Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka 2014 MU69 „Ultima Thule“ očima New Horizons

Planetka 2014 MU69 „Ultima Thule“ očima New Horizons

První detailní záběr tělesa z New Horizons
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Ačkoli první náznaky o vzhledu planetky doputovaly na Zemi už na Nový rok, to hlavní bylo očekáváno až 2. ledna 2019 ve 20:00 SEČ, na kdy byla připravena tisková konference NASA. Jak už víme, planetka je určitě protáhlého tvaru (vypadá to, že nejde o dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště, ale vyloučit se to nedalo). A už z náznaků je jasné, že se máme na co těšit. Pokud půjde vše podle náznaků, mohli bychom se dočkat nejen detailních snímků kamery LORRI, ale i barevné fotografie kamerou MVIC. V článku vám proto stručně ukážeme to nejzajímavější, co se na tiskovce objeví.

20:35

Těleso je zřejmě tvořeno dvěma samostatnými tělesy, která jsou k sobě jen lehce přilepena. O detailech na povrchu se více dozvíme zřejmě další den, až bude k dispozici snímek s ještě větším rozlišením. Dnes vidíme snímek s rozlišením 140 m/pix. Další obrázek bude mít 300 m/pix a nejlepší snímky, které jsou zatím v palubním počítači sondy a nejsou staženy, mají až 35 m/pix, takže se máme ještě na co těšit.

Vidíme, že tělesa mají zřetelné výškové rozdíly oproti dokonale hladkému tělesu, možná i krátery nebo jinak vzniklé prohlubně. Vypadá to, jakoby materiál napadal ke krčku.

Obrázek ukazuje, že výškové rozdíly na planetce Ultima Thule jsou větší než 1 km, zatím ale nevíme, zda jde o valy kráterů nebo něco jiného. Šipky ukazují prohlubně s protaženým tmavým okolím.
Obrázek ukazuje, že výškové rozdíly na planetce Ultima Thule jsou větší než 1 km, zatím ale nevíme, zda jde o valy kráterů nebo něco jiného. Šipky ukazují prohlubně s protaženým tmavým okolím.

Na obrázku je popsán strakatý vzhled Ultimy Thule. Dále jsou vyznačeny světlé (žlutá šipka) a tmavé oblasti (červená šipka), dále pozoruhodný krček modře. Překvapují žádné na první pohled viditelné krátery a otazník visí nad kopci nebo hřebeny. Více ukáží až detailní záběry. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Na obrázku je popsán strakatý vzhled Ultimy Thule. Dále jsou vyznačeny světlé (žlutá šipka) a tmavé oblasti (červená šipka), dále pozoruhodný krček modře. Překvapují žádné na první pohled viditelné krátery a otazník visí nad kopci nebo hřebeny. Více ukáží až detailní záběry.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Princip vzniku takového kontaktního dvojitého tělesa naznačují obrázky. Jde zřejmě o ten nejpravděpodobnější scénář.

Princip vzniku Ultimy Thule zatím zůstává nejistý. Scénář pravděpodobného vzniku nakreslil James Tuttle Keane Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/J. T. Keane
Princip vzniku Ultimy Thule zatím zůstává nejistý. Scénář pravděpodobného vzniku nakreslil James Tuttle Keane
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/J. T. Keane

20:25

Zatím máme jen snímky z větší vzdálenosti, ale i na nich je už vidět i barevné variace povrchu. Planetka má převážně červený povrch a dost se tím podobá severním oblastem na povrchu Charonu, tedy měsíce Pluta. To znamená, že by mohlo jít o uhlovodíky „tholiny“, ale musíme si počkat na detaily v dalších dnech.

Barevné variace povrchu Ultima Thule Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Barevné variace povrchu Ultima Thule
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Srovnání měsíce Pluta Charonu a tělesa Arrokoth (dříve 2014 MU69 přezdívané Ultima Thule) Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Srovnání měsíce Pluta Charonu a tělesa Arrokoth (dříve 2014 MU69 přezdívané Ultima Thule)
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Ke krčku planetky možná nejvíce padá jemný prach, proto je zde světlejší.

Model Ultimy Thule naznačuje, kde jsou nejprudší svahy a tedy i šance, že zrovna ke krčku budou padat částice vlivem gravitace. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Model Ultimy Thule naznačuje, kde jsou nejprudší svahy a tedy i šance, že zrovna ke krčku budou padat částice vlivem gravitace.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

20:15

Planetka má také poměrně nízkou odrazivost. Jistě, je zde 1900× méně světla, než u Země, ale i tak je těleso tmavé, jak ukazuje snímek, kde odrazivost kolísá od 4 do 14 procent.

Odrazivost Ultimy Thule je asi 6 až 14 % Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Odrazivost Ultimy Thule je asi 6 až 14 %
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

20:05

Tak první obrázek (viz titulka článku) nám opravdu ukázal něco naprosto nového – první kontaktní binární těleso navštívené sondou!

Planetka má na délku 33 km a co je pozoruhodné, její tvar se zcela shoduje s předpokládaným, který byl vytvořen z pozorování zákrytů hvězd ze Země. To je opravdu nečekaná shoda.

Porovnání tvaru Ultimy Thule s tvarem získaným při zákrytu hvězdy v roce 2017.
Porovnání tvaru Ultimy Thule s tvarem získaným při zákrytu hvězdy v roce 2017.

19:55

Zatím tedy budeme vyčkávat, s čím se už za chvíli vědci přijdou. Povšimněte si na obrázku níže jednoho z monitorů. Vypadá to, že něco málo už uniklo :-) Pokud je fotka od Alana Sterna, šéfa mise New Horizons, nabízí se i spekulace, že jde o záměrný únik krátce před tiskovkou.

Fotografie ze South West Research Institute. Na monitoru je zřejmě kousek planetky Ultima Thule. Autor: Alan Stern
Fotografie ze South West Research Institute. Na monitoru je zřejmě kousek planetky Ultima Thule.
Autor: Alan Stern

Níže ještě nabízíme animaci ze snímků pořízených na Silvestra. Část rotace planetky je na nich zřejmá.

Rotace planetky Ultima Thule podle snímků New Horizons z 31. 12. 2018 Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/R. Tkachenko
Rotace planetky Ultima Thule podle snímků New Horizons z 31. 12. 2018
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/R. Tkachenko




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: New horizons, 2014 MU69, Ultima Thule


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »