Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka 2014 MU69 „Ultima Thule“ očima New Horizons

Planetka 2014 MU69 „Ultima Thule“ očima New Horizons

První detailní záběr tělesa z New Horizons
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Ačkoli první náznaky o vzhledu planetky doputovaly na Zemi už na Nový rok, to hlavní bylo očekáváno až 2. ledna 2019 ve 20:00 SEČ, na kdy byla připravena tisková konference NASA. Jak už víme, planetka je určitě protáhlého tvaru (vypadá to, že nejde o dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště, ale vyloučit se to nedalo). A už z náznaků je jasné, že se máme na co těšit. Pokud půjde vše podle náznaků, mohli bychom se dočkat nejen detailních snímků kamery LORRI, ale i barevné fotografie kamerou MVIC. V článku vám proto stručně ukážeme to nejzajímavější, co se na tiskovce objeví.

20:35

Těleso je zřejmě tvořeno dvěma samostatnými tělesy, která jsou k sobě jen lehce přilepena. O detailech na povrchu se více dozvíme zřejmě další den, až bude k dispozici snímek s ještě větším rozlišením. Dnes vidíme snímek s rozlišením 140 m/pix. Další obrázek bude mít 300 m/pix a nejlepší snímky, které jsou zatím v palubním počítači sondy a nejsou staženy, mají až 35 m/pix, takže se máme ještě na co těšit.

Vidíme, že tělesa mají zřetelné výškové rozdíly oproti dokonale hladkému tělesu, možná i krátery nebo jinak vzniklé prohlubně. Vypadá to, jakoby materiál napadal ke krčku.

Obrázek ukazuje, že výškové rozdíly na planetce Ultima Thule jsou větší než 1 km, zatím ale nevíme, zda jde o valy kráterů nebo něco jiného. Šipky ukazují prohlubně s protaženým tmavým okolím.
Obrázek ukazuje, že výškové rozdíly na planetce Ultima Thule jsou větší než 1 km, zatím ale nevíme, zda jde o valy kráterů nebo něco jiného. Šipky ukazují prohlubně s protaženým tmavým okolím.

Na obrázku je popsán strakatý vzhled Ultimy Thule. Dále jsou vyznačeny světlé (žlutá šipka) a tmavé oblasti (červená šipka), dále pozoruhodný krček modře. Překvapují žádné na první pohled viditelné krátery a otazník visí nad kopci nebo hřebeny. Více ukáží až detailní záběry. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Na obrázku je popsán strakatý vzhled Ultimy Thule. Dále jsou vyznačeny světlé (žlutá šipka) a tmavé oblasti (červená šipka), dále pozoruhodný krček modře. Překvapují žádné na první pohled viditelné krátery a otazník visí nad kopci nebo hřebeny. Více ukáží až detailní záběry.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Princip vzniku takového kontaktního dvojitého tělesa naznačují obrázky. Jde zřejmě o ten nejpravděpodobnější scénář.

Princip vzniku Ultimy Thule zatím zůstává nejistý. Scénář pravděpodobného vzniku nakreslil James Tuttle Keane Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/J. T. Keane
Princip vzniku Ultimy Thule zatím zůstává nejistý. Scénář pravděpodobného vzniku nakreslil James Tuttle Keane
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/J. T. Keane

20:25

Zatím máme jen snímky z větší vzdálenosti, ale i na nich je už vidět i barevné variace povrchu. Planetka má převážně červený povrch a dost se tím podobá severním oblastem na povrchu Charonu, tedy měsíce Pluta. To znamená, že by mohlo jít o uhlovodíky „tholiny“, ale musíme si počkat na detaily v dalších dnech.

Barevné variace povrchu Ultima Thule Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Barevné variace povrchu Ultima Thule
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Srovnání měsíce Pluta Charonu a tělesa Arrokoth (dříve 2014 MU69 přezdívané Ultima Thule) Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Srovnání měsíce Pluta Charonu a tělesa Arrokoth (dříve 2014 MU69 přezdívané Ultima Thule)
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Ke krčku planetky možná nejvíce padá jemný prach, proto je zde světlejší.

Model Ultimy Thule naznačuje, kde jsou nejprudší svahy a tedy i šance, že zrovna ke krčku budou padat částice vlivem gravitace. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Model Ultimy Thule naznačuje, kde jsou nejprudší svahy a tedy i šance, že zrovna ke krčku budou padat částice vlivem gravitace.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

20:15

Planetka má také poměrně nízkou odrazivost. Jistě, je zde 1900× méně světla, než u Země, ale i tak je těleso tmavé, jak ukazuje snímek, kde odrazivost kolísá od 4 do 14 procent.

Odrazivost Ultimy Thule je asi 6 až 14 % Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Odrazivost Ultimy Thule je asi 6 až 14 %
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

20:05

Tak první obrázek (viz titulka článku) nám opravdu ukázal něco naprosto nového – první kontaktní binární těleso navštívené sondou!

Planetka má na délku 33 km a co je pozoruhodné, její tvar se zcela shoduje s předpokládaným, který byl vytvořen z pozorování zákrytů hvězd ze Země. To je opravdu nečekaná shoda.

Porovnání tvaru Ultimy Thule s tvarem získaným při zákrytu hvězdy v roce 2017.
Porovnání tvaru Ultimy Thule s tvarem získaným při zákrytu hvězdy v roce 2017.

19:55

Zatím tedy budeme vyčkávat, s čím se už za chvíli vědci přijdou. Povšimněte si na obrázku níže jednoho z monitorů. Vypadá to, že něco málo už uniklo :-) Pokud je fotka od Alana Sterna, šéfa mise New Horizons, nabízí se i spekulace, že jde o záměrný únik krátce před tiskovkou.

Fotografie ze South West Research Institute. Na monitoru je zřejmě kousek planetky Ultima Thule. Autor: Alan Stern
Fotografie ze South West Research Institute. Na monitoru je zřejmě kousek planetky Ultima Thule.
Autor: Alan Stern

Níže ještě nabízíme animaci ze snímků pořízených na Silvestra. Část rotace planetky je na nich zřejmá.

Rotace planetky Ultima Thule podle snímků New Horizons z 31. 12. 2018 Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/R. Tkachenko
Rotace planetky Ultima Thule podle snímků New Horizons z 31. 12. 2018
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/R. Tkachenko




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: New horizons, 2014 MU69, Ultima Thule


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »