Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nový cíl pro sondu New Horizons je možná dvojplanetkou

Nový cíl pro sondu New Horizons je možná dvojplanetkou

Možný vzhled cílového tělesa 2014 MU69 – dvojplanetka
Autor: NASA/Johns Hopkins University APL/SwRI/Alex Parker

Vědci z projektu New Horizons přemýšlejí o odpovědi na otázku, jak se vypořádat s novými daty shromážděnými o vzdáleném objektu Kuiperova pásu 2014 MU69, kolem nějž prolétne sonda NASA 1. 1. 2019. Při tomto průletu bude zkoumán nejvzdálenější objekt v historii kosmického výzkumu, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,6 miliardy kilometrů za Plutem.

Pradávné těleso Kuiperova pásu, které se nachází ve vzdálenosti více než 6,5 miliardy kilometrů od Země, procházelo 17. 7. 2017 před jednou vzdálenou hvězdou. Několik pozemních teleskopů rozmístěných pod vedením vědeckého týmu sondy New Horizons v odlehlých částech Patagonie (Argentina), bylo ve správnou dobu na správném místě a mohly sledovat krátký stín planetky – při úkazu známém jako zákryt – a byly schopny zachytit důležitá data, která pomohou lépe naplánovat průlet sondy a určit velikost, tvar, dráhu a prostředí v okolí tělesa 2014 MU69.

Na základě nových pozorování tohoto zákrytu dospěli členové týmu k závěru, že těleso 2014 MU69 možná nebude osamělým sférickým objektem, ale domnívají se, že může jít o „mimořádně protáhlé těleso“ nebo dokonce o binární systém dvou blízkých objektů. Neobvyklý tvar mají podle názoru vědců dvě tělesa, která se mohou vzájemně obíhat blízko sebe nebo se dokonce navzájem dotýkat – což je známo jako těsné nebo dotykové binární systémy – ale může se také jednat o samostatné těleso s velkým odtrženým úlomkem.

Velikost tělesa 2014 MU69 nebo jeho složek rovněž mohla být určena na základě pořízených dat. Vypadá to tak, že těleso není delší než 30 kilometrů a v případě, že se jedná o binární útvar, jeho jednotlivé části mají průměry 15 až 20 kilometrů.

Možný vzhled cílového tělesa 2014 MU69 – jedno těleso Autor: NASA/Johns Hopkins University APL/SwRI/Alex Parker
Možný vzhled cílového tělesa 2014 MU69 – jedno těleso
Autor: NASA/Johns Hopkins University APL/SwRI/Alex Parker
Tento nový objev je prostě úžasný. Tvar tělesa 2014 MU69 je skutečně provokativní a může znamenat další prvenství pro sondu New Horizons týkající se výzkumu binárního tělesa v oblasti Kuiperova pásu,“ říká Alan Stern, hlavní vědecký pracovník mise ze Southwest Research Institute (SwRI) v Boulderu, Colorado. „Nemohu být šťastnější po vyhodnocení dat z pozorovaného zákrytu, které slibují doslova vědeckou žeň při průletu sondy kolem tělesa 2014 MU69.“

Zákryt pozorovaný 17. července 2017, který poskytnul tato zajímavá data, byl již třetím ambiciózním sledováním zákrytu hvězdy novým cílovým tělesem pro sondu New Horizons. Vědecký tým použil data z Hubbleova kosmického teleskopu HST a z družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA k poskytnutí údajů k výpočtům a k velmi přenému určení místa, kam na zemský povrch dopadne stín tělesa 2014 MU69. „Obě tyto kosmické observatoře poskytly zásadní informace k úspěšnému průběhu celé pozorovací kampaně,“ dodává Alan Stern.

Marc Buie, spolupracující vědecký pracovník projektu New Horizons z SwRI, který byl vedoucím pozorovací kampaně, k tomu dodává: „Tyto strhující a téměř nepochopitelné výsledky jsou klíčové pro naplánování dalšího průběhu mise, ale také dodávají tajemství okolnímu prostředí cílového tělesa před přiblížením sondy New Horizons k tělesu 2014 MU69 v době, kdy do cíle zbývá méně než 17 měsíců cesty.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] pluto.jhuapl.edu
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: 2014 MU69, New horizons


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »