Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový cíl pro sondu New Horizons

Nový cíl pro sondu New Horizons

Průlet sondy New Horizons kolem tělesa 2014 MU69 (kresba)
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/SwRI/Steve Gribben

V červenci 2015 se nejen astronomové, ale i široká veřejnost dočkala: sonda New Horizons úspěšně prolétla kolem trpasličí planety Pluto a vyslala na Zemi první fotografie a další vědecká data. Přenos dat pokračuje, sonda se vzdaluje od Slunce a řídící středisko v nejbližších dnech uskuteční korekce letové trajektorie sondy, aby se mohl realizovat výzkum ještě jednoho, mnohem vzdálenějšího tělesa, jak to bylo plánováno ještě před vypuštěním sondy.

Kosmická sonda NASA s názvem New Horizons byla v těchto dnech naprogramována k zažehnutí raketových motorů; poprvé se tak stalo ve čtvrtek 22. 10. 2015 odpoledne. Další korekční manévry jsou naplánovány na 25. a 28. října a na 4. listopadu 2015. Cílem je navedení na trajektorii průletu kolem nedávno objeveného tělesa o průměru necelých 50 km na vnějších hranicích Sluneční soustavy. K těsnému přiblížení k tělesu označovaném 2014 MU69 dojde v roce 2019, ve vzdálenosti 1,6 miliardy kilometrů za Plutem.

Řídící středisko v Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, Laurel, Maryland vyslalo povely k postupné úpravě dráhy. Celkem budou nutné čtyři manévry, které se uskuteční během dvou týdnů. V době čtení tohoto článku budou první z nich již realizovány.

Po startu v roce 2006 se sonda New Horizons stala prvním vyslancem z planety Země, který v červenci 2015 navštívil Pluto a jeho soustavu. Ve vynikajícím stavu sonda překonala vzdálenost 4,8 miliardy kilometrů a stále ji ještě čeká zhruba roční práce s přenosem pořízených dat do pozemského řídícího centra.

Pracovníci NASA a tým kolem sondy New Horizons vybrali v srpnu 2015 jako další potenciální cíl pro sondu těleso s přezdívkou PT-1. Podobně jako Pluto, i objekt 2014 MU69 obíhá kolem Slunce ve zmrzlé soumračné oblasti známé jako Kuiperův pás.

Tento mimořádně vzdálený slabý objekt byl objeven pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST v roce 2014. Zvítězil nad několika dalšími kandidáty výzkumu, protože leží poblíž současné dráhy letu sondy a na požadovanou korekci dráhy potřebuje menší množství pohonných látek.

Cílové těleso 2014 MU69 je přibližně 10krát větší a 1000krát hmotnější než průměrné kometární jádro, a to včetně komety Čurjumov-Gerasimenko, kolem níž v současné době obíhá evropská sonda Rosetta. Na druhou stranu, těleso 2014 MU69 má stěží jedno procento průměru Pluta a asi jednu desetitisícinu hmotnosti této trpasličí planety. Toto nové cílové těleso je podle astronomů vhodným objektem střední velikosti k dalšímu průzkumu.

Vedoucí vědecký pracovník Alan Stern ze Southwest Research Institute (SwRI), Boulder, Colorado, řekl, že letové kontrolní centrum stále pracuje na tom, jak co nejvíce přiblížit sondu New Horizons k následujícímu cíli – k tělesu 2014 MU69. Cílem je prolétnout blíže, než se sonda přiblížila k Plutu (12 500 km).

Ačkoliv tento průlet nebude pravděpodobně tak dramatický, jako průlet sondy New Horizons kolem Pluta, budeme na něj připraveni,“ říká Alan Stern. „Budou získána data z výzkumu kosmického tělesa v rekordní vzdálenosti od Země, jaký byl doposud uskutečněn.“

Dne 23. října 2015 se sonda New Horizons nacházela ve vzdálenosti 119 miliónů kilometrů za drahou trpasličí planety Pluto a 5,08 miliardy kilometrů od Země.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] pluto.jhuapl.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New horizons, 2014 MU69


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »