Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Meteorický roj na Merkuru

Meteorický roj na Merkuru

Meteorický roj na Merkuru, představa umělce
Autor: NASA

Zdá se, že nejbližší planeta u Slunce – Merkur – je pravidelně bombardována meteorickým deštěm. Ten je pravděpodobně spojený s kometou, která produkuje četné meteorické roje také na Zemi – Enckeovou kometou. Možný objev tohoto meteorického roje na Merkuru je opravdu vzrušující a obzvlášť důležitý, protože prostředí z plasmy a prachu kolem planety je relativně neprozkoumané.

Meteorický roj nastane, když se planeta střetne s troskami komety, popřípadě asteroidu. Malé částice prachu či úlomky kamene a ledu vytvářejí při přiblížení komety ke Slunci její ohon, větší kusy za sebou kometa při letu zanechává po celé své dráze. Jak jistě všichni víme, na Zemi můžeme pozorovat během roku mnoho meteorických rojů. V létě jsou například velmi známé Perseidy (mateřským tělesem je kometa Swift-Tuttle), v prosinci spolehlivé Geminidy, meteorický roj související s prakticky neaktivní kometou Phaeton – toto těleso bylo po dlouhou dobu považováno za asteroid.

Stopy, které ukazují na existenci meteorického roje na Merkuru, byly objeveny ve velmi tenkém halu plynů, kterou tvoří exosféru planety. Tu v současnosti zkoumá sonda MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging).
Hlavní indicií zjištění výskytu meteorického roje na Merkuru je pravidelný nárůst vápníku v exosféře. Měření atmosféry a složení povrchu zjištěná pomocí spektrometru na sondě MESSENGER ukázaly sezónní nárůst vápníku, k němuž docházelo pravidelně v průběhu prvních devíti let po vypuštění sondy, která byla v březnu 2011 navedena na stabilní oběžnou dráhu kolem Merkuru po dvou průletech kolem Venuše a třech kolem Merkuru.

Hlavní příčinou kolísání objemu vápníku je déšt malých prachových částic dopadajících na planetu, které tímto vyvrhují molekuly vápníku z povrchu do atmosféry planety. Tento proces, nazývaný impaktní odpařování, neustále obnovuje plyny v exosféře Merkuru. Nicméně tento neustále dopadající meziplanetární prach z vnitřní části sluneční soustavy nemůže sám o sobě vytvářet periodický nárůst vápníku v atmosféře. To naznačuje pravidelný zdroj prachu nad rámec běžného bombardování planety, například částice z trosek komety. Výzkum hrstky komet křížící dráhu planety Merkur ukazuje, že pravděpodobným zdrojem těchto periodických změn na planetě je komplex komety Encke, který je výrazným zdrojem meteorické aktivity i na Zemi.

Enckeova kometa byla objevena francouzským astronomem Pierrem Méchainem roku 1786. Není však pojmenovaná po svém objeviteli, ale po Johannu Enckeovi, který provedl výpočty její dráhy a stanovil oběžnou dobu na 3,3 roku. Od svého objevu byla ze Země pozorována již mnohokrát, vzhledem k odhadu značného stáří komplexu komety Encke zanechala ve své dráze spoustu vyvrženého materiálu. To se projevilo samozřejmě také v meteorické činnosti na Zemi, nejznámějším meteorickým rojem spojeným s kometou Encke jsou pravděpodobně Tauridy, které mají maximum v listopadu a obsahují dvě větve, severní a jižní. Dále je s komplexem komety Encke spojeno množství dalších meteorických rojů, které jsou v činnosti od srpna do února. Většinou se jedná o roje nižšími frekvencemi a dlouhou dobou aktivity, což ukazuje na značné stáří celého meteorického komplexu této komety.


Kometa 2P/Encke. Autor: Damian Peach

Pokud je tedy tento scénář správný, je Merkur obřím lapačem prachu. Povrch Merkuru je neustále bombardován částicemi mezihvězdného prachu, jelikož atmosféra Merkuru je příliš řídká a nezachytí tudíž žádné částice, jak je tomu např. na Zemi. Kromě toho však Merkur pravidelně prochází prachovou bouří částic, které s nejvyšší pravděpodobností pochází z komety Encke.

Vědci vytvořili detailní počítačové simulace, aby otestovali hypotézu souvislosti komety Encke a meteorického roje na Merkuru. Data získaná ze sondy MESSENGER se nicméně od očekávaných výsledků odchylovala. Tyto odchylky jsou  pravděpodobně způsobeny gravitačními změnami dráhy komety Encke v důsledku působení planety Jupiter a také dalších těles ve Sluneční soustavě.

Změny množství vápníku v atmosféře Merkuru související s polohou planety na své orbitě jsou známé již několik let a jsou výsledkem výzkumu sondy MESSENGER. Avšak spojení těchto variací s meteorickým deštěm a konkrétní kometou je nové. Studie, která se tímto zabývá, by měla poskytnout základ pro další výzkum interakce meteorických rojů s Merkurem v prostředí vnitřní části Sluneční soustavy.

Zdroj: http://www.nasa.gov/news




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: 2p/encke


13. vesmírný týden 2020

13. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2020. Měsíc bude v novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Zájemci o komety si mohou dvě středně jasné prohlédnout relativně vysoko na obloze a jednu také večer nízko na západě. V neděli 29. března přecházíme na letní čas. Přes utlumení dění ve společnosti ještě probíhají nějaké starty raket a přípravy běží, s patřičnými karanténními opatřeními, i směrem ke startu Sojuzu k ISS. Před 365 lety se narodil Christiaan Huygens, objevitel měsíce Titan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2264 RGB SHO

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik   Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik. Za devatero horami a devatero řekami, ještě dál než běhá po obloze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše míří do Plejád

Další informace »