Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Simulace ukazují, že Mars byl před třemi miliardami let studený, ale mokrý

Simulace ukazují, že Mars byl před třemi miliardami let studený, ale mokrý

Umělecké ztvárnění zaledněného údolí Kasei Valles, které ústilo do severního oceánu
Autor: NASA/USGS/ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)

Vědecký tým složený z výzkumníků několika institucí z Francie, USA a Švédska uskutečnil modelování pravděpodobných podmínek na Marsu a dospěl k závěru, že rudá planeta mohla před třemi miliardami roků hostit severní oceán a že klima bylo pravděpodobně vlhké a studené. Ve svém článku publikovaném v Proceedings of the National Academy of Sciences nastínila skupina vědců teoretický popis podmínek panujících na povrchu současného Marsu a dále model, který popisuje mokrou a studenou planetu v minulosti.

Vědci studující Mars byli zmateni objevy některých útvarů na povrchu Marsu – například navzdory bohatým důkazům o existenci řek, jezer a přívalových proudů zde existují opačné nálezy popírající výskyt oceánu. Jiní vědci zase našli důkazy výskytu tsunami, což velmi silně napovídá přítomnosti oceánu. Výzkumníci se na základě této nové práce domnívají, že problém v porozumění historii klimatu Marsu je dán představou, že buď byla planeta teplá a vlhká, což umožňovalo přítomnost oceánu, nebo že zde oceán neexistoval, a pak byla planeta pravděpodobně studená a suchá. Nyní vědci navrhují třetí alternativu – studenou a mokrou planetu.

Proto předkládají hypotézu, že by zde navzdory nízké teplotě mohl oceán existovat, kdyby plynný obal planety obsahoval dostatečné množství vodíku. Pokud by téměř 10 % atmosféry bylo tvořeno vodíkem (z vulkanické činnosti a snad i z kosmických impaktů) a zbytek představoval oxid uhličitý, bylo by to dostatečné k vytvoření malého skleníkového efektu. Za těchto podmínek by sice teplota v oceánu byla blízko bodu tuhnutí, ale nezamrznul by, pokud by se v něm cirkulací přenášelo teplo a kdyby se zde vyskytovalo aspoň malé množství dešťových srážek.

Dále se vědci domnívají, že takový oceán by pravděpodobně existoval na severní polokouli Marsu, protože se zde nacházejí rozsáhlé nížinné pánve. V tomto případě by velká část severní polokoule planety mohla být pokryta ledem s ledovci směřujícími k oceánu. Při zadání těchto údajů do svých modelů astronomové zjistili, že jejich scénář může popisovat, jak mohl Mars vypadat přibližně před 3 miliardami roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] space.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda na Marsu, Studená a mokrá planeta, Planeta Mars


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »