Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Příboj na Titanu je největší v létě

Příboj na Titanu je největší v létě

Předpokládaný pohled z pláže na Titanu
Autor: NASA

Na zasedání Americké geofyzikální unie, které se uskutečnilo v San Francisku začátkem března 2016, bylo mimo jiné řečeno, že snímky Saturnova měsíce Titan, které pořídila sonda Cassini, zachycují světlo odražené od povrchu velkého jezera Ligeia Mare, studeného jezera tvořeného uhlovodíky na povrchu měsíce. Další snímky představují stejný úkaz na dalších dvou jezerech Titanu. Úkaz je zřejmě způsoben vlnami na hladině jezera, které tak byly poprvé detekovány mimo planetu Zemi. Z toho vyplývá, že na měsíci Titan existuje mnohem větší geofyzikální aktivita, něž jsme doposud předpokládali.

Surfaři vyhledávající na Zemi odlehlé a uzavřené lokality, by však neměli být příliš nadšení. Na základě matematického modelování a radarového snímkování jsou zdejší vlny pouze 1,5 cm vysoké a pohybují se rychlostí pouhých 0,7 m/s. K tomu musíme vzít v úvahu, že vlny se nacházejí na povrchu jezera kapalných uhlovodíků – především metanu – jehož teplota je pouhých –180 °C.

Planetologové zaznamenali, že tyto vlny na Titanu ukazují na existenci mnohem aktivnějšího prostředí, než bychom očekávali na studeném měsíci. Astronomové se domnívají, že změny ročních období na Titanu jsou zodpovědné za vznik tohoto vlnění, neboť zde nyní začíná 7 let trvající léto. Podmínky související se změnami ročních období na Titanu vytvářejí vítr, který způsobuje pozorované vlnění.

Levý obrázek je mozaika snímků Titanu, pořízených sondou Cassini v blízkém IR záření. Ve viditelném světle se jezera prozrazují odlesky světla. Vpravo je radarový snímek jezera Kraken Mare. Autor: NASA, Jet Propulsion Laboratory
Levý obrázek je mozaika snímků Titanu, pořízených sondou Cassini v blízkém IR záření. Ve viditelném světle se jezera prozrazují odlesky světla. Vpravo je radarový snímek jezera Kraken Mare.
Autor: NASA, Jet Propulsion Laboratory
Toto vlnění je dalším důkazem aktivního počasí na Titanu, včetně již dříve pozorovaných písečných dun, říčních koryt a pobřežních linií. Avšak toto je první pozorování úkazu aktivního počasí, spíše než tomu je u ostatních jevů. Všechno dohromady ukazuje, že na Titanu je mnohem aktivnější a dynamičtější prostředí, než se doposud soudilo.

Uhlovodíková jezera na Titanu mohou být až 200 metrů hluboká a jsou soustředěna v oblasti kolem severního pólu. Jedno z těchto jezer obsahuje přibližně 9 000 kilometrů kubických kapalného metanu, což je zhruba 40krát více, než činí pozemské zásoby ropy a zemního plynu.

Titan je druhým největším měsícem ve Sluneční soustavě hned po Jupiterově měsíci Ganymed. Oba měsíce jsou větší než planeta Merkur. Titan objevil v roce 1665 Christiaan Huygens.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Měsíc Titan


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »