Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tithonium Chasma, část Valles Marineris

Tithonium Chasma, část Valles Marineris

tithonium_chasma.jpg
ESA uvolnila 3.listopadu další nádherné snímky pořízené stereo kamerou s vysokým rozlišením (HRSC) na palubě sondy Mars Express. Ukazují západní konec systému kaňonů Valles Marineris.

Snímky byly pořízeny během 442 oběhu sondy okolo rudé planety. Jejich originální rozlišení činí až 52 metrů na pixel.

Zobrazený region je umístěn na začátku systému Valles Marineris, na souřadnicích přibližně 7° jižní šířky a 269° východní délky. Na snímcích je zachycen západní konec kaňonů Tithonium Chasma a Ius Chasma, v té části Valles Marineris, kde jsou údolí až 5.5 kilometrů hluboké.

Celý systém kaňonů je výsledkem geologicky velmi různorodých procesů. Pravděpodobně se zde uplatnily jak tektonické posuny, tak vodní a větrná eroze i sopečná činnost. Také glaciální (ledovcová) aktivita nejspíše sehrála významnou roli při formování a vývoji celého tohoto regionu. Dno kaňonů je pokryto tmavým, navrstveným materiálem. Tyto zjevné sedimenty jsou nápadné systémem trhlin, přes které je vidět světlejší podloží. Vrstvené usazeniny jsou významným tématem výzkumu, protože jejich část je nejspíše sopečného původu, ale v dalších oblastech může jít o pravé sedimenty.

Morfologie údolních boků byla významně pozměněna sesuvy půdy a kamení. Při sesuvech sklouzla často značná část hory, útesu nebo zlomu do nižší polohy jako celek, aniž by byla nějak významně dotčen povrch sesuvu. Některé z významnějších poklesů terénu jsou i více než třicet kilometrů široké. Na jihu oblasti se nachází velký, silně erodovaný kráter Oudemans (pravá spodní část obrazu), který má průměr asi 120 kilometrů. Kolem centrálního vrcholku kráteru jsou velké plochy tmavých skal. Na rovinách dna kráteru jsou, kromě toho pozorovatelné také světlejší usazeniny přinesené větrem. Nachází se zde i několik systémů tektonických poruch.

Nejvýznamnější rysem oblasti je ale systém Valles Marineris sám. Celý systém směřuje od východu na západ, ale jižně od kráteru Oudemans, se nachází menší tektonické propadliny směřující z jihozápadu na severovýchod. Severní část velkých kaňonů zase obsahuje více trhlin než jižní. Region Valles Marineris je jedna z nejvíce studovaných oblastí Marsu. Systém kaňonů totiž může být klíčem k odhalení tektonické a vulkanické minulosti této planety. Také průzkum sedimentárních hornin a produktů eroze může poskytnout neocenitelný pohled na vývoj podnebí planety.

Zdroj: ESA News
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »