Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Možný úlomek komety C/1915 R1 (Mellish) patrně zanikl u Slunce
Marek Biely Vytisknout článek

Možný úlomek komety C/1915 R1 (Mellish) patrně zanikl u Slunce

Zanikající kometa C/2016 R3 (Borisov) na snímku Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Psal se rok 1915, když John Edward Mellish objevil další kometu. Objekt dostal označení C/1915 R1 (Mellish) a protože perihel komety ležel více než dvakrát blíže Slunci než oběžná dráha planety Země, stala se z této komety vcelku jasná vlasatice. Takřka přesně o 101 let později byla objevena kometa s podobnými dráhovými parametry. S ní to však už tak slavně nedopadlo.

Dne 11. září letošního roku objevil amatérský astronom Gennady Borisov kometu s jasností 16,0 mag. Jak je při nálezech nových komet obvyklé, objekt byl nejprve zařazen na stránku The Possible Comet Confirmation Page, kde ovšem zůstával déle oproti zvyklostem. Výpočtáři drah totiž zjistili, že kometa, kterou dnes známe již jako C/2016 R3 (Borisov), má extrémně podobnou dráhu právě s Mellishem objevenou C/1915 R1. Ta, ač byla poměrně jasná, měla špatné podmínky pozorování, a proto nebyly známy některé podrobnosti její dráhy jako například perioda. Vědci se tím pádem zprvu domnívali, že se nám po 101 letech navrátila kometa C/1915 R1 (Mellish). Tato domněnka se ale nakonec ukázala být mylnou.

V dnešní době totiž disponujeme prvotřídní technikou - velkými dalekohledy, vybavenými CCD kamerami. Ač tedy byla Borisovova kometa špatně pozorovatelná, přesně jako o 101 let dříve C/1915 R1 (Mellish), oproti pouhým jednotkám vizuálních pozorování byly nasbírány desítky pozorování  dalekohledy s CCD kamerami. Tato pozorování pomohla výborně definovat dráhu komety C/2016 R3 (Borisov) s tím, že určila periodu komety na necelých 1700 let. Znamená to, že o kometu C/1915 R1 (Mellish) se tentokrát rozhodně nejednalo, pravděpodobně jde ovšem o její menší úlomek, což lze určit s ohledem na velkou podobnost drah obou komet.

A jak to vlastně s kometou C/2016 R3 (Borisov) dopadlo? Zdá se, že neslavně. Kometa byla pozorovatelná ze severní polokoule jen do konce září, a to navíc, jak už bylo zmíněno, za velmi špatných pozorovacích podmínek. Za toto období bylo potvrzeno její zjasnění na 12 mag. Říjen byl ve znamení její konjunkce se Sluncem, v listopadu se již měla objevit na jižní obloze. Kometa měla v průběhu října zjasnit k 10 mag, ale zdá se, že této hodnoty nikdy nedosáhla. Na přelomu října a listopadu totiž prolétala pouhých 0,35 AU od sondy STEREO, v jejímž zorném poli by za těchto okolností musela být velmi jasná. Kometa tam však vůbec nebyla zpozorována a ač jsou její nynější pozorovací podmínky na jižní polokouli stejně špatné, jako v září od nás, při dosažení jasnosti 10 mag, ba i 12 mag, by ji zpozorovaly alespoň velké teleskopy s CCD kamerami. Je proto více než pravděpodobné, že malé jádro komety C/2016 R3 (Borisov) nepřežilo průlet přísluním, jenž nastal 10. října letošního roku ve vzdálenosti necelých 0,45 AU od Slunce. Po delší době jsme tak patrně byli svědky zániku komety.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kometa C/2016 R3 (Borisov) v databázi komet Seiichiho Yoshidy

Převzato: Stránky Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Kometa borisov, Kometa mellish


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »