii měřili orientaci drobných zmagnetizovaných částic ve vzorcích horniny odebraných na severovýchodní Sibiři. Zdrojem byl soubor vzorků z rozdrobených skal vyčnívajících z řeky Chorbusuonka – pozůstatek z doby před 500 milióny roků, kdy zdejší krajina byla pokrytá vodou.

Drobné částice magnetitu a hematitu byly unášeny vodou a přitom se orientovaly v souladu s magnetickým polem Země. Jakmile byly „uzamčeny“ mezi ostatními částicemi sedimentu, staly se trvalým záznamem směru, jaký by v té době ukazovala střelka kompasu.

Mimořádný zájem vědců se zaměřil na usazené vrstvičky, které odpovídaly období Kambria nazvané Drumian. Na základě výsledků jejich dřívější studie výzkumníci odhadli zhruba půl tuctu převrácení polarity, ke kterým došlo zhruba každý milión roků v průběhu této konkrétní historické etapy. Avšak data nebyla komplexní, jak by se jim líbilo, a tak se v roce 2016 vrátili na místo za účelem dalšího průzkumu. Ze 437 nových vzorků geologové identifikovali celkem 78 obrácení polarity v průběhu 3 miliónů roků.

Z toho vyplývá udivující maximální frekvence 26 změn polarity magnetického pole Země (přepólování) za jeden milión roků. Dokonce i pouze při konzervativním počítání odebraných vzorků ukazujících výměnu polarity se odhad pohybuje stále kolem 15 převrácení polarity. Z nějakého důvodu tato intenzivní perioda magnetického přepólování poklesla v pozdějším období Kambria na pouhého 1,5 převrácení polarit za milión roků.

Z výzkumu vyplývá, že převrácení magnetického pole Země má proměnlivou frekvenci. Například v uplynulých 20 miliónech roků zemské magnetické póly změnily svoji polohu přibližně jednou za několik stovek tisíc roků. Poslední velké přepólování nastalo před 780 000 roků.

Existovala zde období desítek miliónů roků, kdy bylo detekováno pouze málo změn. Odkazuje to na jevy, které jsou pravděpodobně buzeny poklesem proudění tepla mezi jádrem a pláštěm. Ve druhém extrému najdeme dřívější náznaky intenzivní výměny pólů hluboko v geologických záznamech. V průběhu periody Ediakaran zhruba před 550 milióny roků se magnetické pole měnilo rychle a póly si vyměňovaly polohy zhruba 24× během každého miliónu roků.

Identifikace frekvencí a periodicity těchto událostí během dlouhého časového období nám nejen může pomoci lépe objasnit, proč se magnetické pole měnilo tak dramaticky, ale může nám také pomoci lépe předpovědět budoucí přepólování. Rozhodně se něco chystá, avšak jestli to je nastávající přepólování nebo jen driftující póly, to je zatím těžké říci.

Jestliže nastane záměna magnetických pólů, je také otázkou, zda to bude náhlé přepnutí během několika staletí nebo zdlouhavý proces trvající tisíciletí, a zda to ohrozí pozemské technologie nebo dokonce život v důsledku vysokých dávek záření.

Článek byl publikován v Earth and Planetary Science Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] nationalgeographic.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Přepólování, Magnetické pole Země


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »