Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Překvapí nás kometa 218P/LINEAR?
Marek Biely Vytisknout článek

Překvapí nás kometa 218P/LINEAR?

Kometa patří obyčejně k velmi slabým objektům, to dokazuje i tento snímek z předešlého návratu od Michaela Jägera
Autor: Michael Jäger

Ke Slunci se blíží poměrně neznámá krátkoperiodická kometa, která byla objevena teprve v roce 2003. Tehdy ji nalezla slavná automatická přehlídka oblohy LINEAR, a to při jasnosti 19,0 mag. Kometa pak byla pozorována i v roce 2009, v obou návratech dosáhla maxima jasnosti mezi 17 a 18 mag, tedy celkem hluboko pod vizuálním dosahem. Nyní jsme na prahu třetího pozorovaného návratu komety a ta má teď jistý potenciál překvapit.

Fotografie komety, kterou pořídili Michael Jäger a Gerald Rhemann Autor: Michael Jäger, Gerald Rhemann
Fotografie komety, kterou pořídili Michael Jäger a Gerald Rhemann
Autor: Michael Jäger, Gerald Rhemann
Když byla kometa nalezena, pohybovala se po konstantní dráze s perihelem 1,70 AU od Slunce. Těleso tedy nepřijímalo tolik slunečního tepla a kvůli tomu příliš nezjasňovalo. V roce 2012 ovšem došlo vlivem gravitace Jupitera k významné korekci dráhy. Ta je v současné době taková, že přivede kometu ke Slunci při největším přiblížení se obou objektů až na 1,17 AU. Stane se tak letos 23. dubna 2015.

Je téměř jisté, že kometa dosáhne v maximu jasnosti více než zmiňovaných 17–18 mag, protože podobnou jasnost měla už při prvních pozorováních v tomto návratu na přelomu ledna a února. A to jí do perihelu chyběly ještě necelé 3 měsíce. S obrovskou pravděpodobností můžeme říct, že kometa dokonce bude viditelná vizuálně. Jak jasná ale bude, na to nyní nikdo odpovědět nedokáže.

Pokud bychom se řídili parametry zjasňování podle minulých návratů, vyšlo by nám, že by kometa zjasnila asi na 13 mag ke konci dubna. To by se jednalo o cíl spíše pro velké dalekohledy. Kometa však může zjasňovat o hodně rychleji, její jádro totiž není zvyklé na příkon tepla, které bude dostávat během aktuálního návratu poprvé. Tohle je velmi optimistický scénář, který počítá s maximální jasností snad až 10–11 mag, čímž by se kometa stala dokonce limitním objektem pro obří binokuláry.

Vyloučit úplně nemůžeme ani outburst, tedy náhlé nečekané zjasnění komety. To by se mohlo stát právě s ohledem na horší adaptaci jádra na vyšší teploty. Tato událost by samozřejmě viditelnost komety značně zlepšila, i když nelze říct o kolik. Kometu se nicméně zajisté vyplatí sledovat, ať už bude její jasnost jakákoliv. Její pozorovací podmínky budou celkem obstojné, objekt se bude nacházet po celou dobu trvání nynějšího návratu na ranní obloze. V maximální jasnosti bude v souhvězdí Střelce. Další informace a vyhledávací mapky najdete na stránce Seiichi Yoshidy.



Převzato: Kommet.cz



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: 218P/LINEAR


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »