Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové pohledy na Solis Planum

Nové pohledy na Solis Planum

3channels_HIII.jpg
Další pohledy na úchvatnou marťanskou krajinu přináší tento obraz, pořízený stereo kamerou s vysokými rozlišením (HRSC) umístěnou na palubě sondy Mars Express. Ukazuje část velmi silně erodovaného kráteru, vzniklého kdysi dopadem meteoritu do oblasti Solis Planum, v regionu Thaumasia.

Snímky, které byly podkladem tohoto pohledu na Mars, byly pořízeny během 431 oběhu sondy okolo Marsu a to již v květnu 2004. Rozlišení snímků je přibližně 48 metrů na pixel. Poklepáním na snímky získáte obraz ve vysokém rozlišení.

Zobrazený region se nalézá jižně od Solis Planum na souřadnicích 271° východní délky a 33°°jižní šířky. Sever se na snímku nalézá vlevo.

perspective_view_Hi.jpg
Velký erodovaný kráter vzniklý dopadem meteoritu, který je vidět v dolních partiích snímku, má průměr asi 53 kilometrů. Jeho zachovalý severovýchodní kráterový lem je asi 800 metrů vysoký. Modro bílý odstín snímku nad ním (levý horní roh snímku) zřejmě znamená, že tento prostor byl z větší části pokryt mlhou nebo mraky ležícími nízko nad povrchem.

Na jihu (vpravo na snímku) jsou pozorovatelné tektonické propadliny táhnoucí se ve třech převažujících směrech (k severozápadu, severovýchodu a východoseverovýchodu). Tyto zlomy jsou zjevně třemi různými fázemi vývoje povrchu. Některé z nich jsou až pět kilometrů široké a mohou být pozůstatkem pohybů kůry Marsu.

Na severním konci vyvýšené oblasti, se nachází téměř kruhová náhorní plošina o průměru skoro 15 kilometrů. Může jít o starý kráter vzniklý dopadem meteoritu, který se kdysi naplnil usazeninami. Ty se později ukázaly být méně erodovatelné než okolní hornina a z bývalého kráteru časem zůstala jen jeho výplň. Kráter se tedy jakoby obrátil naruby.

Perspektivní barevný obraz byl vypočítán na základě svislého pohledu, barvonosných kanálů a digitálního modelu terénu získaného ze stereo kanálů ve snímcích.

Zdroj: ESA
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »