Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podpovrchový oceán i na Saturnově měsíci Dione

Podpovrchový oceán i na Saturnově měsíci Dione

Silně kráterovaný povrch Saturnova měsíce Dione
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Podpovrchový oceán leží hluboko pod ledovou kůrou Saturnova měsíce Dione. Vyplývá to z nových údajů získaných kosmickou sondou Cassini. O dalších dvou Saturnových měsících – Titanu a Enceladu – je již dlouho známo, že ukrývají globální oceány pod svými ledovými povrchy. Avšak nové studie naznačují, že oceán existuje i na měsíci Dione.

V této studii výzkumníci z Královské observatoře v Belgii ukázali, že údaje o gravitaci, zjištěné při nedávných průletech sondy Cassini kolem Dione, mohou být vysvětleny pouze za předpokladu, že pod ledovou kůrou měsíce existuje oceán, nacházející se v hloubce 100 kilometrů pod povrchem. Oceán je zřejmě několik desítek kilometrů hluboký a obklopuje velké kamenné jádro. Dione je velmi podobný menšímu, ale mnohem slavnějšímu sousedu – měsíci Enceladus, z jehož regionu kolem jižního pólu tryskají obrovské gejzíry vodní páry nad povrch měsíce. Dione nyní vypadá klidně, avšak jeho rozbitý povrch byl svědkem velmi bouřlivé minulosti. Článek byl publikován online v Geophysical Research Letters.

Autoři modelovali ledové krunýře měsíců Enceladus a Dione jako globální ledové kry ponořené v podpovrchové vodě. Vědci použili tohoto přiblížení již v minulosti, avšak dřívější výsledky předpokládaly velmi tlustou kůru pro Enceladus a vůbec žádný oceán pro Dione. „V nové studii jsme předpokládali, že ledová kůra může vydržet pouze minimální úroveň pnutí nebo komprese nezbytné k zachování souvislé povrchové kůry,“ říká Mikael Beuthe, hlavní autor nové studie. „Velké namáhání by rozlámalo kůru na kusy.“

Podle této nové studie je oceán na Enceladu mnohem blíže k povrchu, především v blízkosti jižního pólu, kde gejzíry pronikají skrz několik kilometrů tlustou ledovou kůru. Tyto závěry souhlasí s objevy, které v minulém roce učinila sonda Cassini. Enceladus prošel na své oběžné dráze velkými oscilacemi (tzv. libracemi). Librace měsíce Enceladus by byly mnohem menší, pokud by kůra byla tlustší. Pokud se týká Dione, na základě nových výzkumů byla objevena přítomnost hlubokého oceánu mezi kůrou a jádrem. „Podobně jako Enceladus i Dione vykazuje librace, avšak nižší, než je možnost jejich zaznamenání sondou Cassini,“ říká Antony Trinh, spoluautor nové studie. „Budoucí kosmické sondy zkoumající Saturnovy měsíce mohou prověřit tyto předpovědi.“

Dione s měsíce Enceladus (v pozadí) Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Dione s měsíce Enceladus (v pozadí)
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Oceán na Dione pravděpodobně přetrvává po celou dobu existence měsíce, a tak poskytuje dlouhodobě obyvatelnou zónu pro mikrobiální život. „Kontakt mezi oceánem a kamenným jádrem je rozhodující,“ říká Attilio Rivoldini, spoluautor studie. „Interakce mezi vodou a horninou poskytují klíčové živiny a zdroj energie, což jsou nepostradatelné ingredience pro život.“ Oceán na Dione leží příliš hluboko na to, aby byl snadno přístupný, avšak Enceladus, stejně jako Jupiterův měsíc Europa, jsou schopné vyvrhovat do kosmického prostoru vzorky vody, připravené k zachycení pomocí přístrojů na prolétávající kosmické sondě.

Klub „světů s oceány“ – tj. ledových měsíců či planet s podpovrchovými oceány – získává nové příslušníky s každou novou kosmickou misí do vnějších oblastí Sluneční soustavy. Tři tělesa s oceány obíhají kolem Jupiteru, další tři obíhají kolem Saturnu a trpasličí planeta Pluto zřejmě také náleží do tohoto klubu – vyplývá to z nedávných pozorování, která uskutečnila americká sonda New Horizons. Způsob modelování planetárních těles použitý v této studii je nadějným prostředkem k výzkumu těles, pokud můžeme měřit jejich tvar a gravitační pole. „Budoucí kosmické mise navštíví Jupiterovy měsíce, avšak měli bychom zkoumat také měsíce kroužící kolem planet Uran a Neptun,“ dodává Mikael Beuthe.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Podpovrchový oceán, Měsíc Dione, Sonda Cassini


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »