Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka 2014 MU69 „Ultima Thule“ očima New Horizons

Planetka 2014 MU69 „Ultima Thule“ očima New Horizons

První detailní záběr tělesa z New Horizons
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Ačkoli první náznaky o vzhledu planetky doputovaly na Zemi už na Nový rok, to hlavní bylo očekáváno až 2. ledna 2019 ve 20:00 SEČ, na kdy byla připravena tisková konference NASA. Jak už víme, planetka je určitě protáhlého tvaru (vypadá to, že nejde o dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště, ale vyloučit se to nedalo). A už z náznaků je jasné, že se máme na co těšit. Pokud půjde vše podle náznaků, mohli bychom se dočkat nejen detailních snímků kamery LORRI, ale i barevné fotografie kamerou MVIC. V článku vám proto stručně ukážeme to nejzajímavější, co se na tiskovce objeví.

20:35

Těleso je zřejmě tvořeno dvěma samostatnými tělesy, která jsou k sobě jen lehce přilepena. O detailech na povrchu se více dozvíme zřejmě další den, až bude k dispozici snímek s ještě větším rozlišením. Dnes vidíme snímek s rozlišením 140 m/pix. Další obrázek bude mít 300 m/pix a nejlepší snímky, které jsou zatím v palubním počítači sondy a nejsou staženy, mají až 35 m/pix, takže se máme ještě na co těšit.

Vidíme, že tělesa mají zřetelné výškové rozdíly oproti dokonale hladkému tělesu, možná i krátery nebo jinak vzniklé prohlubně. Vypadá to, jakoby materiál napadal ke krčku.

Obrázek ukazuje, že výškové rozdíly na planetce Ultima Thule jsou větší než 1 km, zatím ale nevíme, zda jde o valy kráterů nebo něco jiného. Šipky ukazují prohlubně s protaženým tmavým okolím.
Obrázek ukazuje, že výškové rozdíly na planetce Ultima Thule jsou větší než 1 km, zatím ale nevíme, zda jde o valy kráterů nebo něco jiného. Šipky ukazují prohlubně s protaženým tmavým okolím.

Na obrázku je popsán strakatý vzhled Ultimy Thule. Dále jsou vyznačeny světlé (žlutá šipka) a tmavé oblasti (červená šipka), dále pozoruhodný krček modře. Překvapují žádné na první pohled viditelné krátery a otazník visí nad kopci nebo hřebeny. Více ukáží až detailní záběry. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Na obrázku je popsán strakatý vzhled Ultimy Thule. Dále jsou vyznačeny světlé (žlutá šipka) a tmavé oblasti (červená šipka), dále pozoruhodný krček modře. Překvapují žádné na první pohled viditelné krátery a otazník visí nad kopci nebo hřebeny. Více ukáží až detailní záběry.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Princip vzniku takového kontaktního dvojitého tělesa naznačují obrázky. Jde zřejmě o ten nejpravděpodobnější scénář.

Princip vzniku Ultimy Thule zatím zůstává nejistý. Scénář pravděpodobného vzniku nakreslil James Tuttle Keane Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/J. T. Keane
Princip vzniku Ultimy Thule zatím zůstává nejistý. Scénář pravděpodobného vzniku nakreslil James Tuttle Keane
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/J. T. Keane

20:25

Zatím máme jen snímky z větší vzdálenosti, ale i na nich je už vidět i barevné variace povrchu. Planetka má převážně červený povrch a dost se tím podobá severním oblastem na povrchu Charonu, tedy měsíce Pluta. To znamená, že by mohlo jít o uhlovodíky „tholiny“, ale musíme si počkat na detaily v dalších dnech.

Barevné variace povrchu Ultima Thule Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Barevné variace povrchu Ultima Thule
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Srovnání tělesa 2014 MU69 (Ultima Thule) s Charonem, měsícem Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Srovnání tělesa 2014 MU69 (Ultima Thule) s Charonem, měsícem Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Ke krčku planetky možná nejvíce padá jemný prach, proto je zde světlejší.

Model Ultimy Thule naznačuje, kde jsou nejprudší svahy a tedy i šance, že zrovna ke krčku budou padat částice vlivem gravitace. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Model Ultimy Thule naznačuje, kde jsou nejprudší svahy a tedy i šance, že zrovna ke krčku budou padat částice vlivem gravitace.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

20:15

Planetka má také poměrně nízkou odrazivost. Jistě, je zde 1900× méně světla, než u Země, ale i tak je těleso tmavé, jak ukazuje snímek, kde odrazivost kolísá od 4 do 14 procent.

Odrazivost Ultimy Thule je asi 6 až 14 % Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Odrazivost Ultimy Thule je asi 6 až 14 %
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

20:05

Tak první obrázek (viz titulka článku) nám opravdu ukázal něco naprosto nového – první kontaktní binární těleso navštívené sondou!

Planetka má na délku 33 km a co je pozoruhodné, její tvar se zcela shoduje s předpokládaným, který byl vytvořen z pozorování zákrytů hvězd ze Země. To je opravdu nečekaná shoda.

Porovnání tvaru Ultimy Thule s tvarem získaným při zákrytu hvězdy v roce 2017.
Porovnání tvaru Ultimy Thule s tvarem získaným při zákrytu hvězdy v roce 2017.

19:55

Zatím tedy budeme vyčkávat, s čím se už za chvíli vědci přijdou. Povšimněte si na obrázku níže jednoho z monitorů. Vypadá to, že něco málo už uniklo :-) Pokud je fotka od Alana Sterna, šéfa mise New Horizons, nabízí se i spekulace, že jde o záměrný únik krátce před tiskovkou.

Fotografie ze South West Research Institute. Na monitoru je zřejmě kousek planetky Ultima Thule. Autor: Alan Stern
Fotografie ze South West Research Institute. Na monitoru je zřejmě kousek planetky Ultima Thule.
Autor: Alan Stern

Níže ještě nabízíme animaci ze snímků pořízených na Silvestra. Část rotace planetky je na nich zřejmá.

Rotace planetky Ultima Thule podle snímků New Horizons z 31. 12. 2018 Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/R. Tkachenko
Rotace planetky Ultima Thule podle snímků New Horizons z 31. 12. 2018
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/R. Tkachenko




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: New horizons, 2014 MU69, Ultima Thule


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »