Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tithonium Chasma, část Valles Marineris

Tithonium Chasma, část Valles Marineris

tithonium_chasma.jpg
ESA uvolnila 3.listopadu další nádherné snímky pořízené stereo kamerou s vysokým rozlišením (HRSC) na palubě sondy Mars Express. Ukazují západní konec systému kaňonů Valles Marineris.

Snímky byly pořízeny během 442 oběhu sondy okolo rudé planety. Jejich originální rozlišení činí až 52 metrů na pixel.

Zobrazený region je umístěn na začátku systému Valles Marineris, na souřadnicích přibližně 7° jižní šířky a 269° východní délky. Na snímcích je zachycen západní konec kaňonů Tithonium Chasma a Ius Chasma, v té části Valles Marineris, kde jsou údolí až 5.5 kilometrů hluboké.

Celý systém kaňonů je výsledkem geologicky velmi různorodých procesů. Pravděpodobně se zde uplatnily jak tektonické posuny, tak vodní a větrná eroze i sopečná činnost. Také glaciální (ledovcová) aktivita nejspíše sehrála významnou roli při formování a vývoji celého tohoto regionu. Dno kaňonů je pokryto tmavým, navrstveným materiálem. Tyto zjevné sedimenty jsou nápadné systémem trhlin, přes které je vidět světlejší podloží. Vrstvené usazeniny jsou významným tématem výzkumu, protože jejich část je nejspíše sopečného původu, ale v dalších oblastech může jít o pravé sedimenty.

Morfologie údolních boků byla významně pozměněna sesuvy půdy a kamení. Při sesuvech sklouzla často značná část hory, útesu nebo zlomu do nižší polohy jako celek, aniž by byla nějak významně dotčen povrch sesuvu. Některé z významnějších poklesů terénu jsou i více než třicet kilometrů široké. Na jihu oblasti se nachází velký, silně erodovaný kráter Oudemans (pravá spodní část obrazu), který má průměr asi 120 kilometrů. Kolem centrálního vrcholku kráteru jsou velké plochy tmavých skal. Na rovinách dna kráteru jsou, kromě toho pozorovatelné také světlejší usazeniny přinesené větrem. Nachází se zde i několik systémů tektonických poruch.

Nejvýznamnější rysem oblasti je ale systém Valles Marineris sám. Celý systém směřuje od východu na západ, ale jižně od kráteru Oudemans, se nachází menší tektonické propadliny směřující z jihozápadu na severovýchod. Severní část velkých kaňonů zase obsahuje více trhlin než jižní. Region Valles Marineris je jedna z nejvíce studovaných oblastí Marsu. Systém kaňonů totiž může být klíčem k odhalení tektonické a vulkanické minulosti této planety. Také průzkum sedimentárních hornin a produktů eroze může poskytnout neocenitelný pohled na vývoj podnebí planety.

Zdroj: ESA News
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »