Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Uslyšíme ještě Philae z povrchu komety?
Vít Straka Vytisknout článek

Uslyšíme ještě Philae z povrchu komety?

Fotografie z modulu Philae, pořízená po přistání na kometě (listopad 2014)
Autor: ESA/Rosetta-blog

Devátého července 2015 – ve střední Evropě zuřilo horké léto a německý tým naposled dostal díky přenosovým kapacitám sondy Rosetta data z modulu Philae, od té doby zařízení mlčí. Řekli byste si, lander se probudil z hibernace jednou, dokáže to i znova. Jenže „domovská“ kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko se od poloviny srpna již vzdaluje od Slunce směrem k dráze Jupiteru a teploty na jejím povrchu se blíží pro lander vražedné hranici. Vědci ale nejsou ještě připravení vzdát se Philae.

Po nepříliš úspěšném přistání na kometě 67P v listopadu 2014 a několika desítkách hodin vědecké práce upadl přistávací modul Philae kvůli nedostatku světla na solárních panelech do hibernace. Už tehdy jej mnozí v duchu odepsali. Jenže když se kometa začala v červnu a červenci loňského roku přibližovat ke Slunci, osvětlení v rokli, kam modul doskočil, vzrostlo a zařízení začalo skrze sondu Rosetta opět posílat data řídícímu týmu v Německu. Zopakovat základní sekvenci vědeckých měření Philae v létě podle všeho nezvládnul, pouze informoval svět o svém technickém stavu. Naposledy jsme o Philae slyšeli zmíněného 9. července, roli zde sehrál bohužel i fakt, že poté se kvůli vlastním úkolům musela mateřská sonda Rosetta přesunout do jiné manévrovací pozice vůči kometě a nemohla nadále pracovat jako rádiová přenoska pro spojení s landerem dole na povrchu.

Od té doby Philae stále mlčí … V noci z 21. na 22. prosince Rosetta zachytila nějaký signál, pozdější analýzy bohužel ukázaly, že jeho původcem nebyl Philae. Kometa 67P obletí Slunce jednou za 6 a půl roku, periheliem prošla v polovině srpna 2015, nyní letí dále, do mrazivých hlubin kosmu. Evropská kosmická agentura (ESA) přitom odhaduje, že na konci ledna, kdy bude vlasatice již přes 300 milionů kilometrů od Slunce, klesne teplota na jejím povrchu pod – 50 °C, klesat samozřejmě bude i míra osvětlení solárních panelů malého modulu a Philae už zřejmě nebude schopen se zapnout.

Smutnou situaci Philae připomíná i PR kreslený seriál o misi Autor: ESA/Rosetta-facebook
Smutnou situaci Philae připomíná i PR kreslený seriál o misi
Autor: ESA/Rosetta-facebook
ESA se však nevzdává: 10. ledna letěl na povrch komety přes antény Rosetty příkaz aktivovat gyroskop na palubě Philae, který během sestupu na kometární povrch zajišťoval stabilitu landeru. Vědci doufají, že impuls by mohl změnit polohu modulu, případně setřást z jeho solárních panelů prach a „chytit“ Slunce. Rádiový kontakt s Philae se podle všeho zatím nezdařil, Rosetta však bude nyní svými kamerami pátrat po oblaku prachu, uvolněném při pohybech modulu na povrchu komety.

Objevil se dokonce i názor, že výtrysky hmoty z kometárního jádra během průchodu periheliem mohly vzhledem k mizivé místní gravitaci „odpálit“ Philae kamsi do hlubin kosmu, ESA tomuto scénáři však příliš nevěří, byť jej striktně nevylučuje.

Šance plánu se zapnutím gyroskopu na úspěch je velmi malá, vědci ale chtějí vyzkoušet všechny možnosti, než silné mrazy na vzdalující se kometě Philae definitivně zničí. Na palubě tohoto 100kilogramového modulu jsou dva páry vysílač-přijímač a dle dat, získaných v létě, bohužel již jeden pár již nepracuje a druhý nefunguje úplně bez potíží.

Jak jsme si řekli, čas pro Philae se krátí a vědci jsou odhodláni vyzkoušet všechno, Rosetta nadále poslouchá možné signály z povrchu komety a poslouchat bude. Bohužel rostoucí vzdálenost komety od Slunce v tomto roce zpečetí osud i slavné Rosettě.

Sonda má obrovské solární panely s rozpětím asi 30 metrů, nicméně kometa 67P se na své pouti přiblíží ke dráze Jupiteru a světla ze Slunce už bude tak málo, že Rosetta by musela být přepnuta do dalšího módu hibernace, který by už ovšem nemusela přežít vzhledem k nízkým teplotám a stárnutí hardwaru, letícího vesmírem již 12 let. Prvního října se navíc kometa z našeho pohledu schová za sluneční disk a na nějakou dobu skončí možnost s Rosettou komunikovat. Mise končí a není co ztratit, ESA se proto chystá posadit na povrch komety i mateřskou sondu Rosetta.

Kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko 7. ledna 2016 navigační kamerou Rosetty ze vzdálenosti 74 km Autor: ESA/Rosetta-blog
Kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko 7. ledna 2016 navigační kamerou Rosetty ze vzdálenosti 74 km
Autor: ESA/Rosetta-blog
Rosetta v současné době manévruje asi 70 kilometrů od kometárního jádra, které má samo kolem 4 kilometrů v průměru. Na poslední dva měsíce své mise má být Rosetta navedena na fantastickou eliptickou oběžnou dráhu, jejíž nejnižší bod bude ležet ani ne kilometr nad povrchem komety. Nemusíme snad rozvádět, jaká to bude příležitost pro vědecké aparatury a kamery sondy.

Finále přijde 30. září 2016, kdy Rosetta naposled zapálí své trysky a dosedne na povrch komety. Čtenáři by jistě čekali, že tím teprve začne to pravé ořechové, ovšem chyba lávky – ESA neočekává jakoukoliv komunikaci s Rosettou po dosažení povrchu komety, tím mise prostě skončí.

Důvodů je více – jednak Rosetta není na rozdíl od Philae projektovaná na přistávací manévry a řízený pád jednoduše nemusí přežít její kritické systémy jako třeba solární panely. Když už o nich mluvíme, kometa bude v brzkém podzimu již hodně daleko od Slunce a její 12hodinový rotační cyklus bude házet další klacky pod pomyslné nohy dodávek životodárné elektřiny ze solárních panelů. Třetím aspektem je orientace antény na Rosettě. Pokud družice dosedne na kometu a její anténa bude mířit třeba jen půl stupně pryč od Země, bude v éteru už jen ticho. Prostor pro korekce nebude žádný.

V každém případě je tato kometární mise mílovým krokem vpřed. Předchozí sondy kometu vždy jen minuly, kdežto Rosetta sleduje objekt 67P z jeho sousedství už rok a půl. A Philae? Jeho přistávací manévr pravda ne tak úplně klapnul, v každém případě než se na scéně tento modul objevil, nikdo nikdy nepřistál na kometě ani z jejího povrchu nezískal žádná data.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA/Rosetta-blog 8. ledna 2016 (Philae status report)
[2] ESA/Rosetta-blog 12. listopadu 2015 (plán přistání Rosetty)
[3] Video-report řídícího střediska o Philae 12. ledna 2016



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Sonda Rosetta, Modul Philae, 67P/Čurjumov-Gerasimenko


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »