Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto nepřestává překvapovat

Pluto nepřestává překvapovat

Fascinující pohled na pohoří a atmosféru Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Vždy, když už si říkáme, jak úžasné obrázky nám sonda New Horizons poslala od Pluta, překvapí nás nový obrázek. NASA naštěstí zvolila politiku týdenních aktualizací a tak tu máme novou várku obrázků, z nichž ten úvodní je zase zřejmě ten nejúžasnější, jaký jsme mohli dosud spatřit.

Podobně jako minule, doporučujeme si zobrazit úvodní obrázek v plném rozlišení. Jedná se o detail níže uvedeného panoramatu. Jeho plné rozlišení získáte přes pravý klik - otevřít v novém panelu.

Pluto pohled na ubývající srpek a atmosféru Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Pluto pohled na ubývající srpek a atmosféru
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Díky obrázkům, jako je tento si můžeme lépe udělat představu o tom, jak vypadají vrstvy Plutonovy atmosféry v kontrastu k divukrásným útvarům na povrchu. Terénu, kde se střídají pohoří a hladké pláně, kde nechybí brázdy a praskliny, ale kde prakticky chybí krátery, což je mimořádně zvláštní mladý povrch. Tyto detaily jsou dobře viditelné také díky způsobu nasvícení, kdy terén poblíž rozhraní dne a noci má velkou plastičnost. 

Krajina Pluta při západu Slunce Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Krajina Pluta při západu Slunce
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Různé nasvícení může způsobit, že jedna oblast na povrchu vypadá dvakrát zcela jinak. Níže vidíme oblast na okraji tzv. Sputnik Planum, kde led, tvořený pravděpodobně dusíkem, stéká z míst, kde je nahromaděn, do níže položených oblastí. Připomíná to ledovcový kar a údolí, jak ho známe z pozemských horských oblastí.

Ledovce z (pravděpodobně) zmrzlého dusíku tečou do údolních oblastí Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Ledovce z (pravděpodobně) zmrzlého dusíku tečou do údolních oblastí
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Tekoucí ledovec (zřejmě z dusíku) v šikmém osvětlení Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Tekoucí ledovec (zřejmě z dusíku) v šikmém osvětlení
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA, vědecké snímky New Horizons



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: NASA, New horizons, Pluto


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »