Stejná kometa 9P Tempel ze dvou družic. Zdroj: NASA.V úterý 15. února ráno našeho času provedla "recyklovaná" sonda NASA - Stardust průlet ve vzdálenosti 178 km od jádra komety 9P/Tempel. Jednalo se o druhou návštěvu této komety, neboť v červenci 2005 ji poprvé navštívila sonda Deep Impact. Ta provedla experiment, při kterém na jádro komety vystřelila impaktor, který uvolnil materiál jádra. Bohužel se NASA nepovedlo nasnímat vzniklý kráter, a tak bylo rozhodnuto o přesměrování jiné sondy k této kometě, sondy Stardust.
Družice Stardust měla jako primární cíl výzkum komety 81P/Wild a odběr vzorků jejího prachu, tento úkol úspěšně dokončila. Sondě ještě zbývalo dostatek paliva na manévry potřebné pro korekci dráhy, aby po více než pěti letech opět prozkoumala Tempel "jedničku". Cílem mise bylo především zjistit rozsah eroze jádra komety od její poslední návštěvy u Slunce a pořídit snímky kráteru vytvořené impaktorem.
Průlet sondy Stardust kolem jádra komety Tempel 1
Oblast dopadu impaktoru na kometu 9P Tempel. Zdroj: NASA.Výsledky mise překonaly očekávání; sonda prolétla kometě blíže, než se plánovalo. K jádru se přiblížila na zatím rekordních 178 km. Povedlo se jí nalézt hlavní cíl - kráter vytvořený impaktorem sondy Deep Impact. Díky tomu se povedlo získat cenná data o vnitřní stavbě komety a povaze materiálu, ze kterého se skládá. Zatím jsme byli schopni zachytávat pouze částečky uvolněného prachu, nebo rozštěpené molekuly plynů. O samotné stavbě jádra a jeho nitru toho zas tak moc nevíme. Tvar kráteru způsobeného impaktem nám řekne více o vnitřní struktuře jádra pod povrchem. To byl právě ten poslední díl skládačky, který nesplnila v roce 2005 sonda Deep Impact, které se povedlo zachytit explozi po dopadu impaktoru, ale neměla výhled na samotný kráter. Sonda Stardust tedy misi nyní po více než pěti letech úspěšně zakončila.
Povrchové útvary na kometě 9P Tempel. Zdroj: NASA.Dalším úspěchem bylo snímání oblastí jádra, které byly při posledním "dostaveníčku" skryté ve stínu. Mapa povrchu komety 9P Tempel je tedy celistvější. Na nově odhaleném povrchu byly také objeveny nové geologické útvary, temné vrstevnaté svahy. Nejdelší svah má délku 2 km. V nížině pod svahem se nacházejí dva kruhové útvary o průměru 150 m.
Dynamická eroze na povrchu jádra komety 9P Tempel. Zdroj: NASA.Sondě se povedlo také zachytit erozi povrchu za jeden oběh kolem Slunce. Zajímavý je například snímek hladké náhorní plošiny (možná tvořené jemným prachem) obklopené nižšími oblastmi s hrubším povrchem. Na snímku výřez napravo nahoře pochází z roku 2005, zatímco napravo dole vidíme srovnání z letošního průletu. Tato náhorní plošina po okrajích zerodovala o 20 až 30 metrů. Několik prohlubní, které lze na horním snímku jasně rozlišit, se slilo do sebe. To ukazuje na velice rychlý a dynamický vývoj povrchu jádra komety.
Data ze sondy budou vědci pravděpodobně zkoumat ještě roky a určitě nám v blízké době prozradí další zajímavé informace o kometárních jádrech. Ty, jak předpokládáme, obsahují nezměněný původní materiál z období tvorby naší Sluneční soustavy. Také obsahují i složitější organické sloučeniny a především vodu. V dávné minulosti Země tak mohly přispět ke vzniku života na naší planetě.
Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
