Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Titan – země moří a jezer

Titan – země moří a jezer

Jezero Ontario Lacus na jižní polokouli Titanu Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Proxemy Research
Jezero Ontario Lacus na jižní polokouli Titanu
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI/Proxemy Research
Na obrázku pořízeném kosmickou sondou Cassini (NASA) je vidět velmi staré jezero, které se rozkládá poblíž jižního pólu Saturnova měsíce Titan. Červenou čarou je vyznačena pravděpodobná linie dávného pobřeží tohoto velmi rozsáhlého útvaru. Jedná se o největší současné jezero na Titanu pojmenované Ontario Lacus. Na radarovém snímku se jezero jeví černé, což signalizuje, že je vyplněno kapalinou.

Snímek byl pořízen na základě dat získaných palubním radarem sondy Cassini v červenci 2009 a v lednu 2010. Při zpracování bylo několik snímků složeno dohromady. Na základě analýzy pořízených snímků vědci určili, že v minulosti se zde rozkládalo moře na ploše větší než 475 x 280 km a jeho hloubka pravděpodobně dosahovala několika stovek metrů. V současné době má jezero Ontario Lacus rozměry zhruba 235 x 80 km a jeho největší hloubka se odhaduje na 10 metrů. Jezera kapalných uhlovodíků pokrývala velkou část jižní polokoule zhruba před 50 000 roky.

Saturnův největší měsíc Titan je jediným místem ve Sluneční soustavě kromě Země, na jehož povrchu existují oblasti zaplněné kapalinou. Při velmi nízké teplotě povrchu Titanu kolem -179 °C touto kapalinou není voda, ale kapalný metan a etan. Více než stovka jezer je pozorovatelná v okolí severního pólu měsíce Titan, zatímco v blízkosti jižního pólu bylo objeveno jen několik malých jezer.

Vědci se domnívají, že se na Titanu uplatňují obdobné děje, jako jsou na Zemi známé Milankovičovy cykly, což vede k dlouhodobým cyklickým přesunům uhlovodíků od jednoho pólu ke druhému. Oblast v okolí severního pólu obsahuje v současné době velké množství kapalných uhlovodíků. Před necelými 50 000 roky se zdejší cykly obrátily, z čehož vyplývá, že v jižních polárních oblastech by se mohly nacházet pozůstatky dávných moří.

Další snímky pořízené kosmickou sondou Cassini zachycují oblast výskytu stabilních jezer na severní polokouli. Radar sondy Cassini pořídil poslední obrázky v květnu 2012. Studovány byly i některé dříve nespatřené oblasti, ale také regiony s výskytem jezer, které byly naposled pozorovány před 6 lety – tj. přibližně před dobou odpovídající jednomu ročnímu období na Titanu.

Krajina jezer v okolí severního pólu měsíce Titan Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI
Krajina jezer v okolí severního pólu měsíce Titan
Autor: NASA/JPL-Caltech/ASI
Horní snímek na tomto kombinovaném obrázku zachycuje část radarového snímku ze dne 22. 5. 2012 se středem na 79° s. š. a 58° z. d., o rozloze 350 x 75 km. Ve spodní části obrázku je porovnání vzhledu některých oblastí s výskytem jezer na snímcích z roku 2006 a 2012. V roce 2006 panovala na severní polokouli Titanu zima a jezera byla ponořena do tmy. Ačkoliv jaro na severní polokouli začalo již v roce 2009 a Slunce nyní jezera osvětluje, nejsou patrné žádné změny hladiny kapalin v porovnání s rokem 2006. Je to v souladu s klimatickými modely, které předpokládají stabilní výskyt jezer v průběhu několika let. Z toho vyplývá, že severní jezera nejsou závislá na změnách počasí, na rozdíl od přechodných ztmavnutí oblastí v okolí rovníku následně po místní bouřce, která se zde vyskytla v roce 2010.

Změny úrovně hladiny jezer mohou být detekovány v dalším průběhu mise sondy Cassini, která bude pokračovat ve výzkumu vysokých severních šířek měsíce Titan až do začátku léta v roce 2017. Teprve v této době může Slunce způsobovat vypařování jezer.

Zdroj: photojournal.nasa a photojournal.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Ontario Lacus, Uhlovodíková jezera, Titan, Sonda Cassini


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »