Malé výtrysky by mohly pohánět sluneční vítr
Autor: ESA/SolO
Sonda Evropské kosmické agentury Solar Orbiter zkoumá naši životodárnou hvězdu téměř 2 roky. Každých 6 měsíců se přibližuje ke Slunci až na vzdálenost 0,28 AU a v průběhu své mise pořizuje naprosto jedinečná data, která astronomům pomáhají odpovědět na otázky týkající se kosmického počasí a jevů na povrchu Slunce. Pozorování koronální díry na jižním pólu z 30. března loňského roku tentokrát odkryla další zajímavý objev.
Detailní data bylo možné zachytit díky tomu, jak blízko se kosmická sonda dostává ke Slunci. Byla totiž obdržena zhruba 4 dny po přiblížení Solar Orbiteru k naší hvězdě. Hlavní roli hrál špičkový přístroji EUI (Extreme Ultraviolet Imager), který pracuje v ultrafialovém s vlnovou délkou 17,4 nanometrů. Fotografie mimo úchvatného pohledu na rozpálené atmosférické vrstvy nad fotosférou skrývají velké množství cenných informací, včetně nově detekovaných malých výtrysků, jež by podle vědců mohly pohánět sluneční vítr.
Sluneční vítr je jakýsi proud tvořený nabitými částicemi. Ty z naší hvězdy unikají až do meziplanetárního prostoru. Jejich rychlost se u Země průměrně pohybuje kolem 450 km/s, může však přesahovat i 750 km/s. Pokud mračno takových částic narazí na magnetické pole naší planety, vzniká polární záře. Rychlý sluneční vítr je již dlouho úzce spojován s koronálními dírami. Jedná se o místa, kde se siločáry magnetického pole neuzavírají, ale protahují do Sluneční soustavy, což umožňuje částicím proudit do dalekého prostoru. Jedna z takových oblastí se stala cílem pozorování.
Předmětem mnoha studií zůstává, jakými procesy jsou částice uvolňovány, aby dosáhly již zmíněných rychlostí stovek km/s. Existuje několik teorií popisujících tento mechanismus, většinou souvisí s teplotou korony. Přispívat by k tomu mohly právě objevené výtrysky, jejichž životnost se pohybuje od 20 do 100 sekund. Výtrysky totiž urychlují plazma na rychlost kolem 100 km/s. V porovnání s erupcemi nejsou moc energetické. Jeden z nejslabších typů erupcí (tzv. nanoerupce) bývá až 1000× silnější. Vědci dosud předpokládali, že sluneční vítr tvoří nepřetržité proudění, což detekce tohoto jevu zpochybňuje. Objev výtrysků je podle astronomů značným pokrokem k vysvětlení urychlování slunečního větru.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] Aldebaran.cz
O autorovi
Adam Denko
Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
