Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno detekovala v atmosféře Jupitera zajímavé vlnění

Sonda Juno detekovala v atmosféře Jupitera zajímavé vlnění

Trojice vln zaznamenaná na snímku z kamery JunoCam pořízeném 2. 2. 2017
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/JunoCam

Pozoruhodné struktury pohybujícího se vzduchu v atmosféře planety Jupiter, které vypadají podobně jako vlny, byly poprvé detekovány sondami NASA s názvem Voyager během jejich průletů kolem obří plynné planety v roce 1979. Kamera JunoCam na palubě sondy Juno kroužící v současné době kolem Jupitera rovněž pořizovala snímky atmosféry této obří planety. Na základě pořízených snímků astronomové odhalili sled atmosférických vln – vysoko čnících atmosférických struktur – které následují jedna za druhou a putují napříč planetou s největší koncentrací poblíž rovníku obří plynné planety Jupiter.

Na snímcích pořízených kamerou JunoCam lze rozlišit malé vzdálenosti mezi jednotlivými hřebeny vln v tomto sledu, jaké doposud nebyly pozorovány. To vědcům poskytuje drahocenné informace jak o dynamice atmosféry planety Jupiter, tak i o jejím uspořádání v oblastech nacházejících se pod těmito vlnami.

Kamera JunoCam zaznamenala mnohem zřetelnější sled vln než dřívější sondy následující po misi Voyager,“ říká Glenn Orton, vědecký pracovník mise Juno z NASA's Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Kalifornie. „Pozorovaná vlnění, která se skládala nejméně ze dvou a až několika desítek vln, mohou mít vzdálenosti mezi hřebeny menší než 65 kilometrů a větší než 1 200 kilometrů. Stín pozorovaných vln na jednom z obrázků nám umožnil odhadnout výšku jednotlivých vln přibližně na 10 kilometrů.“

Většina těchto vln byla pozorována v protáhlém sledu rozprostírajícím se ve směru východ-západ, s hřebeny vln, které byly kolmé k orientaci proudění. Jiné hřebeny vln byly značně skloněny a další řada vln sledovala šikmou nebo klikatící se stopu.

Vlny se mohou objevovat v blízkosti jiných atmosférických útvarů na Jupiteru – v blízkosti vírů nebo podél linií proudění – jiné nevykazují žádnou spojitost s blízkými atmosférickými projevy,“ říká Glenn Orton. „Některé sledy vln vypadají jako kdyby se sbližovaly, jiné zase vypadají jako by se překrývaly, snad se vyskytují ve dvou hladinách atmosféry. V jednom případě sled vln vypadal jako by vybíhal z centra bouře.“

Ačkoliv analýzy snímků stále ještě pokračují, většina vln je označována jako atmosférické gravitační vlny – jedná se o zvlnění nahoru a dolů, které vzniká v atmosféře nad něčím, co narušuje vzdušné proudění. Může se jednat o proudění kolem jiných útvarů nebo v důsledku některých jiných poruch, které kamera JunoCam nebyla schopná zaznamenat.

Kamera JunoCam je unikátním zařízením schopným přispívat k takovýmto objevům. Jedná se o barevnou kameru pro oblast viditelného světla, která nabízí širokoúhlý pohled k pořízení pozoruhodných snímků pólů planety Jupiter a její svrchní oblačnosti. To, jak dobře tyto „oči“ sondy Juno „vidí“, pomáhá poskytovat vědcům širší souvislosti v porovnání s údaji z jiných přístrojů na palubě sondy. Kamera JunoCam byla zařazena do vybavení především pro účely informování laické veřejnosti, přesto pořízené snímky slouží i astronomům pro vědecké účely.

Kosmická sonda Juno byla vypuštěna 5. 8. 2011 z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě a na oběžnou dráhu kolem planety Jupiter byla navedena 4. 7. 2016. Do současnosti již absolvovala 16 vědeckých průletů nad planetou, zatím poslední průlet sonda absolvovala 29. 10. 2018. Během tohoto průletu přístroje zkoumaly podpovrchové oblasti zakrývané oblačností a studovaly polární záře ke zjištění jejich původu, a také strukturu atmosféry a magnetosféry.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] missionjuno.swri.edu
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vlnění v atmosféře, Sonda JUNO, Planeta Jupiter


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »