Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto je planeta, říká šéf NASA

Pluto je planeta, říká šéf NASA

Pluto detailně ve zvýrazněných barvách. Kombinace snímků přes modrý, červený a infračervený filtr kamery RALPH/MVIC.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

V USA je zřejmě nejsilnější komunita zastánců Pluta jako planety. Důvody jsou různé, například, že za ni byl vždy považován a že se o něm tak učili, ale i fakt, že definice planety se prostě některým vědcům zdá moc uměle našroubovaná, aby planet nebylo moc. Nedávno se k tomu vyjádřil i administrátor NASA Jim Bridenstine na robotické akci v Coloradu. Náš portál se snaží informovat o novinkách na základě nejnovějších vědeckých poznatků a ne jen podléhat tomu, že když něco řeknou v NASA, je to fakt. Jaký je tedy pohled na tuto problematiku dnes?

Nejprve k samotnému prohlášení. Záznam najdete např. na Twitteru a připomínáme jej i textem: „Just so you know, in my view, Pluto is a planet, and you can write that the NASA administrator declared Pluto a planet once again“, řekl Bridenstine. Překlad by vyzněl asi takto: „Zkrátka, jen abyste věděli, podle mého názoru Pluto je planeta, a můžete napsat, že administátor NASA opět prohlásil Pluto za planetu“. Navíc Bridenstein není v tomto u špiček v NASA sám. Například šéf mise New Horizons, která byla především určena k průzkumu Pluta, také prohlašuje Pluto za planetu. Koneckonců, když v roce 2005 sonda startovala, tak jejím hlavním cílem byla 9. planeta Sluneční soustavy a než tam doletěla, byl jejím cílem objekt, který podle definice Mezinárodní astronomické unie spadá do kategorie trpasličích planet.

Mozaika části světlé oblasti nazvané týmem New Horizons jako Tombaugh Regio. Dole vidíme pohoří Norgay Montes a nahoře světlé Sputnik Planum Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/ZLDoyle
Mozaika části světlé oblasti nazvané týmem New Horizons jako Tombaugh Regio. Dole vidíme pohoří Norgay Montes a nahoře světlé Sputnik Planum
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/ZLDoyle
Co je na celé věci tak kontroverzního, že je kolem toho v USA tak slyšet? Může za vše fakt, že Pluto jako jedinou planetu objevil Američan? Může za to setrvačnost v myšlení, která nereflektuje výsledky nejnovějšího bádání? 

Astronomové jsou zkrátka od nové definice planety v roce 2006 vystaveni tomu, že musí vysvětlovat status Pluta. Zdálo by se, že jde o daň za velkou trpělivost a nadšení pro hledání neznámé planety za Neptunem, kterou projevil objevitel Pluta Clyde Tombaugh. Nebýt jeho píle, Pluto by možná zůstalo ještě desítky let neobjeveno a kdoví, možná by pak lidi nepřekvapilo, že za Neptunem nachází množství větších či menších těles, z nichž některá připomínají obyčejné planetky nebo jádra komet, zatímco jiná jsou tak pozoruhodná a velká, jako měsíce velkých planet. 

Najít vhodnou kategorii pro tak různorodý soubor těles na okrajích Sluneční soustavy se zkrátka nepodařilo a tak kromě planetek byla definována nová skupina trpasličích planet. Od běžné planety se pak liší tím, že nevyčistily své okolí od podobných těles, což planety dokáží, díky své gravitaci. Právě tato definice planety, stanovená na konferenci IAU v Praze v roce 2006 může za současné kontroverze, ačkoli z čistě vědeckého pohledu je poměrně jasná a logická. Podobných těles, i co do velikosti, jako je Pluto, je za drahou Neptunu zřejmě velké množství a my jich dnes známe jen určitý zlomek. Problém definice nepochybně je, že planeta má umět vyčistit své okolí a to by evidentně ve vnějších oblastech Sluneční soustavy planety jako Země nedokázaly. Toto je ale jeden z mála argumentů proti současné definici.

Dráhy a polohy některých těles ze skupiny tzv. objektů rozptýleného disku (oranžová), které obíhají po výrazně protažených drahách a řada z nich kříží dráhu Neptunu. Zvýrazněna je dráha trpasličí planety Eris (modře). Autor: Petr Scheirich
Dráhy a polohy některých těles ze skupiny tzv. objektů rozptýleného disku (oranžová), které obíhají po výrazně protažených drahách a řada z nich kříží dráhu Neptunu. Zvýrazněna je dráha trpasličí planety Eris (modře).
Autor: Petr Scheirich
Astronomové nechtějí dopustit podobný zmatek, jaký nastal s novými planetami v 19. století, kdy jich najednou naše soustava měla na padesát. Máme tím na mysli kauzu nově objevovaných planetek mezi Marsem a Jupiterem. Tedhy také musela být zavedena nová skupina těles, planetky. Ačkoli paradoxně ta největší, Ceres, dnes díky nové definici planety spadá do kategorie trpasličích planet. Takže to asi není ideální. Současná definice planety je tedy i o kompromisu, aby planety nepřibývaly, což je na hraně vědeckého přístupu a spíše to odkazuje na snahu o jednoduchý pohled na náš planetární systém.

Cílem článku bylo si spíše připomenout, jak se to má historicky s vývojem objevů těles Sluneční soustavy a má vybídnout k zamyšlení, zda je dlouhodobě udržitelné považovat Pluto za planetu. Dost možná dojde na nové hlasování, ale většina vědců se zřejmě přikloní na stranu současného pohledu na naši soustavu, než aby se vracela do minulosti. Nedávné prohlášení Jima Bridenstinea však ukazuje, že jde o pozorouhodný, možná však spíše sociologický, než vědecký fenomén. Faktem je, že samotnému Plutu je jedno, co si o jeho statusu myslíme.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Space.com: Pluto je stále planeta, říká šéf NASA



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Jim Bridenstine, Pluto


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »