Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na stopě vysvětlení, proč je koróna teplejší než povrch Slunce

Na stopě vysvětlení, proč je koróna teplejší než povrch Slunce

Nanoerupce na povrchu Slunce zřejmě ohřívají sluneční korónu
Autor: JAXA/NASA/Hinode/FOXSI

Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.

Jedním ze zajímavých problémů v kosmickém výzkumu je objasnění záhady, proč je sluneční atmosféra (respektive její koróna) mnohem teplejší než viditelný povrch Slunce (tzv. fotosféra). Hlavní problém v odpovědi na otázku spočívá v nedostatku vhodných nástrojů pro zjištění, co se děje na povrchu Slunce a v jeho atmosféře. V této nové studii použili vědci data z výškové sondážní rakety FOXSI-2, která jako užitečné zatížení nesla sedm dalekohledů zkonstruovaných speciálně k výzkumu Slunce. Jejich úkolem bylo otestovat hypotézu, která předpokládá, že energie je „pumpována“ do koróny četnými drobnými explozemi (velmi malými náhlými vzplanutími) na povrchu Slunce. Takovéto erupce jsou příliš malé na to, abychom je viděli prostřednictví většiny pozorovacích přístrojů. Proto tato představa zůstávala pouze hypotézou. Avšak nová data poskytla poměrně dost důkazů, z kterých vyplývá, že tato hypotéza může být správná.

Záznam světelných křivek rentgenové emise aktivních oblastí Autor: Nature Astronomy
Záznam světelných křivek rentgenové emise aktivních oblastí
Autor: Nature Astronomy
K prověření hypotézy astronomové pozorovali emise rentgenového záření koróny a zjistili, že některé byly velmi energetické. To je podstatné, protože sluneční erupce emitují rentgenové záření. Členové výzkumného týmu se domnívají, že pravděpodobným zdrojem je přehřátá plazma vznikající v důsledkusérii mimořádně malých erupcí – tzv. nanoerupcí.

Přístroje na palubě výškové sondážní rakety FOXSI-2 shromažďovaly potřebná data (rentgenové záření) pouze po dobu asi šesti minut. Avšak i za tuto krátkou dobu detektory poskytly doposud nejlepší důkazy, že na Slunci dochází k miniaturním erupcím, které pomohou vysvětlit letitý problém ohřevu sluneční koróny. Detektory rentgenového záření na palubě rakety registrovaly tvrdé rentgenové záření, které je charakteristické pro extrémně horkou sluneční látku o teplotách kolem 10 miliónů °C. Takové teploty jsou dosahovány obyčejně při slunečních erupcích. Avšak v tomto případě nebyly pozorovány obvyklé sluneční erupce, což znamená, že horký materiál byl vytvářen při sérii nanoerupcí.

Astronomové přiznali, že jejich objev ještě zcela nevyřešil problém ohřevu koróny, ale domnívají se, že jsou již možná blízko k jeho vyřešení. Poznamenávají, že to vyžaduje mnohem více dalších výzkumů – již v příštím roce se uskuteční další starty sondážních raket s přístroji ještě citlivějšími, než byly použity při posledních výzkumech. To otevře cestu k ještě lepší detekci slabých rentgenových erupcí. Rovněž je v plném proudu příprava startu astronomických družic schopných tyto nanoerupce detekovat. Pokud následující výzkumy dokážou zcela jasně identifikovat zdroje rentgenového záření, problém ohřevu koróny může být brzy vyřešen.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Nanoerupce, Slunce, Sluneční korona


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »