Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Marsu bylo 10× více vody, než vědci doposud předpokládali

Na Marsu bylo 10× více vody, než vědci doposud předpokládali

Porovnání dnešního (vlevo) a mladého Marsu (vpravo)
Autor: Wei Luo, Northern Illinois University

Planeta Mars má rozsáhlou síť starodávných údolí, která byla pravděpodobně vyhloubena tekoucí vodou v průběhu dlouhých geologických period. Z nových studií nyní vyplývá, že Mars měl mnohem více kapalné vody, než se astronomové doposud domnívali; klíčem k rozluštění záhady zůstávají výpočty samotného množství vody v údolích.

Otázka, jak velké množství kapalné vody měl Mars na svém povrchu, byla vášnivě projednávaným tématem. Existují více než dostatečné důkazy, že kapalná voda byla na Marsu přítomna. Většinu těchto důkazů poskytly kosmické sondy na oběžné dráze i na povrchu planety. Sedimentární horniny, hydratované minerály, které mohly vzniknout pouze za přítomnosti vody a evidentní údolí, jezera a říční delty – to všechno ukazuje, že Mars kdysi byl planetou s velkým množstvím vody.

Avšak při zjišťování, jak velké množství vody bylo na Marsu v minulosti, musíme jít za hranice toho, co mohly zjistit orbitery a rovery a zhotovit patřičné modely. To je přesně to, co profesor geografie Wei Luo a jeho spolupracovníci Xuezhi Cang a Alan D. Howard z Northern Illinois University udělali. Přitom byli odkázáni na to, co zjistily dřívější výzkumy, co známe o erozi a vodním cyklu zde na Zemi a na inovativní nové algoritmy, které umožnily vypočítat objem údolí na Marsu, a také, jak velké množství vody bylo potřeba k jejich vyhloubení.

Delta dávné řeky na Marsu poblíž kráteru Holden Autor: NASA/JPL/Malin Space Science Systems
Delta dávné řeky na Marsu poblíž kráteru Holden
Autor: NASA/JPL/Malin Space Science Systems
Naše nejkonzervativnější odhady celkového objemu sítě údolí na Marsu a celkového množství vody, které bylo potřeba k vyhloubení těchto údolí, jsou přinejmenším 10× větší, než jsme doposud předpokládali,“ říká Wei Luo. To znamená, že na Marsu existoval aktivní vodní cyklus, podobně jako na Zemi. Voda se odpařovala z moří a oceánů do atmosféry, v podobě vodní páry putovala nad pevniny, kde kondenzovala a padala dolů v podobě srážek.

Voda musela být mnohokrát recyklována prostřednictvím sítě údolí na Marsu a velkých otevřených vodních ploch nebo oceánů, což usnadňovalo takovýto aktivní cyklus,“ říká Wei Luo. „Já bych si představoval mladý Mars podobný tomu, co známe na Zemi – s oceány, moři, tekoucími řekami a dešťovými srážkami.“

Nicméně jak autoři přiznávají, závěry této studie je obtížně uvést do souladu s našimi znalostmi o marťanském klimatu. Dávné klima na Marsu pravděpodobně nikdy nebylo dostatečně teplé, aby podporovalo alespoň trochu aktivní hydrologický cyklus vyžadovaný pro jejich studii. „Mars je mnohem dál od Slunce než Země a když bylo Slunce mladší, nevyzařovalo tolik energie jako dnes,“ dodává Wei Luo. „Stejně tak stále ještě čeká na vědce mnoho náročné práce, aby uvedli do souladu všechny důkazy pro větší množství vody na Marsu.“

Topografická mapa Marsu v oblasti kolem Valles Marineris Autor: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University
Topografická mapa Marsu v oblasti kolem Valles Marineris
Autor: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University
Jak autoři píší ve svém článku, „bez oceánu vody by bylo těžké si představit vysokou frekvenci výskytu vodních cyklů, jak naznačují naše nové odhady.“

Některé z velkých přírodních útvarů na Marsu, jako je například Valles Marineris, mohly být vytvořeny v důsledku tektonických procesů, které pak byly ještě prohloubeny působením eroze. Pro další údolí bylo navrženo mnoho dalších způsobů jejich vzniku včetně zalednění a eroze působením tuhého oxidu uhličitého, lávy a dokonce i větru.

Je zřejmé, že v určitých obdobích v minulosti kapalná voda na Marsu existovala. Jak velké množství vody to přesně bylo, o tom se vedou vášnivé diskuse a ani tato studie diskuse neukončila.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] knowridge.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Voda na Marsu


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »