Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Už devět vrtů Curiosity na Marsu

Už devět vrtů Curiosity na Marsu

Sol 281 vrtání v lokalitě Cumberland
Autor: NASA/JPL/MSSS/K.Kremer,M.Di Lorenzo

Není to tak dlouho, co jsme odkazovali video ukazující, jak funguje vrták Curiosity. Tento úžasný nástroj se opravdu činí. K listopadu 2015 (něco málo přes tři roky od přistání) už má za sebou devět úplných vrtů do marsovských kamenů. To je ideální čas na malé ohlédnutí. A podíváme se i na poslední aktivity, protože je docela zajímavé, co všechno obnáší horniny nejen navrtat, ale také pomocí přístrojů uvnitř pojízdné laboratoře otestovat. Vždyť celá analýza zabere na dvě desítky solů. A zatímco jedna končí, druhá už v jiné lokalitě začíná.

Schématický pohled na vrtačku Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech
Schématický pohled na vrtačku Curiosity
Autor: NASA/JPL-Caltech
Pokud jste video o vrtáku minuli, stručně můžeme zmínit, že je to trochu jiná vrtačka, než jak ji známe z naší domácnosti. Po stranách vrtáku vidíme dvě tyčky, které detekují, zda se vrták dobře dotýká podložky a stabilizují ho při vrtání. Samotná vrtačka má výměnné bity (koncovky) a pracuje spíše tak, že do podložky buší a pomalu se při tom otáčí. Jak se materiál drolí, je nasáván vnitřní dutou částí do komory nad vrtákem. Odtud pak navrtaný materiál putuje do přístroje Chimra uvnitř těla Curiosity.

Před několika dny jsme slibovali se rozepsat více o vrtech na Marsu, protože do minulého povídání jsme propašovali jen rozbor toho, co čeká Curiosity v následujícím období, tedy výzkum obřích tmavých dun, ale nyní je čas zase na malé ohlédnutí za posledním řekněme měsícem na Marsu.

Listopad 2015: Devět vrtů Curiosity Autor: NASA/JPL/MSSS/Emily Lakdawalla
Listopad 2015: Devět vrtů Curiosity
Autor: NASA/JPL/MSSS/Emily Lakdawalla

Jak je patrné z výše uvedeného obrázku (plné rozlišení originálu zde), vozítko již provedlo devět úplných vrtů, ale poprvé provedlo dva v jedné lokalitě. Na obrázku níže vidíme napravo vrt z lokality nazvané pracovně Big Sky, vlevo pak druhý vrt z lokality Greenhorn. Důvod je nasnadě, neboť hornina vlevo je o něco světlejší a tak bylo jistě velmi zajímavé porovnat složení dvou podobných kamenů v jedné lokalitě. Odběr vzorků již máme za sebou a zatímco vozítko popojíždí, analýza druhého vzorku je před dokončením.

Sol 1142 Vrty Big Sky a Greenhorn Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1142 Vrty Big Sky a Greenhorn
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Více o tom, jak celá analýza probíhá, vypovídá následující tabulka. Jak je patrné, zatímco jedna analýza je ještě dokončována uvnitř robota, další odběr vzorků již probíhá a posléze se tedy analýza druhého vzorku dokončuje, zatímco přejíždíme k velkým dunám.

Aktivity Curiosity mezi soly 1114 a 1146 Autor: The Planetary Society
Aktivity Curiosity mezi soly 1114 a 1146
Autor: The Planetary Society

Dvojice vrtů v téže lokalitě nám nabídla skvělou příležitost porovnat mineralogické složení blízkých vzorků. Data z ChemCam nám napověděla, že světlejší oblast je bohatá na křemík. Podobně bohatá oblast na křemík byla navrtána v oblasti Buckskin. Ovšem tehdy nebylo zcela zřejmé, zda jde o křemík, který zde už byl, nebo je výsledkem nějaké přeměny. Vědci tak doufají, že pohled na výsledky vzorků Greenhornu jim pomůže pochopit, jaký proces tyto světlejší oblasti vytvářel. Výsledky chemických analýz zatím nebyly publikovány, ale dá se očekávat, že se tak stane v prosinci, kdy je v Americe v plánu další setkání geofyziků.

Jak jsme mohli v tabulce číst, plánování aktivit muselo mít přesné načasování. Na začátku musí výt cokoli na robotické paži zcela čisté. Dále samotné aktivity paže a také laboratoře SAM jsou energeticky náročné, což klade nároky na stav baterií robota, aby nebyly na konci solu příliš vybité. Plánování aktivit se na Zemi provádí každý druhý den, tedy asi třikrát do týdne, protože den na Zemi a Marsu se liší asi o půl hodiny a čas operátorů se rozchází s časem robota. Díky tomuto způsobu ovládání vozítka je omezeno jeho pojíždění, ale zároveň to umožňuje dostatečně dobíjet baterie. Ovšem od přejetí ke Greenhornu se přešlo na každodenní operace a to kladlo zvýšené nároky na stav baterií. Například během solu 1127 už byla Curiosity u Greenhornu, ale ještě musela nasypat vzorky do laboratoře SAM, analyzovat je, vysypat a vše vyčistit. A hned den po dokončení těchto aktivit (sol 1133) už se chystalo vrtání v lokalitě Greenhorn.

Sol 1126 autoportrét Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1126 autoportrét Curiosity
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
A jak je z tabulky patrné, během solu 1126 proběhlo intenzivní fotografování vozítka z kamery na robotické paži, tzv. selfie. Ani o tuto mozaiku snímků vás proto nepřipravíme.

Průzkum lokality Big Sky a Greenhorn byl krásnou ukázkou souhry všech přístrojů. MastCam a ChemCam ji zkoumaly na dálku a pomohly najít nejlepší místo. Vrták a přístroje uvnitř Curiosity provedly pečlivou analýzu vzorků. Jestliže ale průzkum této lokality byl pohledem do dávné historie Marsu, nastávající přesun do lokality Bagnold Dunes nás přenese do aktuální současnosti Marsu, protože cílem je prozkoumat, jak se chová písek v marsovské gravitaci a ve zdejším větru. A o tom jste si už asi četli v minulém článku.

Děkujeme laskavému čtenáři za trpělivost, pokud dočetl až sem a našel případné nepřesnosti. Po stránce překladu a porozumění některým partiím (tabulka, popisky obrázků) i po stránce pochopení geologických termínů to byl náročnější úkol, než na jaký je autor zvyklý. Případná doporučení úprav autor velmi rád uvítá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Blog The Planetary Society
[2] Curiosity se podívá na velké pohyblivé duny



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Msl, Vrtání, Curiosity, Mars


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »