Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na stopě vysvětlení, proč je koróna teplejší než povrch Slunce

Na stopě vysvětlení, proč je koróna teplejší než povrch Slunce

Nanoerupce na povrchu Slunce zřejmě ohřívají sluneční korónu
Autor: JAXA/NASA/Hinode/FOXSI

Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.

Jedním ze zajímavých problémů v kosmickém výzkumu je objasnění záhady, proč je sluneční atmosféra (respektive její koróna) mnohem teplejší než viditelný povrch Slunce (tzv. fotosféra). Hlavní problém v odpovědi na otázku spočívá v nedostatku vhodných nástrojů pro zjištění, co se děje na povrchu Slunce a v jeho atmosféře. V této nové studii použili vědci data z výškové sondážní rakety FOXSI-2, která jako užitečné zatížení nesla sedm dalekohledů zkonstruovaných speciálně k výzkumu Slunce. Jejich úkolem bylo otestovat hypotézu, která předpokládá, že energie je „pumpována“ do koróny četnými drobnými explozemi (velmi malými náhlými vzplanutími) na povrchu Slunce. Takovéto erupce jsou příliš malé na to, abychom je viděli prostřednictví většiny pozorovacích přístrojů. Proto tato představa zůstávala pouze hypotézou. Avšak nová data poskytla poměrně dost důkazů, z kterých vyplývá, že tato hypotéza může být správná.

Záznam světelných křivek rentgenové emise aktivních oblastí Autor: Nature Astronomy
Záznam světelných křivek rentgenové emise aktivních oblastí
Autor: Nature Astronomy
K prověření hypotézy astronomové pozorovali emise rentgenového záření koróny a zjistili, že některé byly velmi energetické. To je podstatné, protože sluneční erupce emitují rentgenové záření. Členové výzkumného týmu se domnívají, že pravděpodobným zdrojem je přehřátá plazma vznikající v důsledkusérii mimořádně malých erupcí – tzv. nanoerupcí.

Přístroje na palubě výškové sondážní rakety FOXSI-2 shromažďovaly potřebná data (rentgenové záření) pouze po dobu asi šesti minut. Avšak i za tuto krátkou dobu detektory poskytly doposud nejlepší důkazy, že na Slunci dochází k miniaturním erupcím, které pomohou vysvětlit letitý problém ohřevu sluneční koróny. Detektory rentgenového záření na palubě rakety registrovaly tvrdé rentgenové záření, které je charakteristické pro extrémně horkou sluneční látku o teplotách kolem 10 miliónů °C. Takové teploty jsou dosahovány obyčejně při slunečních erupcích. Avšak v tomto případě nebyly pozorovány obvyklé sluneční erupce, což znamená, že horký materiál byl vytvářen při sérii nanoerupcí.

Astronomové přiznali, že jejich objev ještě zcela nevyřešil problém ohřevu koróny, ale domnívají se, že jsou již možná blízko k jeho vyřešení. Poznamenávají, že to vyžaduje mnohem více dalších výzkumů – již v příštím roce se uskuteční další starty sondážních raket s přístroji ještě citlivějšími, než byly použity při posledních výzkumech. To otevře cestu k ještě lepší detekci slabých rentgenových erupcí. Rovněž je v plném proudu příprava startu astronomických družic schopných tyto nanoerupce detekovat. Pokud následující výzkumy dokážou zcela jasně identifikovat zdroje rentgenového záření, problém ohřevu koróny může být brzy vyřešen.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Nanoerupce, Slunce, Sluneční korona


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »