Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa C/2017 E4 (Lovejoy) zanikla!
Marek Biely Vytisknout článek

Kometa C/2017 E4 (Lovejoy) zanikla!

Kometa C/2017 E4 (Lovejoy) na snímku Rolanda Fichtla
Autor: Roland Fichtl

Kometa C/2017 E4 (Lovejoy) velmi příjemně překvapila pozorovatele komet během března a první poloviny dubna. Její rapidní zjasňování bylo působivé, nicméně v první dubnové dekádě skončilo a kometě začal docházet dech. Nakonec se potvrdily ty nejhorší scénáře - kometa C/2017 E4 (Lovejoy) totiž zanikla.

Kometa s označením C/2017 E4 (Lovejoy) byla objevena 9. března letošního roku amatérským lovcem komet Terrym Lovejoyem. Ačkoliv byla její objevová jasnost stanovena na 15,0 mag, kometa byla vizuálně mnohem jasnější, někde na úrovni 11-12 mag. Poté započalo extrémně rychlé zjasňování komety, které se zadrhlo na přelomu března a dubna při hodnotách okolo 7 mag. Někteří pozorovatelé dokonce chvíli tvrdili, že kometa slábne, s tělesem se dost možná už v té době něco dělo. Kometa ale na začátku dubna chytila druhý dech a opět začala zjasňovat, byť jen pozvolna. Ke konci první dubnové dekády dosáhla jasnosti 6,5 mag a poté začala stagnovat. To ještě nebylo nic neobvyklého, podobný vývoj a maximum jasnosti zhruba v polovině dubna se očekávaly. Další pozorování komety ale odhalila nemilou skutečnost.

Fotografie komety již od poloviny dubna naznačovaly, že s jádrem není něco v pořádku. Kometa téměř přišla o svoji plynnou komu a její hlava začala rychle slábnout. Potvrzují to i vizuální odhady, podle kterých kometa zeslábla o více než 3 mag během pouhých 10 dnů. Další snímky pak ukázaly, že kometa se protáhla do charakteristického, takzvaně doutníkovitého tvaru, přičemž její hlava zeslábla téměř na úroveň jasnosti ohonu. To indikuje skutečnost, že jádro komety už podle všeho neexistuje, a na obloze tak vidíme už jen pozůstatek komety ve formě dále se rozpadajících kusů jádra, které vytváří zmíněný ohon.

Zánik komety C/2017 E4 (Lovejoy) na snímku Denise Buczynského Autor: Denis Buczynski
Zánik komety C/2017 E4 (Lovejoy) na snímku Denise Buczynského
Autor: Denis Buczynski

A proč vlastně k zániku komety C/2017 E4 (Lovejoy) došlo? Jádro komety bylo dle dostupných informací velmi malé, jeho průměr činil pravděpodobně jen několik stovek metrů. Kometa, respektive její pozůstatky, proletí perihelem teprve 23. dubna, a to ve vzdálenosti 0,49 AU od Slunce. Kometa se tedy v těchto dnech nachází zhruba dvakrát blíže ke Slunci než Země, není se tak čemu divit, že pro kometu je tato vzdálenost už smrtící. Zdá se, že kometa byla jen malým úlomkem některé z větších komet, které přísluním už v minulosti proletěly. Mateřské těleso je ale samozřejmě neznámé.

Podle odborných posudků to vypadá, že jádro komety zaniklo někdy v období 8. - 9. dubna. Než se ale u komet projeví změny v morfologii komy, trvá to pokaždé v řádu dnů až týdnů, proto jsme se o zániku komety dozvěděli až na konci druhé dubnové dekády. O co směrem do budoucna z hlediska viditelnosti přijdeme? Jak jsme zmínili v článku týkajícím se vizuálně viditelných komet v právě začínající lunaci, kometa je viditelná na ranní obloze a klesá stále níže k obzoru. Na začátku května zmizí z oblohy kvůli konjunkci se Sluncem. Kometa v těchto dnech měla začít zvolna slábnout, kvůli rozpadu a následnému zániku jádra však bude (a je) slábnutí o poznání rychlejší a je nepravděpodobné, že by kometa ještě byla viditelná v malých dalekohledech, především kvůli její výšce nad obzorem. Pozůstatky komety tak ještě můžeme spatřit, ale už pouze většími teleskopy, navíc ne na dlouho. Očekává se, že jak se bude oblak prachu, jenž po kometě zbyl, dále rozptylovat meziplanetárním prostorem, bude jeho jasnost i celková kondenzace rychle klesat. Období viditelnosti této dříve krásné komety tak patrně skončí ještě dříve než na začátku května, jak bylo původně avizováno. Na dráze komety přitom postupem času zůstanou jen drobné částečky prachu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kometa v databázi komet Seiichiho Yoshidy

Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Kometa Lovejoy


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »