Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rok po průletu kolem Pluta – 10 nečekaných objevů

Rok po průletu kolem Pluta – 10 nečekaných objevů

Pluto pohled na ubývající srpek a atmosféru
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Ve čtvrtek minulého týdne, 14. července, to byl přesně jeden rok od chvíle, kdy americká sonda New Horizons prolétla kolem trpasličí planety Pluto. Průlet trval jen pár hodin, ale sonda během tohoto krátkého úseku nasbírala tolik fotek a vědeckých měření, že je na zemi posílá ještě dnes. V datech, která mohou vědci analyzovat se podařilo objevit mnoho zajímavých informací. Jedna jediná sonda dokázala překopat spoustu dřívějších teorií o tomto světě, který jsme nikdy nepozorovali přímo. Ukázalo se, že Pluto v žádném případě není nudná ledová koule, jak někteří možná čekali.

NASA v rámci ročního výroční průletu New Horizons kolem Pluta připravila článek, ve kterém vyjmenovala deset nejzásadnějších objevů, které nám sonda přinesla o této trpasličí planetě. Článek z webu NASA.gov nás zaujal, protože velmi trefně, stručně a přitom srozumitelně podává přehled o objevech sondy New Horizons. Těch deset bodů nás zaujalo natolik, že jsme se je rozhodli přeložit do češtiny i pro čtenáře, kteří si s angličtinou příliš netykají. Jakých je deset největších objevů sondy New Horizons u Pluta podle NASA?

  • Komplexnost Pluta a jeho satelitů je mnohem větší, než jsme čekali.
  • Úroveň současné aktivity na povrchu Pluta a čerstvost některých útvarů jsou jednoduše zarážející.
  • Atmosférické opary a nižší než předpokládané úrovně úniků z atmosféry převrátily vzhůru nohama všechny předprůletové modely.
  • Ohromný tektonický pruh na rovníku měsíce Charon naznačuje, že tento měsíc mohl mít v dávné minulosti podpovrchový vodní oceán. Další důkazy z Pluta naznačují, že tato trpasličí planeta má možná pod povrchem oceán kapalné vody i v této době!
  • Všechny měsíce Pluta mohou být časově datovány do stejného období – podle množství povrchových kráterů. To posiluje teorii, že vznikly společně při jedné dávné kolizi Pluta a jiného objektu Kuiperova pásu.
  • Charonova tmavá, načervenalá polární čepička je bezprecedentní jev v celé naší soustavě. Možná vznikla v důsledku atmosférických plynů, které opustily Pluto a zkondenzovaly na povrchu Charonu.
  • Rozsáhlá, tisíc kilometrů široká oblast ve tvaru srdce (neoficiálně zvaná Sputnik Planum) tvořená ztuhlým dusíkovým ledovcem, kterou New Horizons objevila, je největším ledovcem v celé Sluneční soustavě.
  • Na Plutu jsme odhalili výrazné změny v atmosférickém tlaku. Možná jsme objevili i důkazy toku, nebo koncentrace tekutých médií na povrchu Pluta. Něco podobného jsme zatím pozorovali jen na Zemi, Marsu a Titanu.
  • Je překvapivé, že New Horizons neobjevila žádné další malé měsíce než ty, o kterých se vědělo už před průletem.
  • Atmosféra na Plutu má modrý nádech – kdo by to čekal?

Sonda New Horizons momentálně odesílá data z loňského průletu a připravuje se na 1. ledna 2019, kdy proletí kolem dalšího cíle své cesty – asteroidu označovaného 2014 MU69. Půjde o nejvzdálenější objekt od Slunce, který lidská sonda prozkoumá. Už nyní je jasné, že se o něm díky sondě New Horizons dozvíme mnoho zajímavých informací.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA.gov

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: New Horizons (Pluto-Kuiper Express), Pluto


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »