Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mars je nedostupný, zavolejte později...

Mars je nedostupný, zavolejte později...

Venuše a Mars u Slunce. Autor: SOHO, NASA.
Venuše a Mars u Slunce.
Autor: SOHO, NASA.
Kde jsou ty časy před dvaceti lety, kdy jsme sotva věděli, co se děje na denní obloze za sluneční kulisou. Pomáhaly nám k tomu mapy, první (na dnešní dobu) primitivní astronomické programy a vlastně nikoho moc netrápilo, že toho nejsme svědky na vlastní oči. Dneska je všechno jinak. Okolí Slunce sondují nonstop družicové kamery s mnoha filtry a právě v tomto období přínáší přímý pohled na poněkud neobvyklou situaci. Planetu Mars míjí Venuše a o několik dní později bude rudá planeta na nepříjemné přímce téměř v zákrytu se Sluncem. Nepříjemné? Hlavně pro pracovníky NASA...

Na snímku je záběr z kamery LASCO C3 na družici SOHO. Zobrazuje okolí terčíkem zakrytého Slunce. Okolo něj se rozprostírá sluneční koróna. Velmi jasný bod vlevo dole od kotouče je Venuše, slabší vlevo nad ní pak Mars. Foto: NASA.

Celé toto raritní dění je už asi měsíc avizováno na předních serverech NASA, nyní zejména na Spaceweather.com. O co vlastně jde? Jak se Země otáčí kolem Slunce, pohybuje se sluneční kotouč vůči vzdálenému hvězdnému pozadí směrem na východ mezi zvířetníkovými souhvězdími. V rovině ekliptiky (tedy rovině zemské dráhy) se ovšem nacházejí poměrně úhlově nedaleko i planety Sluneční soustavy. Odchylky jejich drah od ekliptiky jsou řádově jen několik málo stupňů, což zajišťuje, že se běžně na obloze promítají v blízkosti slunečního kotouče nad či pod ním. Pochopitelně ale může nastat situace, že planeta je zrovna na své dráze poblíž tzv. uzlů - tedy přechází nad nebo pod ekliptiku a několik dní je velmi blízko ní. To se teď děje s Marsem. Za jiných okolností by to v podstatě nikoho nezajímalo. Jenomže - Mars si vybral tuhle chvíli zrovna v době, kdy se zároveň z našeho pohledu před ním promítá Slunce.

Nejblíže u slunečního kotouče bude 17. dubna, jen asi 0,1° jižně od slunečního okraje. Ještě předtím - zítra 6. dubna - bude jen o 1° severně míjet jasnou Venuši. A v čem tedy tkví ta nepříjemnost? Rudou planetu známe dobře pro úspěšné marsovské mise, které na ní v tuto chvíli probíhají. Právě průchod planety úhlově blízko Slunce znamená pomerně silné narušení komunikace mezi Zemí a marsovskými vozítky. NASA se proto už nyní snaží pro nadcházející období vyslat patřičné příkazy vozítkům předem, aby ztráty v komuninaci byly minimální. Narušení radiového signálu potrvá asi týden...

A kde si můžete celé to představení vychutnat? Přímo na obloze určitě ne - oslnivé Slunce to neumožňuje. Ale veškeré dění zprostředkuje (vlastně už zprostředkovává) americko-evropská družice SOHO, která sleduje Slunce nepřetržitě v několika filtrech. Na její palubě jsou rovněž dvě kamery - LASCO C2 a LASCO C3, které ve dvou jinak velikých zorných polích zabírají okolí Slunce a sledují změny v jeho koróně (ta krásná paprskovitá obálka viditelná při úplném zatmění Slunce).

V obou případech je samotný kotouč Slunce zakryt malým terčíkem, ve kterém je digitálně bílým kroužkem naznačeno, jak veliký je sluneční kotouč schovaný za ním. V okolí pak sledujeme kromě paprskovité koróny i hvězdy v pozadí a v tomto případě i planety. Obvykle se u planet projeví jejich mimořádná jasnost tím, že signál z nich přeteče do vedlejších pixelů a človek tak nevidí jen jasný bod, ale rovněž vodoronou světlou čáru jdoucí jak anténa na obě strany od něj. Snímky jsou dodávány ve velkém - jednou za několik minut, takže obrazy jsou vskutku aktuální. Hezkou internetovou podívanou...

Pro informace z aktuálního dění rovněž navštěvujte Spaceweather.com (anglicky). Kromě snímků se tu občas objeví i odkaz na animaci z posledních snímků SOHO. Blízký průchod Marsu "pod" Sluncem si NASA určitě ujít nenechá...

Převzato: Hvězdárna v Úpici




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: SOHO, Slunce, Mars


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »