Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Parker Solar Probe pozorovala kometu NEOWISE

Sonda Parker Solar Probe pozorovala kometu NEOWISE

Fotografie komety C/2020 F3 (NEOWISE) pořízená přístrojem WISPR na palubě sondy Parker Solar Probe dne 5. 7. 2020 krátce po jejím největším přiblížení ke Slunci
Autor: NASA/Johns Hopkins APL/Naval Research Lab/Parker Solar Probe/Brendan Gallagher

Sluneční sonda NASA s názvem Parker Solar Probe pořídila unikátní fotografie komety C/2020 F3 (NEOWISE) a jejích dvou ohonů. Kometa byla objevena 27. 3. 2020 v rámci mise NASA s názvem Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer (NEOWISE). Jádro komety má odhadovaný průměr asi 5 km a jeho povrch je pokryt tmavými částicemi.

Kometa C/2020 F3 (NEOWISE) se nejvíce přiblížila ke Slunci 3. 7. 2020 a zemskou dráhu překříží v polovině srpna na své cestě zpět do vnější části Sluneční soustavy. K Zemi se kometa přiblíží na vzdálenost 103 milióny kilometrů.

Fotografie v úvodu článku, ještě nezpracovaná, byla pořízena pomocí přístroje WISPR na palubě kosmické sondy Parker Solar Probe, což je přístroj, který pořizuje fotografie vnější sluneční atmosféry a slunečního větru ve viditelném světle. Citlivost přístroje WISPR je rovněž vhodná ke spatření jemných detailů v obdobných strukturách, jako je například kometární ohon.

Parker Solar Probe sbírala vědecká data až do 28. června při svém pátém průletu kolem Slunce, nicméně dostupnost dodatečného času umožnila pořídit tyto mimořádné snímky komety,“ jak se vyjádřili členové týmu kolem sondy Parker Solar Probe.

Ionizované plyny jsou unášeny slunečním větrem – což je konstantní proud zmagnetizované hmoty ze Slunce – čímž dochází k vytváření iontového ohonu, který směřuje přímým směrem pryč od Slunce.

Zpracovaná data z přístroje WISPR ukazují jemné detaily ve dvou ohonech komety C/2020 F3 (NEOWISE) Autor: NASA/Johns Hopkins APL/Naval Research Lab/Parker Solar Probe/Guillermo Stenborg
Zpracovaná data z přístroje WISPR ukazují jemné detaily ve dvou ohonech komety C/2020 F3 (NEOWISE)
Autor: NASA/Johns Hopkins APL/Naval Research Lab/Parker Solar Probe/Guillermo Stenborg
Nové fotografie ukazují, že C/2020 F3 (NEOWISE) má přinejmenším dva ohony. Hořejší ohon je iontový chvost tvořený plyny, které byly ionizovány v důsledku ztráty elektronů intenzivním zářením Slunce.

Dvojitý ohon komety NEOWISE je vidět mnohem zřetelněji na druhé fotografii rovněž pořízené přístrojem WISPR, která byla zpracována za účelem zvýšení kontrastu a odstranění přebytečné jasnosti z rozptýleného slunečního světla, čímž došlo k odhalení větších detailů v ohonech.

Spodní chvost, který vypadá jasný a rozptýlený, je prachový ohon komety C/2020 F3 (NEOWISE). Je vytvářen v případě, když prach uniká z povrchu jádra komety a táhne se za kometou na její dráze.

Snímky ze sondy Parker Solar Probe, jak se zdá, ukazují a odhalují mezeru v iontovém ohonu,“ říkají astronomové. „To může znamenat, že kometa C/2020 F3 (NEOWISE) má dva iontové ohony, navíc k tomu má prachový chvost. Nicméně potřebujeme získat další data a provést jejich analýzy, abychom tuto možnost potvrdili.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Solar Parker Probe, Kometa NEOWISE


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »