Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Merkur pěkně v detailu

Merkur pěkně v detailu

Detail valů kráteru na Merkuru 6 metrů na px
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington

MESSENGER se brzy zřítí na Merkur, ale to je skvělá příležitost jej nasnímat v ještě větším detailu.

Je to tak. Mise MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging) se pomalu chýlí ke svému konci. V současnosti není ještě přesně jisté, zda se sonda zřítí na povrch Merkuru v březnu, nebo až v dubnu, ale to ovlivní pouze další možnosti, jak se sondou manévrovat, když došlo palivo.

Výhodou přibližování se k povrchu Merkuru je však nová várka detailních záběrů povrchu. Rozlišení kolísá podle vzdálenosti od desítek metrů až po dva metry na obrazový bod. Jeden z detailních obrázků je v úvodu článku a zachycuje terasy na okraji kráteru, které vznikly krátce po impaktu s tím, jak se materiál nemohl na strmých svazích udržet. Zachycená oblast má přibližně 6,3 km na výšku a nejmenší detaily jsou velké 6 metrů. Snímek byl zachycen 23. ledna 2015 z výšky přibližně 100 km.

Zastíněný kráter v detailu 7 m na px Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Zastíněný kráter v detailu 7 m na px
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Mise MESSENGERu je jeden velký úspěch. Od startu 3. 8. 2004 se podařilo sondu urychlit průletem kolem Země, dvěma průlety kolem Venuše a před samotným navedením na oběžnou dráhu Merkuru také došlo k třem průletům kolem této planety. Od 18. března 2011 tedy sonda zkoumá Merkur detailně z jeho oběžné dráhy a jistě by v tom pokračovala nadále, kdyby nezačalo docházet palivo na korekce dráhy. Naštěstí to nevadí, protože plánovaná základní mise už dávno skončila.

Díra Hollow Dali na Merkuru v detailu 9 metrů na px Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Díra Hollow Dali na Merkuru v detailu 9 metrů na px
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Další snímky ukazují dva různé krátery, opět ve velmi vysokém detailu 7, resp. 9 metrů na pixel. Jak vidíme, uprostřed jednoho kráteru je převážně stín a není to náhoda. Sem Slunce nikdy nesvítí. Slunce ozařuje stěny kráteru, ale nemá šanci roztavit případný led na jeho dně. Druhý kráter je zajímavou kombinací světlého a tmavého materiálu. Vědci v oblasti Dali, kde je díra vyfotografována, nacházejí mnoho takových prohlubní ve spojení s tmavým materiálem.

Sonda obíhá Merkur po protáhlé dráze, přičemž bod planetě nejbližší se neustále přibližuje jejímu povrchu. Toto snižování dráhy je pravidelně upravováno korekčními zážehy. V září 2014 tak byla dráha zvýšena z 24 km na 94 km, v říjnu z 26 na 186 km a konečně 21. ledna 2015 byla dráha naposledy upravena tak, že nejbližší bod byl zvýšen z 26 km na 105 km. Technici přišli v roce 2014 s tím, že ke zvýšení dráhy lze kromě paliva použít také hélium z okruhu sloužícího k natlakování paliva. Díky tomu bude moci být mise prodloužena asi o měsíc. Přesné datum pádu na povrch je těžké určit, protože to záleží na tom, zda se ještě podaří využít zbytky hélia k další korekci dráhy. Zatím to vypadá na konec dubna.

Zdroj:

http://earthsky.org/todays-image/amazing-mercury-close-up
http://messenger.jhuapl.edu/




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Merkur, Sonda MESSENGER


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »