Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa Lovejoy olízla Slunce a žije

Kometa Lovejoy olízla Slunce a žije

Kometa C/2011 W3 (Lovejoy) u Slunce v koronografu C2 sondy SOHO
Kometa C/2011 W3 (Lovejoy) u Slunce v koronografu C2 sondy SOHO
Kometa C/2011 W3 (Lovejoy) se překlasifikovala z komety sebevražedné na milovníka adrenalinových sportů. Surfing u povrchu Slunce se oproti předpokladům nestal kometě osudným. Celá astronomická komunita je v šoku, teprve nyní si astronomové začínají plně uvědomovat rozměr této události (a komety). U Slunce se dnes skutečně děly věci, při přibližování zjasňovala dle konzervativních předpovědí a její denní viditelnost byla ze hry. Před "dotykem" dosáhla jasnosti zhruba -3 mag. Mnoho pozorovatelů ve světě se snažilo kometu na denní obloze nalézt, ale bez úspěchu.

Když už všichni kometu pohřbívali, objevil se velice jasný objekt na dráze komety podobný jasné planetě, opět s jasností okolo -3 mag. Ukázalo se, že se jedná o kometu, jenže bez ohonu! Původní ohon komety doslova zamrzl na jedné straně u Slunce, zatímco hlava komety je už úplně jinde. Později kometa začala více zjasňovat, přestože se vzdalovala od Slunce a vytvořila si ohon nový.

Fantastické přežití komety

Jen blázen by čekal, že se kometa Lovejoy nevypaří u Slunce. Několik odborníků dokonce odhadovalo, že by po kometě mohl zbýt ohon pohybující se po dráze, samotná hlava komety by ale už neexistovala. Měla totiž projít doslova peklem, dle různých zdrojů to znamená jen 50 000 km (zdroj: Maik Meyer) resp. 120 000 km nad povrchem Slunce (zdroj: sungrazer.nrl.navy.mil). V takové vzdálenosti by se povrch komety zahříval na teploty mnoha tisíc °C. V takovém žáru se vypařuje i železo. Jádra komet jsou navíc extrémně křehká a zvyklá pobývat v mrazivých končinách, jejich pevnost odpovídá pevnosti uschlého bláta. Přežít by mohla, jen pokud by jádro bylo dostatečně velké. Sice by ztratilo značné množství hmoty, ale po agresivní redukční dietě by pokračovalo po cestě od Slunce. Lovejoy měla patřit k těm menším kouskům.

Když kometa zmizela u Slunce a pár hodin poté se na opačné straně objevilo podivné jasné těleso na dráze komety, bez ohonu, nikdo nevěřil svým očím. Bylo potřeba pár dalších hodin a více snímků, aby vyvrátily poslední dohady, že se jedná o nějaký zhustek v ohonu. Nyní je již naprosto jasné, že kometa průlet skutečně přežila. Úchvatnou podívanou dobarvilo i to, že u Slunce nechala ohon. Poté, co se objevila na druhé straně, téměř neměnný ohon zůstal doslova trčet přilepený u Slunce. Ohonu zbavená kometa dlouho nezahálela a po chvíli byl na snímcích zřetelný nový krátký ohon a postupně se prodlužuje. Blázni měli pravdu!

Vysvětlení zamrzlého ohonu může být například v tom, že jemný prach uvolněný z komety byl brzděn působením slunečního větru. Tím se začal za kometou zpožďovat, a když byla kometa už na druhé straně, prachová stopa, kterou natrousila, se zhustila do "fronty" před perihelem. Neviditelnost ohonu u samotné komety částečně asi způsobila perspektiva (ohon byl za hlavou). Na definitivní vysvětlení fenoménu si ale ještě počkáme.


Video průletu komety kolem Slunce v koronografu C3 sondy SOHO

Denní viditelnost (zatím) nenastala

Původní odhad, že kometu nakonec na denní obloze neuvidíme, se bohužel splnil. Dosáhla maximální jasnosti mezi -3 a -4 mag a to je bohužel jen o kousek míň než by bylo třeba. Přesto se jednalo o jednu z nejjasnějších komet pozorovaných v koronografech kosmických sond.

Oproti očekávání ale momentálně pozorujeme pokračující zjasňování komety, přestože letí od Slunce pryč. Pokud by si jasnost udržela, větší vzdálenost od Slunce by denní viditelnost usnadnila. Nelze ale předpovědět, kolik hodin trend ještě vydrží.

Pro zájemce připojuji mapku odpovídající poloze komet u Slunce v 11 hodin v sobotu 17. prosince. Kruh znázorňuje pole triedru 7x50. Pamatujte, že pozorování dalekohledem za dne je nebezpečné a krátký pohled do Slunce může způsobit doživotní poškození zraku.

Na kometu se nyní mohou opět těšit na jižní polokouli, kometa tam brzy vyjde na noční oblohu a bude vidět pouhým okem. My máme bohužel (zas) smůlu.

Mnohem větší jádro komety

Bude velice zajímavé upřesnění dráhy komety v budoucnosti, možná nám umožní spojit si kometu s jinou, extrémně jasnou, pozorovanou před několika stovkami let ze Země. Její jádro se ukazuje být mnohem větší, než se původně soudilo. Pouze bylo předešlými průlety u Slunce vysušeno na povrchu a nejevilo při příletu velkou aktivitu. Postupná eroze povrchu nakonec vedla k obnovení ložisek aktivity ve větších hloubkách. Silné zjasnění po průchodu kolem Slunce pravděpodobně znamená rozlámání jádra na několik menších.


Aktuální novinky sledujte na Facebooku: http://www.facebook.com/Kommet.cz

Převzato: Web Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »