Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový dalekohled pořídil detailní snímek sluneční skvrny

Nový dalekohled pořídil detailní snímek sluneční skvrny

Detailní snímek sluneční skvrny byl pořízen 28. 1. 2020 novým slunečním dalekohledem Daniel K. Inouye Solar Telescope
Autor: NSO/AURA/NSF

Fotografie sluneční skvrny pořízená pomocí pozemního dalekohledu NSF’s Daniel K. Inouye Solar Telescope zřetelně ukázala potenciál teleskopu a jeho souboru nejmodernějších vědeckých přístrojů k možnosti způsobit revoluci ve sluneční astronomii. Fotografie sluneční skvrny byla pořízena 28. 1. 2020 dalekohledem při použití přístroje Wave Front Correction, publikována byla teprve nedávno.

Snímek odhalil pozoruhodné detaily ve struktuře sluneční skvrny, jak ji vidíme na povrchu Slunce. Sluneční skvrna je formována konvergencí intenzivních magnetických polí a horkých plynů kypících z pod povrchu. Na snímku je použita paleta teplých barev červené a oranžové, avšak ve skutečnosti je pohled na tuto sluneční skvrnu zachycen na vlnové délce 530 nm – tedy v zelenožluté části viditelného spektra.

Daniel K. Inouye Solar Telescope s objektivem o průměru 4 metry je největším optickým slunečním dalekohledem na světě a nachází se na ostrově Maui na Havajských ostrovech.

Teleskop disponuje prostorovým rozlišením a citlivostí, které umožní astronomům vyřešit mnoho tajemství včetně vzniku slunečního magnetismu, mechanismu koronálního ohřevu a urychlování slunečního větru, erupcí a výronů sluneční hmoty.

Jeho nejmodernější systém adaptivní optiky poskytuje difrakcí limitované zobrazování a schopnost rozlišení útvarů o velikosti přibližně 20 kilometrů na povrchu Slunce. Dosažení tohoto nebývalého prostorového rozlišení je rozhodující pro schopnost pozorovat sluneční magnetická pole na malých prostorových škálách.

Nová fotografie sluneční skvrny dosahuje prostorového rozlišení zhruba 2,5krát lepšího než vůbec kdy bylo doposud dosaženo a ukazuje magnetické struktury menší než 20 km na povrchu Slunce,“ říká Thomas Rimmele, zástupce ředitele na NSF’s National Solar Observatory (NSO). „Fotografie odhalila překvapující detaily ve struktuře sluneční skvrny viditelné na povrchu Slunce.“

Proměnlivý vzhled horkého a studeného plynu šířícího se z tmavších oblastí je důsledkem sbíhavosti intenzivních magnetických polí a horkých plynů vyvěrajících zpod povrchu Slunce. Koncentrace magnetických polí v těchto tmavých oblastech potlačuje proudění tepla z nitra Slunce dosahujícího povrchu. Ačkoliv tmavá oblast ve sluneční skvrně je chladnější než okolní region na povrchu Slunce, je stále ještě mimořádně horká s teplotou více než 4 150 °C.

Tato fotografie sluneční skvrny měřící na šířku zhruba 16 000 kilometrů je pouze nepatrnou částí povrchu Slunce. Nicméně tato sluneční skvrna je dostatečně velká, aby se do ní mohla Země pohodlně vejít.

Sluneční skvrny jsou nejlépe viditelní reprezentanti sluneční aktivity. Astronomové dobře vědí, že většina slunečních skvrn viditelných na povrchu Slunce je velmi aktivní.

Slunce dosáhlo slunečního minima, což je období, kdy se na jeho povrchu vyskytuje nejméně skvrn v průběhu jedenáctiletého slunečního cyklu. Naposled nastalo toto minimum v prosinci 2019. Maximum současného slunečního cyklu se předpokládá v polovině roku 2025.

Sluneční skvrna vyfotografovaná pomocí dalekohledu Daniel K. Inouye Solar Telescope byla jednou z prvních skvrn nového slunečního cyklu.

S tímto slunečním cyklem, který právě začíná, rovněž vstupujeme do éry dalekohledu Daniel K. Inouye Solar Telescope,“ říká Matt Mountain, prezident Association of Universities for Research in Astronomy (AURA), organizace řídící NSO a Inouye Solar Telescope. „Nyní jej můžeme označit za nejmodernější sluneční dalekohled světa k pořizování neuvěřitelně detailních snímků a zvýšit tak naše vědecké poznatky týkající se aktivity Slunce.“

Článek popisující optiku, mechanické systémy, přístrojové vybavení, operační plány a vědecké cíle dalekohledu Daniel K. Inouye Solar Telescope byl publikován v časopise Solar Physics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Daniel K. Inouye Solar Telescope, Sluneční skvrna, Aktivita Slunce


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »