Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podpovrchový oceán na Ganymedu

Podpovrchový oceán na Ganymedu

Polární záře na Jupiterově měsíci Ganymed.
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)

Pozorování pomocí Hubblova kosmického teleskopu HST poskytla nejlepší důkazy existence podpovrchového oceánu slané vody na Ganymedu – největším měsíci planety Jupiter. Pravděpodobný oceán zřejmě obsahuje více vody než veškeré oceány a moře na naší planetě. Objevená kapalná voda má zásadní význam pro hledání obyvatelných světů mimo planetu Zemi a pro hledání života v podobě, jak ho známe na Zemi.

„Tento objev představuje významný milník, který je hlavní událostí, jaké jen může dosáhnout Hubblův teleskop,“ říká John Grunsfeld, asistent administrátora NASA. „Během uplynulých 25 let, co se HST nachází na oběžné dráze kolem Země, uskutečnil velké množství vědeckých objevů i v naší Sluneční soustavě. Hluboký oceán pod ledovou kůrou měsíce Ganymed otevírá vzrušující možnosti existence života mimo naši Zemi.“

Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě, a také jediným satelitem s vlastním magnetickým polem. Magnetické pole způsobuje polární záře, což jsou úzké pásy zářícího horkého ionizovaného plynu putujícího v oblastech mezi severním a jižním pólem měsíce. Protože se Ganymed nachází velice blízko Jupitera, je rovněž pevně zakotvený v magnetickém poli této planety. Když dochází v magnetickém poli Jupitera ke změnám, mění se rovněž polární záře na Ganymedu, posouvají se sem a tam.

Vnitřní struktura měsíce Ganymed. Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Vnitřní struktura měsíce Ganymed.
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Na základě pozorování tohoto pohybu dvojice pásů polárních září byli vědci schopni určit, jak velké množství slané vody se nachází pod ledovou kůrou Ganymedu, ovlivňující jeho magnetické pole.

Skupina vědců, jejímž vedoucím byl Joachim Saur z univerzity v Kolíně (Německo), přišla s nápadem využít Hubblův kosmický teleskop k získání více informací o vnitřní struktuře měsíce Ganymed.

„Vždycky jsem přemýšlel, jak můžeme využít HST jiným způsobem,“ říká Joachim Saur. „Existuje možnost použít dalekohled k pozorování nitra planetárních těles? Pak mě to napadlo: Polární záře! Protože polární záře jsou řízeny magnetickým polem, tak pokud budeme pozorovat polární záře náležitým způsobem, můžeme zjistit něco o magnetickém poli. Pokud známe magnetické pole, pak se dozvíme i něco o vnitřní stavbě měsíce.“

Pokud je zde oceán slané vody přítomen, magnetické pole Jupitera bude vytvářet sekundární magnetické pole v oceánu, které bude ovlivňováno Jupiterovým polem. Toto „magnetické tření“ bude potlačovat vlnění polárních září. Oceán brání Jupiterovu magnetickému poli tak důrazně, že snižuje vlnění polárních září na dva stupně místo šesti stupňů, pokud by žádný oceán neexistoval.

Oscilace polárních září na Ganymedu. Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Oscilace polárních září na Ganymedu.
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)
Vědci odhadují, že oceán je hluboký 100 kilometrů – 10× hlubší než pozemské oceány – a je ukryt pod převážně ledovou kůrou o tloušťce 150 kilometrů.

Vědci měli poprvé podezření na existenci oceánu na Ganymedu v 70. letech minulého století na základě modelů stavby tohoto velkého měsíce. Sonda NASA s názvem Galileo měřila magnetické pole v roce 2002 a poskytla první důkazy podporující toto podezření. Sonda Galileo pořídila krátké „momentky“ z měření magnetického pole ve dvacetiminutových intervalech, avšak její pozorování byla příliš krátká na to, aby jasně zachytila cyklické „houpání“ sekundárního magnetického pole Ganymeda.

Nová pozorování byla provedena v oboru ultrafialového záření a mohla být uskutečněna pouze pomocí kosmického dalekohledu nacházejícího se vysoko nad zemskou atmosférou, která zachycuje většinu přicházejícího ultrafialového světla.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] http://hubblesite.org/

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc Ganymed, HST


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »