Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Snímky mezihvězdné komety 2I/Borisov z konce března 2020
Autor: NASA/ESA/Hubble/STScI/Jewitt et. al

Zdá se, že se vskutku blíží konec cesty mezihvězdného objektu 2I/Borisov – komety, která překonala světelné roky prostoru předtím, než se dostala k možnému zániku ve Sluneční soustavě. Současná data naznačují, že se kometa rozpadá. Nedávná pozorování pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST ukazují, že se kometa rozdělila přinejmenším na dvě části.

Snímky z 23. března 2020 ukazují jedno vnitřní jasné jádro podobné tomu, jaké bylo pozorováno na všech předcházejících snímcích komety 2I/Borisov pořízených pomocí HST,“ napsal tým astronomů, jehož vedoucím je David Jewitt z University of California Los Angeles. „Na rozdíl od snímků z 30. března 2020, které ukazují zřetelně jádro skládající se ze dvou samostatných komponent vzdálených od sebe 0,1 obloukové vteřiny (přibližně 180 kilometrů ve vzdálenosti komety) a uspořádané v souladu s hlavní osou prachové komy.“

To nejsou vůbec neočekávané přelomové události. Astronomové byli nadšení pozorováním komety následně po nejtěsnějším přiblížení ke Slunci neboli po průchodu perihéliem, a to konkrétně 8. 12. 2019. Je téměř běžné pro komety, že se rozpadnou, jakmile se přiblíží blízko ke Slunci a projdou perihéliem. Domníváme se, že dochází k odplynování v důsledku sublimace kometárních ledů jako důsledek zahřívání Sluncem. Předpokládá se, že dojde k roztočení kometárního jádra způsobující fragmentaci v důsledku dostředivé nestability.

Ne všechny komety se rozpadnou jako tato, takže astronomové při pozorování očekávali, jestli 2I/Borisov – kometa objevená koncem srpna minulého roku s trajektorií naznačující, že k nám doputovala z prostoru za hranicemi Sluneční soustavy – bude pokračovat dále na své cestě nebo ukončí své putování právě zde možným rozpadem.

A docela s jistotou se poslední měsíc zdálo, že druhá varianta bude právě tento případ. Skupina polských astronomů pod vedením Michala Drahuse a Piotra Guzika z Jagelonské univerzity oznámila, že počátkem března kometa podstatně zjasnila, a to na dvojnásobek během několika dnů. Toto chování, jak astronomové říkají, „výrazně svědčilo o probíhající fragmentaci jádra.“

V souladu s těmito novými pozorováními minimálně od 28. března 2020 je nyní kometa rozpadlá na více kousků. „Dvojitý vzhled ukazující na odlomení fragmentu jádra je zřetelně potvrzen na snímku pořízeném pomocí HST 28. března 2020,“ napsal tým pod vedením Davida Jewitta.

Tento proces se může zdát jako smutná zpráva o kometě 2I/Borisov, avšak je to úžasná příležitost pro astronomy. Jak bude kometa dále fragmentovat, můžeme pořizovat snímky jejího spektra ke zjištění, z čeho se skládá a jak je podobná nebo zda se odlišuje od komet ve Sluneční soustavě.

Až doposud pozorování odhalila, že barva komety a její složení jsou ve skutečnosti velmi podobné kometám z vnějšího okraje Sluneční soustavy. To je vzrušující, protože komety Sluneční soustavy mohly přenášet ingredience pro vznik života na Zemi. Jestliže je kometa 2I/Borisov podobná těmto kometám, naznačuje to, že komety mohou přenášet takovéto ingredience rovněž na planety v jiných soustavách.

Odhaduje se, že pozorovaný fragment se od jádra vzdaluje rychlostí přibližně 0,3 m/s, což odpovídá podobným případům pozorovaným u komet Sluneční soustavy s velikostí jádra pod jeden kilometr. Očekává se, že HST bude moci objekt 2I/Borisov pozorovat ještě několik měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rozpad jádra, Mezihvězdná kometa 2I/Borisov, HST


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »